Jak víme, první vlak přes Kbely projel v roce 1872. Bylo to na trati Turnovsko – kralupsko – pražská. Tak se jmenovala i společnost, která dráhu provozovala. Tato společnost roku 1882 ukončila svou právní existenci fúzí s Českou severní dráhou, která převzala její tratě. Česká severní dráha byla v roce 1908 zestátněna.

 

Ve Kbelích neměly vlaky zastávku, přestože se o ni od roku 1923 usilovalo. Lidé chodili na vlak do Satalic. Teprve v roce 1932 se podařilo zřídit zastávku. Ta byla v místech po pravé straně vedle přejezdu do Vinoře a zároveň i po pravé straně kolejiště směrem na Satalice. Zastávka byla pouze osvětlena. Nebyl tam žádný přístřešek. Tento údaj mám z výpisu z kroniky a hlavně od pamětníků. V knize Turnovsko – kralupsko - pražská dráha od Zdeňka Šindlera se chybně uvádí, že čekárna byla u strážního domku u přejezdu. Domek byl po levé straně směrem na Vinoř. Tam opravdu nikdy nebyl a bylo by i nelogické, aby lidi chodili přes silnici na vlak.

Teprve až v roce 1943 byl na zastávce vybudován přístřešek. Ten však neměl dlouhého trvání. Dráhy v roce 1943 zřídily na této trati ve Kbelích krátké výhybkoviště kolejí – druhou kolej. Bylo to v místech od dnešní zastávky směrem na Satalice a končilo asi v místech nad dnešním tunelem v Centrálním parku. Dráhy požadovaly vystavení nové větší čekárny se zastávkou vlaku u nové dvoukolejky. Malá čekárna byla zbourána a vystavena nová nádražní budova. Ta byla otevřena dne 20. prosince 1943, v den, kdy se stalo ve Kbelích vlakové neštěstí. Příčinou neštěstí bylo nedorozumění na výhybkárně, která byla také v ten den nově otevřena. Píše se, že neštěstí zavinil pan Antonín Pospíšil ze železniční stanice Kbely. Při železniční nehodě se srazily dva vlaky v místech z pravé strany přejezdu na Satalice. Vlaky převážely dělníky do blízkých továren. Na místě zahynulo 23 lidí, 110 bylo zraněno a dalších 19 zemřelo v nemocnicích. Mezi lidmi se říkalo, že to byl boží trest za to, že se při stavbě nádraží zbourala kaplička (21) ze Svaté cesty.

Druhá kolej u nádraží Kbely byla zbudována a používána hlavně jako překladiště pro automobily, které Němci opravovali v Lidovém domě ve Kbelích. Na konci druhé koleje směrem na Satalice byl semafor a strážní domek, kde pracovník dráhy ručně přehazoval výhybky. Dvoukolejka byla zrušena v roce 1967. Rovněž závory se stahovaly ručně, než bylo vše zautomatizováno.

A ještě něco k vlečkám. Z kbelského nádraží nikdy nevedla žádná vlečka, přestože se s ní v roce 1896 počítalo. Vedla by do cukrovaru ve Vinoři. Z nedostatku financí se projekt nikdy nerealizoval a cukrovar ve Vinoři se zrušil v roce 1953.  Továrny Avia a Letov (zbudované po roce 1920, ne za války) měly vlečky z nádraží Čakovice. Továrna Pal nikdy žádnou vlečku neměla. Ze Satalic vedla krátká vlečka, která sloužila pro překlad cisteren s palivem, které se překládaly na automobily a vozily na letiště ve Kbelích. Vlečka byla zbudována v roce 1938 a zrušena v roce 1987. Do kdy sloužila pro potřeby letiště, se mi zatím nepodařilo zjistit.

 

Kbely, 10. září 2018

 

sepsala Ivana Engelová, kronikářka Kbel