Z dějin vzniku a vývoje Kbel
Karel a Jana Martincovi (doplněno SezNet)
Pravěk
Geologické podloží rozlehlé náhorní planiny východně od Prahy, t.zv.průhonické plošiny, na níž se rozkládá kbelský katastr a obce od pražského Proseka až po Vrábí u Brandýsa nad Labem, tvoří ordovické břidlice staré asi 400 mil. roků, obnažené místy podél potoka Chobot,který tekl od kbelského letiště do Brandýsa n. Labem, kde se vléval do Labe.
Severně od vrchu Ládví, Čakovic a Brázdimi se jako podloží skrývá algonkium staré asi 700 mil.roků. Na těchto břidlicích a algonkiu spočívají mezi Vltavou a Labem od klánovických lesů až po Kralupy a Mělník usazeniny někdejšího severočeského moře z období svrchní křídy staré asi 75 mil.roků. Jsou to: pískovce s vložkami jílu, písčité slínovce, opuky, slíny a jíly. Tyto usazeniny se rozprostírají též od Radonic po Čelákovice a na nich leží pod ornicí hlína, spraš, svahová suť a splavené štěrky, pocházející z třetihor (stáří asi 700 - 800 mil. roků).
Uvedená plošina je v bezprostředním okolí téměř rovinná, vzdálenější část je mírně zvlněná. Dominantu tvoří vrch Ládví 359 m vysoký. Kbely jsou 260 m nad mořem. Celé území mezi Vltavou a Labem je pokryto velmi úrodnou půdou, která odedávna lákala zemědělce k polnímu hospodaření. Vystřídaly se tu téměř všechny lidské kultury a krajina oplývá nesčetnými předhistorickými nálezy.
Není však dokladů, ani pravděpodobnosti, že by byl do ni v době, kdy byla nehostinnou pouští, vkročil opočlověk či pračlověk, jak tomu bylo v některých místech Čech a Moravy. Kraj byl od dob ledových a meziledových dlouho pokryt tundrou, později lesostepí a někde hlubokými hvozdy. To vše vytvářelo humus pro dnešní pole.
Touto stepí si neolitický lid, který přicházel do Evropy z Malé Asie a obsazoval Čechy, prošlapával z pražského území asi před 5.000 roky úzké karavanní stezky na Boleslavsko, které mezi jinými krajinami osídloval. Jedna důležitá stezka vedla, podle kulturních nálezů z neolitu, od starodávného vltavského brodu v Podbabě přes Tróju, Horní Libeň, Prosek a Kbely. Dále pak podle potoka Chobot přes Vinoř, Jenštejn, Dřevčice, Vrábí, Brandýs, kde byl patrně vhodný brod do Staré a Mladé Boleslavi. Existenci stezky dokládají četné nálezy po pozdně neolitickém lidu s vypíchanou keramikou. Ve Kbelích však z této doby nejsou žádné nálezy. Patrně tady vedla pouze stezka.
Prvé osídlení kbelského území se uskutečnilo v době bronzové, z které pochází vykopávka pozůstatků polozapuštěné chaty s ohništěm a stropními kůly v Toužimské ulici nedaleko rybníka, kde pak stávala středověká tvrz. Podle vykopávek existovalo osídlení i v době železné. U potoka Chobot směrem k Vinoři byly nalezeny zbytky většího sídliště o několika chatách s jamkami se železnou struskou a se zlomky nádob zhotovených na hrnčířském kruhu. To ukazuje na existenci řemeslnického sídliště.
Stezka byla v Praze přeložena z Podbaby přes Letnou, odtud přes libeňský brod a v době slovanské přes poříčský brod, Dolní Libeň do Vysočan a Kbel. Dále pak známou trasou na Boleslavsko. Později byla stezka prodlužována přes Mnichovo Hradiště, Stráž pod Ralskem, Jablonné v Podještědí, Žitavu, Zhořelec, Frankfurt nad Odrou a podle Odry do Štětína. Odtud bylo možné plavit zboží přes Baltické moře na Rujanu a do Skandinávie. Ve středověku byla tato stezka nazvána "Žitavská".
Koncem doby železné začaly v onom hvozdu podél uvedené stezky vznikat osady: Kbely, Vinoř, Dřevčice, Vrábí. Byly to dvorce vladyků, kteří měli za úkol chránit bezpečnost ubírajících se bojovníků, družin a kupců před napadením lupiči či nepřáteli.
Stezka se kolem dnešní silnice klikatila, zvláště mezi Kbely, Vinoří a u Jenštejna. Majitelé tvrzí pokračovali ve žďáření a mýcení lesů, aby na získané úrodné půdě obstarávali výživu pro sebe a svou čeleď.
1.
První historické zmínky o Kbelích pocházejí z doby Přemyslovců. Podle záznamu v Zemských deskách je slavný český kníže Soběslav I., přemožitel německého císaře u Chlumce na Ústecku a budovatel románského zděného knížecího paláce na pražském hradě, roku 1130 daroval klášteru vyšehradskému se závazkem 6 voly a zrním ročně. Dále měl strážce za povinnost počastovat vyšehradské kanovníky jedenkrát za rok. Další zmínka o Kbelích, které se píší Kbela, Gbele, Quele, je v Českém archivu z druhé poloviny 14.století, kdy Kbely náležely svatovítským a vyšehradským kanovníkům za poplatek 3 kopy míšeňských ročně.
Jeden zdejší vladycký statek byl však v druhé polovině 14. století v majetku Mikuláše Litoměřického. Roku 1386 přešel do vlastnictví pražského měšťana Augustina.
Roku 1395 se připomíná již stojící tvrz, kterou držel vladyka Mareš ze Kbel. Stála v místech u rybníka a zdi měla 1m silné. Později zde stával dvůr č.1 a po jeho rozbourání Zdravotní středisko.
V husitských válkách se majetku duchovenstva zmocnili páni pod obojí, rytíři a města. Kbely konfiskovala Praha. Král Zikmund pojistil tyto statky novým majitelům zápisem v Zemských deskách jako odměnu za válečné služby. Platy za zboží byly předávány královské komoře. R.1547 uvedené platy konfiskoval Ferdinand I. a r. 1604 obdržela Koloděje, Vinoř, Ctěnice a Kbely Kateřina z Hasenburku (manželka Jaroslava Smiřického ze Smiřic). Svatovítská kapitula ztratila své zboží ve Kbelích nejspíše r.1620, kdy za českého povstání bylo zboží prodáno Slavatům. Císař Ferdinand II. pak vrátil zboží ke kapitule sv.Víta.
Osada Kbely se postupně rozrůstala, lesy se proměňovaly v úrodná pole a charakter osady začínal být zemědělský. Před třicetiletou válkou Kbely měly 4 selské dvory o výměře 26 ha (patřily rodům Olikovskému, Novákovskému, Bošinskému, Jarošovskému) a dále řadu chalupníků. Administrativně spadala osada do kraje Kouřimského, bývalého Zlicka. Po třicetileté válce byla osada rozbourána. Vždyť celý kraj v okolí byl následkem válečného pustošení vylidněn. Když po válce převzal někdy před rokem 1654 ves jako konfiskát kurfiřt Kristián Vilém z Brandenburgu, byla ves úplně zpustlá a bez osídlení. Zůstali tu jen dva chalupníci Pánek a Vlk, a každý měl výměru 18 korbelů k obdělávání. Kurfiřt si ale Kbely neponechal a podstoupil je Svatovítské kapitule. Roku 1653-1655 měli Kbely 85% pustých domů a míst. Pak se Kbely začaly opět zalidňovat. V letech 1674 - 1680 dali jesuité postavit podle klikaté obchodní cesty, která už nevedla přes Jenštejn, nýbrž přes Podolanku a Dřevčice, 44 barokových kapliček vzdálených od sebe přibližně čtyři sta metrů, tj. na délku Karlova mostu, a ozdobených mariánskými a svatováclavskými motivy. Po této cestě podle pověsti vezli mrtvé tělo knížete Václava z Boleslavi do Prahy. Tuto cestu pojmenovali "Via Sancta" (Svatá cesta) na památku zavražděného českého knížete, národního světce Sv. Václava. Kapličky dobře vyznačovaly někdejší žitavskou stezku. Dvě třetiny kapliček je pobouraných, jen málo jich stojí osaměle v polích od Vysočan do Boleslavi.
V roce 1680 postihla Prahu, Kbely a další vesnice morová epidemie. V Praze se uvádí 20.000, na venkově 100.000 lidských obětí. V té době koupil Kbely a Satalice za 15.000 zl. Romedius Johann Franz, hrabě z Thun - Hohenstejnu, který sídlil v Děčíně. Podle gruntovní knihy prodával pole a chalupy novým majitelům "Rajchumberákům", s kterými přišla do Kbel německá jména (Sieber, Schwarz, Schmied a pod.). Od Thun - Hohenstejnů odkoupil Kbely a Satalice Václav Klement von Salza. R.1722 je koupil v dražbě za 87.000 zl. majitel vinořského panství hrabě František Josef Černín. Pak náležely Kbely a Satalice podle tereziánského katastru Prokopu Albertu Černínovi. Kbely tehdy měly 20 sedláků, kteří obhospodařovali 161 ha polí. Když vypukla sedmiletá válka, byly Kbely opět poničeny; byly částí strategických pozic. Vypráví se, že v těchto neklidných dobách byly prokopány podzemní chodby z čp.45 do vinořského zámku. Po roce 1750 byla postavena socha sv. Vojtěcha i nadále stojící ve spodní části ulice Vrchlabská. Opět se Kbely vzpamatovaly. R.1785 dal hrabě Černín postavit u rybníka pivovar, který vařil pivo do roku 1923. Roku 1797 byla stará Žitavská cesta přebudována na strategickou (císařskou) silnici. Od Vysočan do Kbel a Vinoře byla silnice lemována kaštany a lípami. Roku 1827 byla v polích na pravé straně k Vysočanům vybudovaná hraběcí kruhová cihelna, která byla r.1932 prodána Karlu Průchovi.
Po zrušení roboty přišla do Kbel a celé země kýžená úleva. Kbely se rozvíjely. Václav Nekvasil (stavitel 15.02.1840 - 06.03.1906) postavil v obci cihelnu, pak továrničku na střešní lepenku, pro firmu Lukeš a Hák, která měla Ve Kbelích první telefonní linku. Roku 1865 projel obcí první vlak Praha - Všetaty. Selské rody - Soukupův, Vyhnálkův, Tykačův, Suchých, Dobšův, Nekvasilův - se povznesly; zvláště poslední vydal několik význačných jedinců. Václav Nekvasil stavěl v Čechách cukrovary a v Karlíně vybudoval stavební firmu proslulou v celých Čechách. František stavěl v Srbsku pro temnější královský dvůr. Jan stavěl a financoval rodinné domky ve Kbelích a okolí.
Po správní reformě roku 1848 spadaly Kbely pod hejtmanství a soud v Karlíně. Farou, školou a poštou patřily k Vinoři. Teprve roku 1888 byla povolena exponovaná stanice vinořské školy, jejíž prvá učebna byla v hostinci u Kettnerů. Ale již v následujícím roce byla pro školu vystavěna obecní budova, která vyhovovala školním účelům a byla pronajata školní radě ve Vinoři. Od 1.9.1892 byla tato exponovaná stanice proměněna v trojtřídku ve Kbelích a roku 1907 byla vybudována nákladem 6.650 zl. pětitřídní obecná škola ve Kbelích. Roku 1895 se staly Kbely samostatnou obcí. Ráz obce byl zemědělský. Půda byla ze tří osmin řepná. V okolí byly 3 cukrovary: čakovický, vinořský a vysočanský. V obci bylo 12 spolků. Byla založena Raiffeisenka. Sdělovacími prostředky byli strážník s bubínkem a zvonička uprostřed vsi před čp. 29 a 30, na místě, kde dnes stojí dům čp.483.
2.
První světová válka přinesla do obce jako do celé vlasti (zvláště do měst, nedostatek potravin, paliva, oděvů a pracovních sil. Ženy nosily příděl chleba v klíně (v zástěře), tak se rozpadal. Chléb byl dodáván do obce nepravidelně z pekáren Odkolek ve Vysočanech. Stávalo se, že hladovějící zastavili povoz a chléb rozebrali. Byli však zajištěni a zavřeni na 12 – 24 hodin. Vagony uhlí přicházely do stanic Satalice a Čakovice z velké části vykradené.
Příděl petroleje byl pro rodinu a měsíc 1 litr nebo 2 svíčky. Tuku pro celou obec a měsíc 5 kg. Sedlákům bylo obilí rekvírováno. V té době založil učitel Mašek ve škole akci pro chudé děti. Za 20 haléřů dostávaly sběračku polévky. Lidé si pomáhali jak mohli. Z řepy vařili sirup, kterým sladili, obilí šrotovali na mouku, z které pekli; z nepoužívatelného tuku vařili mýdlo.
Kdo měl lepší šaty, měnil je za potraviny, nejčastěji za brambory. Obleky šili z kopřivových látek a z pytloviny. Špatná hygiena a hlad byly příčinou nemocí a zahmyzování dětí i dospělých. Španělská chřipka kosila lidi v nejlepších letech.
V květnu 1918 byla ve Kbelích slavnost u příležitosti výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu. Zahajovací projev měl František Koudela. Hrály se české skladby, zpíval se "Kde domov můj, Ktož jsú boží bojovníci"; byla to předzvěst blížící se svobody.
V poledne 28.října přišly první zprávy o ukončení války (Osvobození). U Kubešů čp.56 zavlál první český prapor. Samostatnost přivítala obec lampionovým průvodem. Život se opět vracel. Ve škole děti dostávaly výživnou polévku, pro kojence a malé děti dostávaly matky kakao. Muži se vraceli, vše vykročilo vstříc novému životu v osvobozené vlasti. Spolky v obci obnovovaly znovu svoji činnost. Kulturní život se soustřeďoval kolem učitele K.Kupky, který založil kbelskou kroniku, obecní knihovnu, Pěvecký a Hudební kroužek. Pomáhal v pracích na obecním úřadě; žil v obci a s obcí.
R. 1919 prodal hrabě Černín kbelský dvůr o rozloze 500 ha půdy řediteli Živnobanky Bělohříbkovi (František Běhohříbek, který se původně vyučil obchodním příručím, pak začal pracovat v bance jako poslíček a postupně se vypracoval až na generálního ředitele Živnobanky. Konec rodiny Bělohříbků je neveselý. Sám majitel umírá v roce 1942, jeho paní ho zanedlouho následuje. Jejich dcera Melánie zemřela na tuberkulózu, druhá dcera Marie-Luisa za okupace kolaborovala s Němci a za své chování sklidila velkou nenávist. Zemřela v Praze roku 2001), ale pro ztrátové hospodaření jej převzalo město Praha, které dvůr následně pronajímalo. Posledním nájemcem byl K. Průcha do roku 1946. V obci začala výstavba rodinných domků, vznikla čtvrť Nouzov mezi silnicemi do Čakovic a Ctěnic.
Do obce bylo zavedeno elektrické osvětlení. Byla vystavěna meštanská škola, Sokolovna, Lidový dům, u silnice do Vinoře byla provisorní zastávka vlaků. Kbely měly svého lékaře (do té doby byl lékař ve Vinoři). Prvním lékařem ve Kbelích byl MUDr. František Husa. Pak byla otevřena lékárna. Autobus Praha - Brandýs n. Lab. stavěl v obci. Jízdenka do Vysočan stála 3,80 Kčs. Zanikla výrobna na střešní krycí lepenku, pivovar, později i cihelny. Zástavbou zemědělské půdy, pracovní příležitostí v průmyslu (ve Kbelích, Vysočanech, Satalicích a Letňanech) počal ustupovat zemědělský charakter obce. Následovalo stavění budov pro zaměstnance letiště a r.1924 vznikly Vojenské telegrafní dílny.
Příděl petroleje byl pro rodinu a měsíc 1 litr nebo 2 svíčky. Tuku pro celou obec a měsíc 5 kg. Sedlákům bylo obilí rekvírováno. V té době založil učitel Mašek ve škole akci pro chudé děti. Za 20 haléřů dostávaly sběračku polévky. Lidé si pomáhali jak mohli. Z řepy vařili sirup, kterým sladili, obilí šrotovali na mouku, z které pekli; z nepoužívatelného tuku vařili mýdlo.
Kdo měl lepší šaty, měnil je za potraviny, nejčastěji za brambory. Obleky šili z kopřivových látek a z pytloviny. Špatná hygiena a hlad byly příčinou nemocí a zahmyzování dětí i dospělých. Španělská chřipka kosila lidi v nejlepších letech.
V květnu 1918 byla ve Kbelích slavnost u příležitosti výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu. Zahajovací projev měl František Koudela. Hrály se české skladby, zpíval se "Kde domov můj, Ktož jsú boží bojovníci"; byla to předzvěst blížící se svobody.
V poledne 28.října přišly první zprávy o ukončení války (Osvobození). U Kubešů čp.56 zavlál první český prapor. Samostatnost přivítala obec lampionovým průvodem. Život se opět vracel. Ve škole děti dostávaly výživnou polévku, pro kojence a malé děti dostávaly matky kakao. Muži se vraceli, vše vykročilo vstříc novému životu v osvobozené vlasti. Spolky v obci obnovovaly znovu svoji činnost. Kulturní život se soustřeďoval kolem učitele K.Kupky, který založil kbelskou kroniku, obecní knihovnu, Pěvecký a Hudební kroužek. Pomáhal v pracích na obecním úřadě; žil v obci a s obcí.
R. 1919 prodal hrabě Černín kbelský dvůr o rozloze 500 ha půdy řediteli Živnobanky Bělohříbkovi (František Běhohříbek, který se původně vyučil obchodním příručím, pak začal pracovat v bance jako poslíček a postupně se vypracoval až na generálního ředitele Živnobanky. Konec rodiny Bělohříbků je neveselý. Sám majitel umírá v roce 1942, jeho paní ho zanedlouho následuje. Jejich dcera Melánie zemřela na tuberkulózu, druhá dcera Marie-Luisa za okupace kolaborovala s Němci a za své chování sklidila velkou nenávist. Zemřela v Praze roku 2001), ale pro ztrátové hospodaření jej převzalo město Praha, které dvůr následně pronajímalo. Posledním nájemcem byl K. Průcha do roku 1946. V obci začala výstavba rodinných domků, vznikla čtvrť Nouzov mezi silnicemi do Čakovic a Ctěnic.
Do obce bylo zavedeno elektrické osvětlení. Byla vystavěna meštanská škola, Sokolovna, Lidový dům, u silnice do Vinoře byla provisorní zastávka vlaků. Kbely měly svého lékaře (do té doby byl lékař ve Vinoři). Prvním lékařem ve Kbelích byl MUDr. František Husa. Pak byla otevřena lékárna. Autobus Praha - Brandýs n. Lab. stavěl v obci. Jízdenka do Vysočan stála 3,80 Kčs. Zanikla výrobna na střešní krycí lepenku, pivovar, později i cihelny. Zástavbou zemědělské půdy, pracovní příležitostí v průmyslu (ve Kbelích, Vysočanech, Satalicích a Letňanech) počal ustupovat zemědělský charakter obce. Následovalo stavění budov pro zaměstnance letiště a r.1924 vznikly Vojenské telegrafní dílny.
3.
Za okupace v době protektorátu byly Telegrafní dílny přejmenovány na Ostmarkwerke. Pracovalo se na plné obrátky i v neděli. Vznikly Letecké opravny. Karel Černý, místní strážník, byl zatčen a zahynul v Terezíně. Božena Vícherková, bývalá vzdělavatelka Sokola (manželka generála Vícherky) byla popravena. Tyto smutné, ale i radostnější zprávy tajně šířil řídící učitel K. Kupka. V této době byla dokončena stavba nádraží Kbely u Prahy. Krátce po zahájení provozu došlo dne 20.12.1943 v 6 hodin ráno ke srážce vlaků č.1101 a 1160 mezi Kbely a Satalicemi. Byla to vina výpravčího ze stanice Kbely. Zahynulo 23 osob, zraněno bylo 110 osob a z nich zemřelo ještě 19 osob v nemocnici. Tehdy už byli ve Kbelích dva lékaři MUDr. František Husa a MUDr. Jan Čistín. Při obecné škole byly zřízeny dvě třídy mateřské školy. V domě čp. 36 byla otevřena pošta. Na Květnou neděli 25.3.1945 od 12 do 13,20 hod. bombardovala americká letadla Kbely a okolí. Byly shazovány zápalné a tříštivé pumy o váze 15 kg, svázané po šesti kusech celkem asi 10.000 bomb. Ve Kbelích přišlo o život 117 a zraněno bylo 185 osob. Podniky a domy ve Kbelích byly zničeny, nebo silně poškozeny.
4.
Rychlý spád a vývoj událostí ke konci druhé světové války zapůsobil i na široké vrstvy obyvatelstva. Postup Rudé armády, dobytí Berlína, smrt Hitlera a povstání v Praze 5.května 1945 aktivovalo činnost revolučních národních výborů a občanů, Kteří již neskrývali svou nenávist proti okupantům. Povstání v Praze se přeneslo i na její obvody. Lidé odstraňovali německé nápisy, ničili obrazy Hitlera, vyvěšovali státní vlajky.
Ale nebezpečí ještě nepominulo. V Praze byly silné posádky vojáků plně ozbrojených. I ve Kbelích byly silné německé jednotky, zejména na letišti a v přilehlých kasárnách. Odhadovalo se na 2.000 vojáků vyzbrojených auty, tanky, děly a letadly. Mimo to se blížily silné jednotky SS armády maršála Schörnera po silnici od Staré Boleslavi, které táhly na pomoc německým vojskům v Praze. Za této situace byl by býval jakýkoliv odpor domácího obyvatelstva marný.
Ještě před 5.květnem byl v obci ustaven Revoluční národní výbor s prvním předsedou Václavem Kulhánkem, který řídil všechny akce v obci. Také na závodě Ostmarkwerke (dnešní Pal) začala pracovat revoluční rada s předsedou Jindřichem Petržílkou. Tam také byla odzbrojena německá zavodni hlídka a nahrazena českou. Před závodem byl postaven zátaras, aby bylo zabráněno v postupu vojenským německým jednotkám přijíždějícím od Staré Boleslavi. Ty se pak překážce vyhnuly a přejížděly přes plochy letiště ve Kbelích a Letňanech. Dne 6.května bylo pozorováno, že němečtí vojáci se přestrojují do civilních šatů a odjíždějí na kolech směrem na Vinoř. Dne 8. května byly hlídky z Ostmarkwerke a někteří občané donuceni odstraniti zátaras před závodem. V 19 hodin téhož dne začaly všechny německé oddíly postupně odcházeti ze Kbel směrem na Kyje. Kasárny a letiště byly ihned obsazeny českými dobrovolníky ze spoluúčasti policejních sborů a zároveň byly určeny hlídky ke střeženi majetku, který tu zanechali Němci, protože docházelo k dosti značným krádežím.
Konečně 9. května dopoledne přijeli sovětští vojáci a navštívili závod Ostmarkwerke. Byli s nadšením přivítáni. Vzhledem ke značné převaze německé posádky k místním bojům nedošlo a nebylo padlých. Dne 10.května přistálo na letišti letadlo s Košickou vládou v čele s jejím předsedou Zdeňkem Fierlingrem, Klementem Gottwaldem, Zdeňkem Nejedlým a ostatními členy vlády, kteří se po šestiletém exilu vrátili do vlasti.
Kbelský dvůr byl rozparcelován a zemědělská půda byla rozdělena malorolníkům. Roku 1952 byly pozemky opět spojeny a vzniklo JZD Kbely, které bylo v r. 1955 zrušeno a pozemky byly připojeny k Státním statkům Vinoř a Čakovice, k JZD Satalice a Letňany. Tím zanikl zemědělský charakter obce. Telegrafní dílny (Ostmarkwerke) byly přejmenovány na podnik Pal (průmysl autoletecký). Pal vyrábí výzbroj pro automobilový průmysl u nás i pro zahraniční trh. Roku 1971 byl podniku udělen titul: Podnik 25.výročí osvobození ČSSR Sovětskou armádou. Počet zaměstnanců přesáhl 3.000. Tento podnik i Letecké opravny byly rozšířeny. Byla zahájena výstavba podnikových ubytoven a domků pro zaměstnance.
Ke konci padesátých let 20.století měla obec 21 obchodů, 2 provozovny, 6 hostinců a 18 živnostníků. Kbely byly začleněny do okresu Praha-sever, pak Praha-východ kraje. Směrem k Vinoři bylo vybudováno Sídliště I, pak Sídliště II. Byla vystavěna budova MNV, jesle, II. mateřská škola. I. mateřská škola byla umístěna v čp.350. Dne 5.dubna 1959 byl položen základní kámen k experimentální škole, která byla otevřena 4.září 1961. Kapacita školy je pro 450 žáků. Náklad činil 4,500.000 Kčs. V domě čp.379 byla zřízena Zvláštní škola. Zdravotnické středisko bylo vybudováno v místě, kde stával dvůr č.1. Velký rybník před ním byl upraven na požární nádrž. Malý rybník vedle něj byl zasypán a upraven na parčík. Jižně od požární nádrže na mírné vyvýšině je překlenuta bývalá pivovarská studna Barbora. (25 m hluboká). Obecní studna u bývalého malého rybníka je v provozu. Obecní studna na křižovatce Vrchlabská a Mladoboleslavská je překlenuta. Studny po cihelnách i artéská na letišti jsou v provozu.
Z požární nádrže odvádí vodu potok Chobot do vinořského rybníku a odtud místy otevřeným korytem, jinde kanálem směrem k Brandýsu jako před mnoha a mnoha lety.
Ale nebezpečí ještě nepominulo. V Praze byly silné posádky vojáků plně ozbrojených. I ve Kbelích byly silné německé jednotky, zejména na letišti a v přilehlých kasárnách. Odhadovalo se na 2.000 vojáků vyzbrojených auty, tanky, děly a letadly. Mimo to se blížily silné jednotky SS armády maršála Schörnera po silnici od Staré Boleslavi, které táhly na pomoc německým vojskům v Praze. Za této situace byl by býval jakýkoliv odpor domácího obyvatelstva marný.
Ještě před 5.květnem byl v obci ustaven Revoluční národní výbor s prvním předsedou Václavem Kulhánkem, který řídil všechny akce v obci. Také na závodě Ostmarkwerke (dnešní Pal) začala pracovat revoluční rada s předsedou Jindřichem Petržílkou. Tam také byla odzbrojena německá zavodni hlídka a nahrazena českou. Před závodem byl postaven zátaras, aby bylo zabráněno v postupu vojenským německým jednotkám přijíždějícím od Staré Boleslavi. Ty se pak překážce vyhnuly a přejížděly přes plochy letiště ve Kbelích a Letňanech. Dne 6.května bylo pozorováno, že němečtí vojáci se přestrojují do civilních šatů a odjíždějí na kolech směrem na Vinoř. Dne 8. května byly hlídky z Ostmarkwerke a někteří občané donuceni odstraniti zátaras před závodem. V 19 hodin téhož dne začaly všechny německé oddíly postupně odcházeti ze Kbel směrem na Kyje. Kasárny a letiště byly ihned obsazeny českými dobrovolníky ze spoluúčasti policejních sborů a zároveň byly určeny hlídky ke střeženi majetku, který tu zanechali Němci, protože docházelo k dosti značným krádežím.
Konečně 9. května dopoledne přijeli sovětští vojáci a navštívili závod Ostmarkwerke. Byli s nadšením přivítáni. Vzhledem ke značné převaze německé posádky k místním bojům nedošlo a nebylo padlých. Dne 10.května přistálo na letišti letadlo s Košickou vládou v čele s jejím předsedou Zdeňkem Fierlingrem, Klementem Gottwaldem, Zdeňkem Nejedlým a ostatními členy vlády, kteří se po šestiletém exilu vrátili do vlasti.
Kbelský dvůr byl rozparcelován a zemědělská půda byla rozdělena malorolníkům. Roku 1952 byly pozemky opět spojeny a vzniklo JZD Kbely, které bylo v r. 1955 zrušeno a pozemky byly připojeny k Státním statkům Vinoř a Čakovice, k JZD Satalice a Letňany. Tím zanikl zemědělský charakter obce. Telegrafní dílny (Ostmarkwerke) byly přejmenovány na podnik Pal (průmysl autoletecký). Pal vyrábí výzbroj pro automobilový průmysl u nás i pro zahraniční trh. Roku 1971 byl podniku udělen titul: Podnik 25.výročí osvobození ČSSR Sovětskou armádou. Počet zaměstnanců přesáhl 3.000. Tento podnik i Letecké opravny byly rozšířeny. Byla zahájena výstavba podnikových ubytoven a domků pro zaměstnance.
Ke konci padesátých let 20.století měla obec 21 obchodů, 2 provozovny, 6 hostinců a 18 živnostníků. Kbely byly začleněny do okresu Praha-sever, pak Praha-východ kraje. Směrem k Vinoři bylo vybudováno Sídliště I, pak Sídliště II. Byla vystavěna budova MNV, jesle, II. mateřská škola. I. mateřská škola byla umístěna v čp.350. Dne 5.dubna 1959 byl položen základní kámen k experimentální škole, která byla otevřena 4.září 1961. Kapacita školy je pro 450 žáků. Náklad činil 4,500.000 Kčs. V domě čp.379 byla zřízena Zvláštní škola. Zdravotnické středisko bylo vybudováno v místě, kde stával dvůr č.1. Velký rybník před ním byl upraven na požární nádrž. Malý rybník vedle něj byl zasypán a upraven na parčík. Jižně od požární nádrže na mírné vyvýšině je překlenuta bývalá pivovarská studna Barbora. (25 m hluboká). Obecní studna u bývalého malého rybníka je v provozu. Obecní studna na křižovatce Vrchlabská a Mladoboleslavská je překlenuta. Studny po cihelnách i artéská na letišti jsou v provozu.
Z požární nádrže odvádí vodu potok Chobot do vinořského rybníku a odtud místy otevřeným korytem, jinde kanálem směrem k Brandýsu jako před mnoha a mnoha lety.
5.
Roku 1968 byla obec vyjmuta ze Středočeského kraje a byla připojena k Velké Praze do obvodu Praha 9. Ulice byly přejmenovány. Dopravu k elektrické dráze do Nového Hloubětína obstarávali městské autobusy č.110, 185 a 201 za 1 Kčs.V době připojení ku Praze obec měla:
jesle, dvě mateřské školy
2 základní školy (jednu experimentální)
2 školní kuchyně
Zvláštní školu
Požární dům
Poštu - Kino - Hřbitov
Zdravotní středisko
Kapli sv.Alžběty
Knihovnu - Spořitelnu
Nádraží (nyní zastávka)
Hotel Erko - Motorest
Budovu MNV s místním rozhlasem
Lidový dům (Kulturní dům)
Tělocvičnu Spartak
Malý kulturní dům (v Košařově ul.)
Průmyslové podniky Pal a Letecké opravny
Zásobní zahradu města Prahy na 5ha (hnízdiště ptactva)
Chráněné památky:
Baroková socha sv.Vojtěcha
Svatováclavské kapličky
Další památky:
štít na domě č.o.33 s letopočtem 1798
Sklepní zeď čp.45 s letopočtem 1755 (byla obnovena r.1810)
Pomník Mistra Jana Husa
Pomník obětí I. a II.světové války (Vytesán místním občanem Pacandou. Pomník je uložen v MNV a po obnovení bude instalován před místním hřbitovem)
2 pamětní desky
Jedna na domě čp.249 (Karel Černý-zahynul v Terezíně)
Druhá u silnice do Ctěnic na pravé Straně před železnicí na památku těch, kteří tady zahynuli při náletu 25.5.1945.
Další pozoruhodnosti instalované po připojení obce ku Praze:
Pilon před Lidovým domem jako pomník dělnického hnutí.
K 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou byla v parku u Zdravotního střediska umístěna pískovcová socha: Rozum a srdce od Ladislava Šalouna z r. 1934. Plastika stávala původně v Petřínských sadech, sem byla osazena v r. 1975.
Před hotelem Erko je Hutník od akad. sochaře zasloužilého umělce Aloise Sopra.
Sousoší Otec a syn, Matka a dcera stojí před Experimentální školou - dvě betonová protějšková sousoší v životní velikosti vytvořil v r. 1976 Karel Lidický.
Ve vstupní hale Lidového domu byla instalována socha národního umělce Břetislava Bendy Dívka vstupující do lázně.
V Leteckém museu jsou soustředěna letadla užívaná ve II.světové válce a mnoho dalších historických památek včetně přistávacího modulu kosmické rakety z letu mjr. Vladimíra Remka. V obci žil a r.1974 zemřel Kliment Štěpánek, bývalý sekretář Jaroslava Haška.
V době připojení Kbel k Velké Praze měla obec rozlohu 581 ha, 770 domů a 7.000 obyvatel. Starousedlíci jsou v menšině, většinu obyvatel tvoři státní zaměstnanci, kteří se do Kbel přistěhovali.
6.
Přehled zalidňování Kbel1785 57 domů 475 obyvatel
1848 76 domů 634 obyvatel
1857 80 domů 734 obyvatel
1880 89 domů 890 obyvatel
1890 91 domů 1.054 obyvatel
1910 121 domů 1.519 obyvatel
1945 domů 5.546 obyvatel
1961 domů 6.929 obyvatel
1968 770 domů 7.000 obyvatel
Významné firmy:
- Letecké opravny Kbely-opravy leteckých strojů
- KNAUF-výroba maltových směsí
- VÚ Kbely-správa letiště.
