Historie domu pekaře Antonína Burdy
Historie domu v Železnobrodské (dříve Čapkově) ul. č. 148/21 a vedlejšího domu č. 49/23 je nerozlučně spjata s postavou pekaře Antonína Burdy.
Narodil se 9.12. 1888 v Berouně v rodině pekařského pomocníka Františka Burdy a jeho ženy Anny. Vyučil se pekařem a výučný list získal v r. 1905. Dle dochované pracovní knížky vystřídal na „zkušené“ více než 25 zaměstnavatelů a všichni s ním byli bez výhrad spokojeni. V r. 1916 odchází na vojnu a později na frontu, kde je raněn. V květnu 1918 si bere za manželku Annu Tuškovou z Kostelce nad Labem. V roce 1919 se jim narodí jejich jediné dítě, syn Jaroslav.
V roce 1930 ohlašuje pekařskou živnost ve Kbelích, kde kupuje dva vedle sebe stojící domky - č.p.148 a 49. Přízemní domek č. 148 slouží jako pekárna a obchod, vedlejší dům č. 49 slouží částečně jako obytný a zčásti jako sklad pro pekárnu. Obchod slouží nejen jako prodejna pečiva, ale i k prodeji potravin a nápojů. V roce 1933 obdrží Antonín koncesi na prodej denaturovaného lihu. Vlastní i koňský povoz a své výrobky je tak schopen rozvážet. V roce 1939 dům č. 148 výrazně přestavuje a rozšiřuje, přibývá patro, obytné podkroví a místnost pro pekařského pomocníka. V témže roce umírá jeho žena Anna. Naproti tomu dům č. 49 zůstává bez velkých stavebních úprav patrně již od roku 1848, podle letopočtu nad vchodem.
Syn Jaroslav úspěšně studuje, po absolvování reálného gymnázia pokračuje na vysoké škole ekonomické. V roce 1939 jsou však vysoké školy zavřeny nacisty a Jaroslav tak studia přerušuje. V roce 1941 se žení a v roce 1943 se jeho ženě Vlastě narodí dcera Iva a v roce 1946 dcera Jaroslava. Díky píli rodiny živnost prosperuje, v pekárně pomáhají syn Jaroslav i snacha Vlasta. Po roce 1948 je živnost komunisty zrušena, Antonín a jeho syn Jaroslav musí nastoupit do Vysočanských pekáren, snacha Vlasta do Leteckých opraven do galvanovny. Domy sice vyvlastněny nejsou, ale místním národním výborem jsou násilně přiděleni podnájemníci. Rodina majitele je vystěhována do podkrovního bytu a když později dcery zakládají vlastní rodiny, nemají zpočátku kde bydlet. V prostorách zabraného obchodu je umístěno agitační středisko, později prodejna knih a nakonec klubovna svazu invalidů.
Antonín Burda odchází v 67 letech v roce 1955 do penze se směšným důchodem. Umírá v roce 1970. V průběhu let se podnájemníci různě střídají, poslední odcházejí v 70-tých letech a oba domy tak můžou opět plně sloužit velké rodině původního majitele.
Narodil se 9.12. 1888 v Berouně v rodině pekařského pomocníka Františka Burdy a jeho ženy Anny. Vyučil se pekařem a výučný list získal v r. 1905. Dle dochované pracovní knížky vystřídal na „zkušené“ více než 25 zaměstnavatelů a všichni s ním byli bez výhrad spokojeni. V r. 1916 odchází na vojnu a později na frontu, kde je raněn. V květnu 1918 si bere za manželku Annu Tuškovou z Kostelce nad Labem. V roce 1919 se jim narodí jejich jediné dítě, syn Jaroslav.
V roce 1930 ohlašuje pekařskou živnost ve Kbelích, kde kupuje dva vedle sebe stojící domky - č.p.148 a 49. Přízemní domek č. 148 slouží jako pekárna a obchod, vedlejší dům č. 49 slouží částečně jako obytný a zčásti jako sklad pro pekárnu. Obchod slouží nejen jako prodejna pečiva, ale i k prodeji potravin a nápojů. V roce 1933 obdrží Antonín koncesi na prodej denaturovaného lihu. Vlastní i koňský povoz a své výrobky je tak schopen rozvážet. V roce 1939 dům č. 148 výrazně přestavuje a rozšiřuje, přibývá patro, obytné podkroví a místnost pro pekařského pomocníka. V témže roce umírá jeho žena Anna. Naproti tomu dům č. 49 zůstává bez velkých stavebních úprav patrně již od roku 1848, podle letopočtu nad vchodem.
Syn Jaroslav úspěšně studuje, po absolvování reálného gymnázia pokračuje na vysoké škole ekonomické. V roce 1939 jsou však vysoké školy zavřeny nacisty a Jaroslav tak studia přerušuje. V roce 1941 se žení a v roce 1943 se jeho ženě Vlastě narodí dcera Iva a v roce 1946 dcera Jaroslava. Díky píli rodiny živnost prosperuje, v pekárně pomáhají syn Jaroslav i snacha Vlasta. Po roce 1948 je živnost komunisty zrušena, Antonín a jeho syn Jaroslav musí nastoupit do Vysočanských pekáren, snacha Vlasta do Leteckých opraven do galvanovny. Domy sice vyvlastněny nejsou, ale místním národním výborem jsou násilně přiděleni podnájemníci. Rodina majitele je vystěhována do podkrovního bytu a když později dcery zakládají vlastní rodiny, nemají zpočátku kde bydlet. V prostorách zabraného obchodu je umístěno agitační středisko, později prodejna knih a nakonec klubovna svazu invalidů.
Antonín Burda odchází v 67 letech v roce 1955 do penze se směšným důchodem. Umírá v roce 1970. V průběhu let se podnájemníci různě střídají, poslední odcházejí v 70-tých letech a oba domy tak můžou opět plně sloužit velké rodině původního majitele.
Nový dech
Radostnější historie domů se začíná psát po roce 1989. Ještě v listopadu 1989 se začíná v prostorách bývalé prodejny scházet Občanské fórum v čele s p. Žďárským, současným kbelským starostou. Prostory jsou zapůjčeny se svolením
Jaroslava Burdy, který neskrývá nadšení, že se dožil pádu komunistického režimu. Bohužel umírá v prosinci téhož roku, takže mizí naděje na vzkříšení pekařské živnosti. Přesto se jeho vnuk Ivo Dvořák, spolu se svým otcem Karlem,
rozhodují obchod znovu otevřít a to jako prodejnu drogerie a barev - laků. Chtějí navázat na tradici 1. Republiky a proto obchod otevírají v srpnu 1991 pod názvem Droguerie a tak trochu v „retro“ stylu. Postupně dochází k rozšiřování
sortimentu, a to hlavně o míchání barev a autolaků. V roce 2004 dochází k transformaci na společnost HIT COLOR s.r.o., která provozuje obchod dodnes a firmu CYAN s.r.o., která se specializuje na velkoobchodní prodej potřeb pro autolakovny. Dům č. 49 v současné době slouží k bydlení Jaroslavě Vrbové a jejímu manželovi Vladimírovi a je citlivě udržován a postupně rekonstruován. Spolu s kolektivem spolupracovníků a rodinou věříme, že Antonín Burda by byl na pokračovatele svého odkazu hrdý.
Poděkování
Rád bych zde poděkoval svému otci Karlovi, který ač bez zkušeností z obchodu se mnou bez váhání šel do projektu otevření obchodu, své matce Ivě, která nám
věřila a souhlasila se zástavou domu bance kvůli úvěru a také všem dalším, kteří nám drželi palce. A hlavně Vám, našim zákazníkům, kteří jste si k nám našli cestu. Doufám že Vám budeme moci sloužit ještě mnoho let.
Za pomoc s historickými daty a spoluautorství děkuji své tetě, Jaroslavě Vrbové, vnučce A. Burdy.
Ivo Dvořák, pravnuk A. Burdy
Jaroslava Vrbová vnučka A.Burdy
Jaroslava Burdy, který neskrývá nadšení, že se dožil pádu komunistického režimu. Bohužel umírá v prosinci téhož roku, takže mizí naděje na vzkříšení pekařské živnosti. Přesto se jeho vnuk Ivo Dvořák, spolu se svým otcem Karlem,
rozhodují obchod znovu otevřít a to jako prodejnu drogerie a barev - laků. Chtějí navázat na tradici 1. Republiky a proto obchod otevírají v srpnu 1991 pod názvem Droguerie a tak trochu v „retro“ stylu. Postupně dochází k rozšiřování
sortimentu, a to hlavně o míchání barev a autolaků. V roce 2004 dochází k transformaci na společnost HIT COLOR s.r.o., která provozuje obchod dodnes a firmu CYAN s.r.o., která se specializuje na velkoobchodní prodej potřeb pro autolakovny. Dům č. 49 v současné době slouží k bydlení Jaroslavě Vrbové a jejímu manželovi Vladimírovi a je citlivě udržován a postupně rekonstruován. Spolu s kolektivem spolupracovníků a rodinou věříme, že Antonín Burda by byl na pokračovatele svého odkazu hrdý.
Poděkování
Rád bych zde poděkoval svému otci Karlovi, který ač bez zkušeností z obchodu se mnou bez váhání šel do projektu otevření obchodu, své matce Ivě, která nám
věřila a souhlasila se zástavou domu bance kvůli úvěru a také všem dalším, kteří nám drželi palce. A hlavně Vám, našim zákazníkům, kteří jste si k nám našli cestu. Doufám že Vám budeme moci sloužit ještě mnoho let.
Za pomoc s historickými daty a spoluautorství děkuji své tetě, Jaroslavě Vrbové, vnučce A. Burdy.
Ivo Dvořák, pravnuk A. Burdy
Jaroslava Vrbová vnučka A.Burdy
