Vyprávění o jednom kbelském domě a jeho obyvatelích
Nachází se na křižovatce ulic Mladoboleslavská a Hornopočernická (dříve Satalická) a postavil ho v r. 1928 František Blaier s kbelskou rodačkou Antonií, rozenou Papežovou. Zadlužili se, a protože p. Blaier byl vyučený cukrář a oba byli pracovití, otevřeli v domě cukrárnu. Začátky nebyly lehké, oba se moc nadřeli. Peněz nebylo nazbyt, vše museli zvládnout jen sami dva. Nejhorší byl počátek 30. let, kdy v době krize často nebylo ani na splácení hypotéky. Paní Antonie po létech nejednou vzpomínala, jak byla celý den v obchodě, večer po jeho zavření musela ještě provozovnu uklidit, připravit Františkovi suroviny, aby se hned brzy ráno mohl pustit do práce. V té době neexistovaly velkovýrobny, každý cukrář si pekl cukroví, zákusky i dorty sám. A podle pamětníků je měli u Blaierů výborné. Aby překlenuli špatná léta, jezdil František v létě se zmrzlinářským vozíkem až na Václavské náměstí do Prahy. V neděli vypomáhala Františkova dcera z prvního manželství Jiřina. Později, když se vdala a přestěhovala do Kbel, pomáhala v obchodě již pravidelně.
V průběhu 2. světové války se konečně podařilo dluhy splatit, už měli pomocnou sílu na úklid a později zaměstnali i číšníka.
V průběhu 2. světové války se konečně podařilo dluhy splatit, už měli pomocnou sílu na úklid a později zaměstnali i číšníka.
Blaierovi cukrárna
Při bombardování Kbel v r. 1945 dostal domek zásah dvěma leteckými bombami. Jeho obyvatelé, díky tomu, že byli schováni ve sklepě, šťastně přežili. Bylo však potřeba vyměnit střechu a provést další opravy.
Po válce svitla naděje, že přijde klidnější život. Těšili se tím, že v té době již prosperující živnost převezme starší vnuk, který se začal učit cukrářem. Ale přišel rok 1948. Počátkem 50. let jim byl domek včetně cukrárny vyvlastněn, do podkrovního pokojíku byla nastěhována nájemnice a z cukrárny se stal obchod s lahůdkami Pramen. K bydlení jim zůstaly dvě malé místnosti v přízemí, příslušenství měli společné s nájemnicí i Pramenem. Důchod nedostal ani František ani Tonička. Krátce byli zaměstnáni ve svém bývalém obchodě, ale pak museli hledat nějakou jinou práci. Oba ji našli v Leteckých opravnách ve Kbelích. František, kterému v té době bylo už kolem 68 let, jako pomocný skladník, Tonička ve svých přibližně 55 letech začala pracovat na směny v těžkém provozu galvanovny. Krátce nato dostal František infarkt a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu musel zaměstnání opustit. Tak vydělávala na živobytí pouze Tonička. František se tím vším dlouho trápil. Nakonec svůj těžký osud psychicky neunesl a jednoho dne, když přišla Tonička ze zaměstnání, našla manžela mrtvého. Vzal si život. Tonička ho přežila o 12 let, nezatrpkla, dál se věnovala s láskou rodině a zemřela v r.1974 ve svých 77 letech.
Počátkem 60. let, když obec zjistila, že nemá prostředky na údržbu vyvlastněných domků, vrátila je původním majitelům. Nájemnice se odstěhovala, protože však údajně nebyly ve Kbelích k dispozici žádné jiné prostory, prodejna Pramenu musela zůstat. Až do jejího zrušení v r. 1985 se lahůdkářství stále říkalo u Blaierů. I když ti mladší už vlastně nevěděli proč.
Později majitelé domek přestavěli pouze na obytný a v současné době v něm žije Blaierova pravnučka s rodinou.
Po válce svitla naděje, že přijde klidnější život. Těšili se tím, že v té době již prosperující živnost převezme starší vnuk, který se začal učit cukrářem. Ale přišel rok 1948. Počátkem 50. let jim byl domek včetně cukrárny vyvlastněn, do podkrovního pokojíku byla nastěhována nájemnice a z cukrárny se stal obchod s lahůdkami Pramen. K bydlení jim zůstaly dvě malé místnosti v přízemí, příslušenství měli společné s nájemnicí i Pramenem. Důchod nedostal ani František ani Tonička. Krátce byli zaměstnáni ve svém bývalém obchodě, ale pak museli hledat nějakou jinou práci. Oba ji našli v Leteckých opravnách ve Kbelích. František, kterému v té době bylo už kolem 68 let, jako pomocný skladník, Tonička ve svých přibližně 55 letech začala pracovat na směny v těžkém provozu galvanovny. Krátce nato dostal František infarkt a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu musel zaměstnání opustit. Tak vydělávala na živobytí pouze Tonička. František se tím vším dlouho trápil. Nakonec svůj těžký osud psychicky neunesl a jednoho dne, když přišla Tonička ze zaměstnání, našla manžela mrtvého. Vzal si život. Tonička ho přežila o 12 let, nezatrpkla, dál se věnovala s láskou rodině a zemřela v r.1974 ve svých 77 letech.
Počátkem 60. let, když obec zjistila, že nemá prostředky na údržbu vyvlastněných domků, vrátila je původním majitelům. Nájemnice se odstěhovala, protože však údajně nebyly ve Kbelích k dispozici žádné jiné prostory, prodejna Pramenu musela zůstat. Až do jejího zrušení v r. 1985 se lahůdkářství stále říkalo u Blaierů. I když ti mladší už vlastně nevěděli proč.
Později majitelé domek přestavěli pouze na obytný a v současné době v něm žije Blaierova pravnučka s rodinou.
