Téma:

č. 19 – kbelská výročí za posledních 95 let

č. 20 – konec 2. světové války ve Kbelích

č. 21 – počátky školství ve Kbelích

č. 22 – rod Nekvasilů; zahradníci ve Kbelích

č. 23 – kbelské podzemí, kbelská zeleň, klimatické poměry, vodní toky; pravěké nálezy ve Kbelích

č. 24 – inženýrské sítě a komunikace

č. 25 – souhrn všech obchodů, hostinců do r. 1950

č. 26 – souhrn všech řemeslníků, statkářů, lékařů do r. 1950

č. 27 – proměna ulic a domů

č. 28 – povídání s hostem panem Karlem Vágnerem

Na tomto setkání jsme vzpomínali na různá kbelská výročí, která se udála před 95  až 5 lety, tak jak jsou zaznamenány v opise Pamětní  knihy a Kronice Kbel.

Rok 1919 - 95 let

Dne 16. ledna byla založena ve Kbelích Socialistická rada.

O velikonocích přiletěla na kbelské letiště italská letadla z Vídně.

Dne 16. června se konaly v republice první volby dle všeobecného hlasovacího práva. Volba 

starosty byla 3. srpna. Byli dva kandidáti. Za stranu Československých socialistů - Antonín

Suldovský a za sociální demokraty - Václav Franc. Protože žádný nesoustředil nadpoloviční   

většinu hlasů, losem byl zvolen Antonín Suldovský.

Po vyjití zákona č. 430 o knihovnictví, obec ustavila Knihovní radu, která uspořádala  sbírku

knih. Do té doby byla v obci pouze knihovna Tělocvičné jednoty Sokol.

Rok 1924 - 90 let

Byla zrušena cesta letištěm k Hloubětínu a zařízeno zřízení cesty náhradní.

Konalo se dehtování státní silnice kolem letiště.

Počet veřejných osvětlení se rozšířilo o 11 světel.

Dne 10. června byla zabita přistávajícím vojenským letadlem paní Antonie Holečková - spodní křídlo jí přerazilo vaz.

Rok 1929 - 85 let

Rok 1929 se uvedl silnými mrazy, sněhové vánice trvaly do 15. března. Bylo až minus 41 stupňů.

Dne 25. srpna se konaly obecní volby - starostou obce se stal pan Eduard Chlost.

Obec zřizuje dalších 15 světel veřejného osvětlení.

10. listopadu byla ustavena Místní školní rada, předsedou byl zvolen pan Rudolf Ježek.

Rok 1934 - 80 let

V únoru napadlo velké množství sněhu, na jeho úklid bylo použito 10 nezaměstnaných.

14. dubna bylo zřízeno v čp. 388 velitelství četnické stanice. Do obvodu patřily i Letňany.

Prvním velitelem byl pan Emil Dittrich. Před tím byla četnická stanice Kbely-letiště.

15.května otevřel sportovní klub AFK-Kbely pod patronátem obecní rady nové hřiště.

Satalice vybídly naší obec k účasti na stavbě skupinového vodovodu. Vojenská správa měla svůj vodovod, a proto se přistoupilo k návrhu Satalic na hydrogeologický výzkum.

Dokončeno jednání s Ministerstvem pošt a telegrafů v Praze. Obec přispěje na zřízení  kanceláře poštovního úřadu částkou 2.500 Kč. Dosud byl poštovní úřad pro Kbely v Satalicích.

V tomto roce byla pro Obecní úřad zavedena telefonní linka nákladem 1.800,- Kč.

Rok 1939 - 75 let

Byla rozpuštěna Československá armáda a knihovna z vojenského letiště dána do úschovy obce.

Již 17. března byli nacisty zajištěni kbelští občané, pan Vitík, Kraml a Marat se z vězení již nevrátili. Pan Slovačík po svém návratu v nemocnici zemřel. Profesor Kubice, učitel na zdejší měšťanské škole, byl i s manželkou popraven.

Starosta David se 20.června vzdal své funkce, na jeho místo byl jmenován pan Bystřický, jako vedoucí Národního souručenství.

O prázdninách byla provedena kolaudace měšťanské školy.

V říjnu se obecní zastupitelstvo usneslo zřídit v budově obecní školy mateřskou školku.

Dne 13. října byla v obci razie na prostitutky.

V prosinci byl obci přidělen další strážník - bývalý četař Josef Karkán. Četnická stanice byla v současné Rokytnické ulici. Obec měla tři strážníky. Veřejná sbírka na chudé vynesla 3.019,50 Kč.

Rok 1944 - 70 let

Firmě Ostmarkwerke byly pronajaty obecní sklepy v pivovaře jako protiletecký kryt za 1.200,- Kč ročně. Ceny životních potřeb na černém trnu dosáhly rekordních výšek: máslo stálo 1.000,- , sádlo 1.500,- , mouka 150 - 180,- , pár bot 3.000 - 4.000,- korun. Chudým v obci byla vyplacena vánoční výpomoc 100 - 500,- korun.

Rok 1949 - 65 let

V roce 1949 má Místní národní výbor 13 komisí: finanční, hospodářsko-technickou, bytovou,

bezpečnostní, zemědělskou, dopravní, mimořádnou vyživovací, zásobovací, sociálně zdravotní, letopiseckou, knihovní osvětovou a školní radu.

V Sokolovně byl promítán v květnu film Pád Berlína.

Husova pamětní deska stála před domem stavitele Nekvasila u rybníka od roku 1915. Ke stísněnému prostoru byla deska přemístěna k dětskému hřišti v Husově ulici. U rybníka byla konečná stanice autobusu.

Poprvé v obci pořádán 8.5. "Běh vítězství" na oslavu skončení války.

Dne 13.7. byl pohřeben na novém obecním hřbitově první zemřelý - Václav Nezbeda z čp. 48 ve stáří 69 let.

Obec postavila jeden dům - 4 bytové jednotky (proti úřadu) a továrna Pal hned vedle postavila 2 domy a ještě 10 dřevěných domků při Ctěnické ulici (dnešní Jilemnická).

Byly otevřeny nové jesle (v místech nynější MŠ Albrechtická) nákladem tří milionů korun.

V Sokolovně bylo promítnuto 116 filmů: 24 českých, 36 ruských, 26 anglických, 17 amerických, 4 francouzské, 1 maďarský, 1 dánský, 1 švýcarský, 3 polské, 1 švédský a 2 mexické.

Uskutečnilo se 52 tanečních zábav.

Veřejná knihovna měla k 31.12.1949 celkem 5.438 svazků knih.

Rok 1954 - 60 let

V tomto roce se narodilo 82 dětí, bylo 52 sňatků a 29 úmrtí.

V obci bylo 561 důchodců.

Vzhledem k tomu, že se ztratila Pamětní kniha a existuje pouze částečný opis do roku 1949,  

nevíme o těchto letech více. Nová kronika začíná rokem 1955.

Rok 1959 - 55 let

Dne 5.dubna byl slavnostně položen základní kámen na stavbu nové školy - uskutečnil se průvod. Nová škola "experimentální" byla otevřena v roce 1961. Při kopání základů se našlo několik koster z doby 1.000 až 2.000 let před naším letopočtem.

Ve čtvrti u letiště se provádí kanalizace, zaváží se prostor podél státní silnice pro vytvoření chodníku, zřizuje se park a osvětlení ulic u letiště.

Tělocvičná jednota Spartak staví svépomocí členstva na hřišti tribunu.

Rok 1964 - 50 let

Byla dokončena stavba požární zbrojnice v Toužimské ulici.

V červnu se konaly volby do místních a okresních národních výborů. Předsedou MNV byl zvolen pan Karel Havelka.

Rok 1969 - 45 let

V obci byly 4 samoobsluhy, 1 prodejna lahůdek, 1 pultová prodejna, 3 prodejny masa, 2 prodejny zeleniny, 1 cukrárna, 3 trafiky, 7 průmyslových prodejen (drogérie, obuv, oděvy, kovomat, papírnictví, hodinář, čalouník) a 5 restaurací.

Kbely měly dvě základní školy. Na 1. ZŠ Albrechtická se učilo 567 žáků, na 2. ZŠ Slovačíkova 499 žáků a zvláštní škola měla 13 žáků.

Místní lidová knihovna oslavila 50 let trvání a má 8.895 svazků knih. Má 462 dospělých čtenářů a 312 dětí.

Na letišti se uskutečnila Letecká výstava k 50. výročí Československého letectva.

Diamantovou svatbu oslavili manželé Václav a Růžena Macháčovi.

K 31.12.1969 žilo ve Kbelích 7.000 obyvatel.

Rok 1974 - 40 let

Provádělo se budování kanalizace a komunikací ve čtvrti pod dráhou.

Spartak vlastními silami a prostředky provedl rekonstrukci tělocvičny. Má skoro 1.000 členů ve dvou odborech a deseti oddílech.

Svazarm sdružuje 260 - 300 členů.

Rok 1979 - 35 let

Byly dokončeny obchodní pavilony při Mladoboleslavské ulici. Na stavbě bylo odpracováno 35.000 brigádnických hodin a vytvořena hodnota díla ve výši 4 milionů korun.

Začala výstavba nové pošty.

Prováděla se výstavba vodovodu do všech částí obce.

Rok 1979 byl vyhlášen Mezinárodním rokem dítěte.

Rok 1984 - 30 let

Na obnovu zeleně bylo vydáno 168.000,- Kč. Vysadilo se 3.765 kusů dřevin, zakoupilo 110

laviček a 50 ks odpadkových košů.

V Palu byla vybudována čistička odpadní vody při galvanizování.

Podařilo se docílit snížení prašného spadu ve čtvrti u letiště způsobený Maltárnou.

 Rok 1989  -  25 let

Přes Kbely projíždí závodníci 42. ročníku Závodu míru. Poprvé jel přes Kbely v roce 1966.

1. října se začínají stěhovat první nájemníci do Domu s pečovatelskou službou v Borovnické ulici.

Je uvedena do provozu trafostanice ve čtvrti k Čakovicím.

24.11. bylo založeno ve Kbelích Občanské fórum. V prosinci probíhají jednání OF s předsedou MNV.

Rok 1994 - 20 let

Započalo se se stavbou horkovodu pro první sídliště.

Bylo velmi horko. Teploty dosahovaly přes 37 stupňů.

Byla realizována oprava hloubkové kanalizace a dokončena plynofikace.

Konaly se komunální volby, starostou Kbel se stal Ing. Petr Kučera.

Rok 1999 - 15 let

Václav Klaus oficiálně udělil kbelskému starostovi Pavlu Žďárskému znak a prapor

Městské části Praha- Kbely.

Dne 12.5. oslavil 100. narozeniny pan Václav Mareš.

Byla dokončena zámková dlažba v ulicích Svijanská, Pelnářova, Divišova, Hanušova,  

Benecká, Kramlova a Dalešická. Rovněž byly do země položeny elektrické rozvody a telefonní kabely.

Rok 2004 - 10 let

Od 1. ledna převzala zajišťování kulturních akcí a provoz restaurace v Lidovém domě

firma Sond-Expres s.r.o.

Byla dokončena rekonstrukce budovy radnice a slavnostně otevřena 13. února.

Na hřišti TJ Sokol Kbely se uskutečnil první ročník fotbalového turnaje o putovní pohár

starosty MČ Praha 19 na nové hrací ploše.

Rok 2009 - 5 let

Vzniká nové mateřské centrum CoByDup.

Proběhla renovace Husova parku.

Dne 29. září byla slavnostně otevřena nová hasičská zbrojnice.

Dne 13.10. byla odhalena pamětní deska panu Josefu Vágnerovi a Matěji Toufarovi a pojmenovány po nich ulice v bytovém parku.

MČ Praha 19 pozvala všechny na Středověké slavnosti u příležitosti otevření nového Centrálního parku ve Kbelích.

Dne 3.12. bylo otevřeno nákupní středisko BILLA.

Na tomto setkání pamětníci vzpomínali na konec 2. světové války ve Kbelích.

Ze zápisu z Kroniky obce se dozvídáme:

Konec války a květnové povstání se přeneslo i do Kbel. V noci z 8. na 9. května opustila německá posádka letiště a ráno převzal velení podplukovník Karel Fulín s nadporučíkem Procházkou a praporčíkem Plášilem.  Průmyslové závody byly obsazeny bez bojů. Devátého května dopoledne přijeli sovětští vojáci a navštívili závod Ostmarkwerke.  Dne 10. května přiletěla na kbelské letiště československá vláda v čele s předsedou Zdeňkem Fierlingerem. Žádné velké boje ve Kbelích nebyly. V obci se konala řada sbírek např. na Lidice nebo na zničené Slezsko. Nařízená sbírka ve prospěch slovenských krajů se ve Kbelích neuskutečnila vzhledem k březnovému náletu s velkými místními škodami.

Ze vzpomínek občanů:

Připomněli si březnové bombardování r. 1945 americkými letadly, při kterém přišlo o život 117 lidí a 185 bylo zraněno. Rovněž bylo poničeno 75 % domů v obci. Poničené byly i silnice a chodníky, všude byly díry po bombách a střepinách. Při bombardování zemřela v poli celá rodina pana Bystřického, který později dělal starostu Kbel. Pan Bystřický v domnění, že v poli budou v bezpečí, poslal rodinu do pole, sám ještě zamkl dům a tím se zachránil. V kovárně kováře Jindry zabila bomba pana Poldu.

Všechny raněné z březnového náletu vozily sanitky do Houšťky v Brandýse nad Labem. Z ran a obvazů se šířil daleko kolem zápach. Při náletu přišli někteří sedláci i o koně. Na 25. března 1945 byly připraveny běžecké závody, které se vzhledem k bombardování musely zrušit.

Při bombardování Drážďan byl slyšet hluk až do Kbel.

Po válce bylo všeho málo, např. potraviny se sháněly na venkově. Potraviny, boty i oblečení byly na lístky, které se zrušily v roce 1953. Existovaly i lístky na potraviny pro těžce pracující. Byly tzv. tabačenky - lístky na cigarety. Dostávalo se 15 cigaret na týden.

V době povstání byly základní školy otevřené, některé střední školy byly zavřené. Koncem května a v červnu byly již otevřeny školy všechny.

V Miškovicích byl mlýn, kam mohli sedláci, ale i jednotlivci vozit obilí k semletí. Mlýn tam stojí doposud. Rovněž v kovárně pana Jindry se "na černo" mlelo obilí i mák pro lidi. I přes různá udání četníci sami vždy upozornili, že přijdou na kontrolu.

Ve čtyřech důstojnických domech v Hůlkově ulici bydleli důstojníci s rodinami. Za války se museli vystěhovat a přišly tam německé rodiny. Po válce se v domech částečně usídlili vojáci Rudé armády.

Na Mladoboleslavské ulici u přejezdu je pomník obětem 2. světové války. Rovněž v továrním areálu bývalého Palu  (proti benzinové pumpě) je pomník zabitým pracovníkům tohoto závodu při březnovém náletu. Po Kbelích bylo ještě několik malých pomníčků v místech, kde lidé přišli o život. Např. na Ctěnické ulici před tratí nebo na Hornopočernické při výjezdu z Xaverovské ulice. Ty se již ale nedochovaly.

Za války vycházely noviny např. České slovo, Mladý hlasatel, A-Z slovo a časopis Květy.

První zábava ve Kbelích byla hned v květnu 1945 v Sokolovně.

MČ Praha 19 připravuje zajímavé povídání o počátku školství ve Kbelích až do dnešní doby. Proto i březnové letopisecké setkání bylo věnováno škole. V archivu v Přemyšlení jsou uloženy tři školní kroniky psané od roku 1892. Za války se musely kroniky odevzdat. Cenné jsou fotografie škol, školní zahrady, tříd a hlavně učitelského sboru. Rovněž někteří účastníci setkání přinesli mnoho fotografií ze svých školních let. Postupně doplňujeme jména učitelů.

Ve Kbelích byla obecná škola - dnes Dům s pečovatelskou službou na Mladoboleslavské ulici, měšťanská škola - dnes Palestra v ulici Slovačíkova a současná základní škola v Albrechtické ulici. Ředitel základní školy poskytl k doplnění povídání o školách pět školních kronik. První se začala psát po válce.

Na setkání si všichni rádi zavzpomínali na svá školní léta. Povídalo se o tom, kde byla školní vývařovna nebo kam se chodilo cvičit. Tak např. v letech 1931- 1932 byla vývařovna ve dvoře pivovaru. Jinak se prý nikde pro školy nevařilo. Až v roce 1949 se začaly pro školní děti pravidelně vařit obědy. Školní jídelny byly u Suldovských - dnes oprava pneu na Mladoboleslavské ulici, v domě bývalé stáčírny piva na Hornopočernické ulici a U Tlustošů - dnes cukrárna Avanti na Mladoboleslavské ulici. Potřebujeme doplnit roky, kdy se v těchto objektech pro děti vařilo. Nevzpomene si někdo?

Cvičit se chodilo do Sokolovny, která byla v blízkosti škol. Teprve v nově postavené škole v Albrechtické ulici byla i tělocvična.

Ve Kbelích byla i zvláštní škola. Nejprve ve dvoře pivovaru, později v ulici Miletínské. Při škole byla po válce i školní družina. Víme, že nejdříve byla umístěna při kapli sv. Alžběty, nyní je tam dětský klub Sluníčko, později po otevření nové školy v roce 1961 byla školní družina ve škole. V 60. letech bylo ve Kbelích přes 1100 dětí školou povinných a navštěvovaly všechny tři kbelské školy. Pro starou školu, jak se říkalo škole ve Slovačíkově ulici, byla vybudována družina z přístavku, ve kterém byly i školní dílny. Jednu dobu se tam i vydávaly obědy, které se vozily z nově otevřené školy v Albrechtické ulici.

Vzhledem k velkému počtu dětí po 60. letech se vyučovalo na směny, ale i v místnostech U Sládků, dnes prodejna sedaček na Mladoboleslavské ulici.

Pokud si někdo vzpomene na další důležité informace, které se týkají škol, sdělte nám je. Mohou být použity do připravované publikace o historii kbelského školství.

Školské tématice a povídání o kbelském rodu Nekvasilů bylo věnováno 22. Letopisecké setkání.

Na tomto setkání jsme ještě probírali školní fotografie, upřesňovali jména učitelů a vše zařazovali do správných let. Sešlo se nám mnoho fotografií, ale přesto ještě nemáme všechny roky pokryté.

Jsou to krásná vzpomínání nejen na školní léta, ale vždy se najde nějaké další nepřipravené téma, na které si někdo vzpomene.

Například zahradníci ve Kbelích – Kejřovi, Hejnovi a Hainovi. Nemohli jsme se nejdříve dohodnout, kde měl který z nich zahradnictví. Pak se to objasnilo. Kejřovi a Hejnovi byli příbuzní, slečna Kejřová se provdala za pana Hejnu. Zahradnictví měli v Mladoboleslavské ulici čp. 80 a skleník proti sokolovně v Žacléřské ulici. Hainovi zase bydleli ve stromové školce proti nádraží.

Dalším tématem letopiseckého setkání bylo povídání o rodu Nekvasilů, zejména o staviteli Václavu Nekvasilovi, na kterého poněkud zapomínáme, ačkoli se jedná o velmi významného kbelského rodáka. Václav Nekvasil se narodil 15. února 1840 ve Kbelích. Byl jedním z nejmladších z jedenácti sourozenců. Jeho otec Josef Nekvasil se přiženil do starodávného statku, jehož grunt měl čp. 45 a na hlavní budově nesl letopočet 1370. Jeho manželka a matka Václava byla Marie rozená Pancová. Původní dům již nestojí, na jeho místě byl postaven nový obytný dům na konci Vrchlabské ulice. Václav navštěvoval obecnou školu ve Vinoři, protože ve Kbelích tehdy ještě škola nebyla. Německou reálku studoval v Mikulandské ulici v Praze, kde byl jeho učitelem i Jan Neruda. V roce 1862 absolvoval Vysokou školu technickou. V roce 1864 získal vysvědčení od stavitele Zvěřiny, u kterého se dva roky učil řemeslu zednickému a v červenci roku 1867 získal povolení k samostatnému provozování živnosti zednické, kterou si v roce 1873 rozšířil na celou živnost stavitelskou. Od rodičů převzal vedení továrny na asfaltovou lepenku ve Kbelích. V roce 1868 se oženil s Alžbětou rozenou Pšeničkovou, s níž měl čtyři syny a jednu dceru. Díky penězům jeho manželky koupil stavební parcelu v Karlíně, kde začal stavět svůj vlastní dům, nyní čp. 244 ve Vítkově ulici. V roce 1868 si založil stavební firmu a zpočátku stavěl většinou cukrovary. Jeho první samostatná stavba byl cukrovar v Toušeni, další pak ve Vinoři, v Opatovicích a v Kostelci nad Ohří. Účastnil se i veřejného života a byl jedním ze zakladatelů První českomoravské továrny na stroje v roce 1871. O deset let později v roce 1881 byl jedním z pěti Čechů, kteří byli zvoleni do Obchodní a živnostenské komory v Praze, za kterou se 13. září roku 1887 stal poslancem v Zemském sněmu království Českého. V roce 1891 se spolu s Františkem Křižíkem výrazně zasloužil o konání Jubilejní výstavy v Praze, která se stala přehlídkou rozvoje a vyspělosti českého průmyslu. Postavil na sto větších staveb, například Plynárnu v Libni, činžovní domy v Karlíně, Jezdecká kasárna na Invalidovně, První měšťanský pivovar v Praze, Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, Měšťanské školy v Karlíně. 

Zakladatel firmy Václav Nekvasil zemřel náhle 6. března 1906. Po jeho smrti se vedení firmy ujal nejstarší syn Ing. architekt Otakar Nekvasil. Firmu dále rozšiřoval, takže se brzy stala jednou z největších českých stavebních společností. Z nejznámějších staveb jsou například Vodárna v Podolí, palác Koruna na Václavském náměstí, paláce Adria a YMCA, Česká vysoká škola technická v Brně, Továrna na obuv ve Zlíně, sídlo Nejvyššího soudu a mnoho obytných domů v Čechách i na Slovensku. Koncem roku 1933 Otakar Nekvasil zemřel, firma však fungovala dál.

Převzato z »Publikace rodu Nekvasilů«,

vydané v roce 1928 k šedesáti letům trvání firmy

Téma květnového setkání bylo velmi zajímavé:

- Kbelské podzemí

- Kbelská zeleň, klimatické poměry, vodní toky

- Pravěké nálezy ve Kbelích

Ke zpracování dnešního tématu o kbelském podzemí jsem si vzala na pomoc knihu Tajemné podzemí Střední Čechy a Podzemní Praha. V knize Podzemní Praha se uvádí, že přímo na území Prahy je evidováno 54 jeskyní. Z toho bylo sedm odtěženo, nepřístupných a zavalených je devět. Navštívit se může 38 vesměs malých jeskyň. Praha měla významné zdroje stavebního kamene, vápence, písku, cihlářských hlín a štěrku. Kolem roku 1850 bylo v provozu 56 cihelen a 150 lomů. Z hlediska podzemní těžby leží Praha na periferii středočeské zlatonosné oblasti a pruhu železných ložisek mezi Plzní a Úvaly. Dnes zapomenutou surovinou pražskou byly keramické jíly, které se v několika manufakturách nejméně od roku 1793 zpracovávaly na jemnou kameninu a kamenářské kachle. V Praze se také dolovalo uhlí. Nejstarší zpráva pochází z roku 1767 a týká se založení dolu sv. Antonína Paduánského na místě dodnes zvané Hutě nad Hloubětínem.

Pro zajímavost uvádím také něco o proseckém podzemí. Praha přes četné pověsti nemá kromě metra a kanalizace žádné velké propojené podzemí. Určitou výjimkou je systém podzemních lomů pod proseckou plošinou. Okraj Proseckých skal a části dalších křídových plošin je systém starých lomů. Křídová sedimentace začíná peruckými vrstvami, ty jsou vyvinuty jako šedé uhelné jalovce nebo také jako měkké našedlé jílovité pískovce. A tím se dostáváme již ke Kbelům. V knize se uvádí, že v oblasti mezi Klíčovem a kbelským letištěm se dobývalo křídové uhlí, tím vznikaly lomy a různé chodby v podzemí. Většina chodeb odkrytých na prosecké plošině je vázána na její okraj ve vzdálenosti do 100 m. Relativně větší možnost existence delších podzemních chodeb je mezi hloubětínskou cihelnou, Muzeum letectví a kosmonautiky ve Kbelích a křižovatkou Čakovické a Kbelské ulice. V tomto úseku probíhala těžba uhlí, která se běžně prováděla jamami. Návrší Zlatý kůň mezi kbelským letištěm, lesem Bažantnice a Mladoboleslavskou silnicí bylo po dobu téměř jednoho století dějištěm opakovaných a často neúspěšných pokusů o těžbu uhlí. Ročně bylo podáváno až deset žádostí o povolení těžby, hlavně v letech 1820 - 1850. Západně od Bažantnice je podzemí zvané Višňovka. Je jediným podzemím, ve kterém si můžeme udělat představu o proměně peruckých vrstev. V knize Tajemné podzemí - Střední Čechy píší autoři o domnělých tajných chodbách, které by vedly z Proseka, Chval, Ctěnic či Radonic. Chodby by měly vyúsťovat pod hradem Jenštejn a odtud pak podzemní cestou do Staré Boleslavi. Pod hradem Jenštejn se dochovaly sklepy vytesané v pískovcové skále.  Různé průzkumy ukázaly, že mezi Vinoří a Jenštejnem by mohly nějaké chodby být, ale vylučuje se možnost podzemních cest pod kapličkami na Svaté cestě. Ve Kbelích se vyprávěla pověst, že od domku čp. 1 (v místech dnešního zdravotního střediska) vede chodba do Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi a byla prý tak velká, že tam mohl jezdit kočár tažený koňmi. To ovšem vyvrací Václav Cílek v knize Podzemní Praha, kde píše, že podzemní chodba z Proseka, přes Kbely, Vinoř a Dřevčice, do Staré Boleslavi nevede, ale pozemní cesta se používala dávno před tím, než tam jezuité postavili kapličky.

Další téma týkající se klimatických poměrů uvádím údaje uveřejněné v Atlasu podnebí ČR, kde se Kbely údajně nachází na rozhraní oblasti mírně teplé s mírně teplou zimou. Nejtepleji bývá v červenci a nejchladněji v lednu. Průměrná roční vlhkost vzduchu se pohybuje kolem 80%. V dávných dobách zda byla pravděpodobně voda. Na většině kbelského území je hladina podzemní vody v hloubce 4 až 10 m pod terénem, někde i méně. Kbely měly dříve dva rybníky. Větší, nad kterým později stával pivovar a hned vedle menší, který byl v roce 1957 zasypán zeminou, která se vyvážela při stavbě druhého sídliště kolem ulice Toužimská. Rybník je zásobován vodou z pramene Barborka, který vyúsťuje v místech kamenného kruhu a potokem, který pramení někde na letišti. Z rybníka vytéká potok kbeláky zvaný Chobot nebo Kbelský potok, oficiální název je Vinořský potok, protéká kbelským parkem a za katastrem Kbel teče v polích do Vinoře a ústí do Biologického rybníka ve vinořské oboře. Kbely jsou zásobovány vodou ze Želivky. Kbely mají poměrně hodně zeleně, přestože nemají les ani oboru. V ulici Krnská za plotem DPS roste lípa srdčitá, která je označena jako Památný strom. Na rybníku se usídlily kachny divoké, které u nás již zdomácněly.

Posledním tématem byly pravěké nálezy. Prehistorie Kbel sahá opravdu velmi hluboko do pravěku. Dle archeologických nálezů nejstarší osídlení zde vzniklo již v eneolitu, tedy pozdní době kamenné, 4.500 - 2.300 let před n. l. Dále se uvádí, že před rokem 1914 prováděl archeologický výzkum profesor Jíra v obecní cihelně, kde nalezl masivní škrabadlo, které se dnes nachází ve sbírkách Národního muzea. Zařazení nálezu do konkrétní epochy je však velmi problematické. Oficiálně je nález zařazován do střední doby kamenné (mezolitu), to by  bylo 10.000 - 7.000 let před n. l., ale někteří archeologové zastávají názor, že se jedná o eneolit, tedy pozdní dobu kamennou, konkrétně o kulturu jordanovskou, kulturu lidu s nálevkovitými poháry. Území Kbel bylo v období eneolitu osídlováno poměrně hustě. Dodnes bylo odkryto zhruba deset eneolitických lokalit, které byly osídleny lidem kultury nálevkovitých pohárů, dále lidem kultury se zvoncovitými poháry a kulturou řivnáčsko-jevišovickou. Jeden velký pohár řivnáčské kultury nalezený na území Kbel je vystavený v  Muzeu hl. m. Prahy. Prováděly se zde různé archeologické výzkumy. V roce 1920 v prostoru objektu Nekvasilovy cihelny ulice Toužimská, Semilská, Jilemnická a Sovenická byl objeven kostrový hrob s četnými keramickými nálezy - džbány, amfora a broušené nástroje. Archeologové datují hrob do doby kultury nálevkovitých pohárů. V letech německé okupace probíhal výzkum silnice vedoucí do Letňan. Bylo nalezeno osm sídlištních jam, kde byly střepy a zvířecí kosti. V roce 1955 na křižovatce Toužimská a Žacléřská byly při kopání kanalizace objeveny zlomky keramiky nordického typu kultury nálevkovitých pohárů, kostra mladého muže a polovina další lidské kostry. V Albrechtické ulici byly při stavbě školy v roce 1959 objeveny tři sídlištní objekty s nálezy keramiky, zvířecích kostí a pazourky. Při výkopu sklepa byl objeven hrob skrčence. V Pelnářově ulici při stavbě mateřské školky byla objevena sídlištní jáma, ve které se našly úlomky keramiky a různé nástroje jako např. brousky, drtidla a kostěné nástroje. V únoru roku 1980 při výkopu vodovodu na křižovatce ulic Hrušovická a Mohelnická pod panelovou vozovkou došlo k nálezu z doby řivnáčské kultury. Jednalo se o sídlištní jámu, ve které bylo nalezeno pět džbánů s rohatým uchem a vyšším prohnutým hrdlem. Všechny džbány byly okrově načervenalé.  Při stavebních pracích při výkopu vodovodu na staveništi pana Ložka v roce 1988 došlo k nálezům z doby bronzové a železné - kamenné sekerky, velké zahloubené ohniště, které mělo průměr 165 cm a bylo obloženo plochými kameny a zlomky keramiky se zdobením. V roce 1994 probíhal výkop teplovodu v ulicích Martinická, Pelnářova a Toužimská, přičemž bylo objeveno celkem devět různých předmětů z kultury nálevkovitých pohárů. V září roku 2000 na rohu ulic Toužimská a Žacléřská při výkopu novostavby (co byl kameník) byly objeveny dva zahloubené objekty, pravděpodobně se jedná o zahloubenou chatu. Při stavbě tělocvičny ZŠ Albrechtická v roce 2005 bylo objeveno sedm zahloubených objektů.  Byly zde také objeveny střepy, zvířecí kosti, zlomek sekerky, šídlo a drtidlo. Zvlášť pozoruhodný je nález části trojuché amfory z doby kultury nálevkovitých pohárů. V roce 2007 při stavbě bytových domů v prostoru bývalého dvora a pivovaru provedli archeologové výzkum, kde objevili polykulturu sídliště. Nejstarší objevy pocházejí z doby eneolitu.

Protože lidé nálevkovitých pohárů si stavěli sídliště a hradiště v otevřených polohách při okrajích říčních tras, bylo pro ně ploché území Kbel s vyvěrajícím potokem zcela ideální.

(z knihy Dějiny pravěku a rané doby dějinné, Vladimír Podborský).

Dnešní téma bylo náročné, ale také velmi zajímavé. Pokud se někomu podaří doplnit některé údaje o další poznatky, určitě se ozvěte paní kronikářce k doplnění historie.

          

Také červnové téma obsahovalo mnoho zajímavých informací. Hovořili jsme o inženýrských sítích a komunikacích.

V archivu v Přemyšlení v zápisech z jednání zastupitelstva je psáno, že již 1. 4. 1894 se projednávalo zřízení nových svítidel - petrolejových lamp v počtu 8 ks, které měl zajistit pan Dobeš a pan Nykodým.  Dále se uvádí, že v roce 1923 požádala obec Kbely o zřízení elektrického vedení zprvu Středočeský elektrárenský svaz. Město Praha však oznámilo, že nemůže připustit zásobování Kbel proudem tohoto Svazu, a že si vyhrazuje zásobovati elektrickou energií sama. Elektrické podniky hl. m. Prahy měly proud levnější než Středočeský elektrárenský svaz. V kronice je psáno, že instalační práce v budovách obecních i škole provedla firma Hrdina z Nuslí. Zavedení světla na letiště i pro civilní využití v roce 1923 stálo 105.819 korun a bylo pokryto výpůjčkou obce a subvencí okresu. Kbely měly 13 veřejných světel. V roce 1924 se počet světel rozšířil o 11 lamp, takže jich bylo již 24. Dalších 5 světel se vybudovalo ve čtvrti za hostincem Morsteinových  (dnešní zavřený Motorest) a v roce 1932 zavedla obec 5 elektrických světel kolem peronu vlakové zastávky, která byla tehdy poblíž závor směrem na Vinoř. V roce 1947 v červenci byl dán do užívání veřejný rozhlas, který byl pořízen ze sbírek a darů od spolků i jednotlivých občanů. Dne 28. 10. 1948 byl zahájen provoz v nové telefonní veřejné budce s automatickou ústřednou v Praze. Telefonní budka byla postavena na obecním pozemku na křižovatce u knihkupectví pana Albrechta. (Jde o křižovatku Mladoboleslavská a Vrchlabská, ve volném prostoru vedle neotevřeného obchodu). Pořízena byla za 17.000 korun. V roce 1957 se zřídilo osvětlení chodníku kolem kasáren k Hůlkově ulici. V roce 1966 Pražské energetické podniky postavily v Jabkenické ulici transformační stanici a zároveň začaly vyměňovat dřevěné sloupy za betonové. V roce 1968 byla provedena rekonstrukce veřejného osvětlení a pokládání telefonních kabelů do země. V roce 1979 byly provedeny rozsáhlé údržbové práce na veřejném osvětlení, hlavně Novákovo náměstí, v ulici Žacléřské, Vrchlabské a Železnobrodské. V roce 1980 se budovalo nové osvětlení ve čtvrti za dráhou a pod dráhou. V dalších letech se prováděly výkopové práce pro kanalizaci, vodovod, plyn a elektrické kabely.

O kanalizaci z roku 1914 je v archivu psáno, že doposud vedla splašková voda cementovým potrubím ulicí Vrchlabskou kolem rybníka a bylo to nedostatečné, proto se začalo jednat o nové kanalizaci. Další povrchová kanalizace na silnici Kbelsko-Ctěnické byla zadána staviteli Josefu Houžvičkovi za 10.500 korun. S hloubkovou kanalizací se začalo při stavbě prvního sídliště v roce 1953. Postupně se pak každým rokem provádí výkopy pro hloubkovou kanalizaci i splaškovou vodu. Např. V roce 1960 se kope hloubková kanalizace ve čtvrti u letiště a téhož roku se splašková voda odvádí za dvorem do kanalizace u prvního sídliště u dráhy. V roce 1962 je hloubková kanalizace v ulicích Pelnářova,  Albrechtická, Svijanská. Další roky částečně ve čtvrti Nouzov, v roce 1971 se budovala kanalizace ve čtvrti za dráhou a pod dráhou a dalších ulicích. V roce 1999 byla ve Kbelích dokončena kanalizace v poslední čtvrti v Uličkách (domky pod čerpací stanicí). Doposud měli obyvatelé rodinných domků žumpy, které si nechávali vyvážet.

V roce 1972 se začalo napojení Kbel na pražskou vodovodní síť a do konce roku 1988 byla dokončena výstavba rozvodu pitné vody po celých Kbelích. Do té doby byl rozvod vody pouze pro sídliště, rodinné domky měly vlastní studny. V roce 1965 byl proveden vrt artézské studny asi 50m hluboký pod náspem u prvního sídliště. Sonda se prováděla proto, že se mělo místo pivovaru stavět nové sídliště a také pro náhodný nedostatek vody.

Další velkou akcí pro Kbely bylo v roce 1966 pokládání hlavního plynového potrubí pro zásobování plynem i Horní Počernice a Klánovice. Úplná plynofikace Kbel začala až v roce 1997. V polovině roku 1994 začínají přípravné práce na stavbu horkovodu pro I. a II. sídliště vedené z Mělníka. Do té doby byly v některých sídlištních domech kotelny na tuhé palivo, které zásobovaly jejich obyvatelé teplem a teplou vodou.

Silnice a chodníky po celých Kbelích byly v dřívějších dobách velmi prašné, kolem silnic byly škarpy na dešťovou vodu. Teprve v roce 1924 se dehtovala první silnice a to kolem letiště. První vydlážděné silnice velkými kostkami byly v roce 1932 Mladoboleslavská a Vrchlabská. Další, ale betonová silnice, se stavěla za 2. světové války a vedla ze Kbel do Satalic. Po válce dostali majitelé domů kostky, aby si svépomocně udělali chodníky a opravovaly se i rozbité silnice po březnovém bombardování. Od roku 1960 se začalo postupně s asfaltováním silnic v jednotlivých čtvrtích a pokračovalo se s úpravou chodníků. Vždy po různých výkopových pracích, se musely dát chodníky i silnice zase do původního stavu. V dalších letech se prováděla údržba komunikací i chodníků. V roce 1998 se začala zavádět nová koncepce komunikací v obytných čtvrtích. Někde se zrušily chodníky, vznikaly klidové zóny, v ulicích se pokládala zámková dlažba a tvořila se zelená pásma. Hlavní silnice zůstávají dále asfaltové. Naposledy byla provedena oprava silnice Hornopočernické v roce 2013.

Zářijové setkání připadlo hned na pondělí 1. září. Nejdříve jsme hovořili o škole. Sešlo se nám mnoho fotografií, ale ještě nemáme pokryty všechny školní roky a všechny učitelé. Také jsem zjistila, že se při svěcení první školní budovy ve Kbelích v roce 1892 fotografovalo, tak se snažím sehnat fotografii buď v archivu v Přemyšlení nebo u pana faráře ve Vinoři.

Dále bylo na programu upřesnění všech obchodů, řemeslníků, statkářů, hostinců a dalších, které zde byly již od roku 1914 až do roku 1950. V pozdějších setkáních probereme  obchody dopravu a další po roce 1950 až do současnosti. Brali jsme vše podle abecedy a skončili jsme u písmena M.

AUTODOPRAVA             

- pan Vencl, Úlibická  čp.547, vlastnil nákladní dopravu

- pan V. Havel, č.7,  měl taxi

- pan Tlustoš, Mladoboleslavská čp. 475, měl zámečnickou dílnu na opravy aut. Nejdříve to byla jen malá budova, kterou pak přestavil. Vyučil se tam i kbelský rodák pan Šafář a pan Čížek.

AUTOBUSY

Červený městský autobus začal jezdit do Kbel v roce 1927. Byla to linka F a spojila Kbely a Vysočany. Po listopadu 1938 byly v Praze některé linky zrušeny pro nedostatek pohonných hmot. V roce 1944 bylo provozováno pouze 7 linek, na kterých jezdilo 15 autobusů. Mezi nimi byla i linka F, která měla konečné stanice ve Kbelích na křižovatce a na Klíčově. (Archiv hl. m. Prahy). Dříve byly autobusy značeny písmeny.

BENZINOVÉ   PUMPY

Přestože nebylo tolika automobilů, bylo ve Kbelích hodně pump na čerpání pohonných hmot. Na současné Mladoboleslavské ulici byla pumpa u nyní zavřeného Motorestu, další na křižovatce Mladoboleslavská - Žacléřská, u akcízu vedle památníku prvního vysílání rozhlasu na Mladoboleslavské ulici, další byla po pravé straně při výjezdu ze Kbel asi u odbočky ke stanici metra Letňanská a poslední ještě v uličkách pod současnou čerpací stanicí v domě u Veitů.

BETONÁŘ

- pan …………???……………..  z Košařovi ulice (potřebujeme doplnit jméno)

CIHELNY

- Václav Nekvasil  založil v roce 1863 cihelnu směrem k Miškovicím

- Jan Nekvasil zřídil v roce 1896 cihelnu v nynější Olešnické ulici

- další cihelna byla u hotelu Pilot ve čtvrti Důstojnické domy

CUKRÁRNY

- Blaierovi , roh ulice Mladoboleslavské a Hornopočernické čp. 157 (prodávali dobré věnečky, kremrole a indiány , prodávalo se víno a později čepovalo i pivo), nyní pouze rodinný dům

- Bukovský, Krnská ulice – u světelné křižovatky, nyní pouze rodinný dům

- Růžek zvaný Edáček, Mladoboleslavská ulice u křižovatky, prodával hlavně  zmrzlinu, nyní dům zbourán.

ČALOUNÍCI

- Uřídil , Mladoboleslavská čp.  516

- Votava, Vrchlabská  čp. 77

ČISTÍRNA

- Voldřichová, Vrchlabská ulice čp. 29

DROGERIE

- U Taušů , Mladoboleslavská čp. 224 - byla to první drogerie ve Kbelích

- po jejím zrušení byla další na křižovatce Mladoboleslavské - pan Horáček

ELEKTRIKÁŘI

- Šebek , Semilská čp. 108

- Škorpil, Vrchlabská čp. 27

FOTOGRAF

- Vondrák, první fotograf, Mladoboleslavská

- Mráz, Mladoboleslavská

- Bízek, Hornopočernická čp. 269

HOLIČI  A  KADEŘNICTVÍ

- Čumrda, Vrchlabská 29

- Glos, Mladějovská čp. 334, provozovna Mladoboleslavská čp.35

- Hrubá, Mladoboleslavská čp. 82

- Marat, Mladoboleslavská -bouda bez čp. v zahradě u Kindlů čp. 281

- Tryzna, roh Semilské a Toužimské čp.

- Veitová, Mladoboleslavská čp. 234 a Veit holič u Palu

- Vrba, Slovačíkova čp. 168, provozovna Vrchlabská čp. 29

HODINÁŘ

- Kreisinger, Mladoboleslavská čp. 82

KNIHY

- Albrecht, Mladoboleslavská -křižovatka  (dům je zbořen), bylo to knihkupectví a papírnictví

KNIHAŘ

- Horák, Vrchlabská čp. 29

LÉKAŘI  A  LÉKÁRNY

- Dr. Husa, ordinace Hornopočernická čp. 369

- Dr. Čistín /byl voják/ ordinace nejdříve Vrchlabská čp. 24, po válce ulice Mladoboleslavská čp. 565 v prvním patře

- zubař, Vrchlabská  čp. 35

- zubař Dr. Šaněk, Rokytnická

- lékárna -magistr Pospíšil, křižovatka Vrchlabská čp. 25

- porodní asistentka  pí Brabcová (provdaná Nováčková) , Hornopočernická čp. 369

MALÍŘI  POKOJŮ

- Tulinger, Rovenská čp. 381

- Mona, Toužimská

- Vlček, Mladějovská čp. 281

MANDL

- Bašusová v Uličkách (ve dvoře truhláře Nováka)

MODISTKA

- Homolová, modistka na klobouky, Vrchlabská čp. 29

V říjnovém Letopiseckém setkání jsme pokračovali v upřesňování všech obchodů, řemeslníků, hostinců atd. od roku 1914 do roku 1950.

OBECNÍ  ÚŘAD

- první obecní úřad byl na světelné křižovatce Mladoboleslavské ve dvoře čp. 120

- druhý obecní úřad byl ve dvoře pivovaru čp. 5

- třetí budova obecní úřadu byla již na současném místě, Semilská čp. 43

OBECNÍ  STRÁŽNÍCI

- Vodvářka, Zika, Karkán, Šefčík, pan Kadlec byl četník

POHŘEBNÍ  SLUŽBA

- Karel a Marta Neubegerovi, Bratříkovská  čp. 319

PEKAŘI

- Burda, Železnobrodská  čp. 148

- Čech, Mladoboleslavská (dům je zbourán, stál na křižovatce po pravé straně směrem do Kbel)

- Eliáš, Hornopočernická  čp.269

- Salaba, Mladoboleslavská čp. 31

- Slanec, Nymburská čp. 318

PRODEJ   POTRAVIN

- Holubová - zelenina, roh Madoboleslavské a Vrchlabské

- Dvořák, Rovenská čp. 736

- Hejna-Bratrství, Huntířovská čp. 483

- Kakos, Mladoboleslavská (dům je zbourán)

- U Nekvasilů - Včela, Železnobrodská čp. 45

- U Štelů- potraviny, pak železářství, Sojovická čp. 247

- Tipl, Borovnická čp. 374

- Widerman, Semilská čp. 116

- Zeibert, Semilská  čp. 205

- Fialovi, Jílemnická čp. 346

- David, Mladoboleslavská čp. 178

- Antošovi-zelenina, Mladoboleslavská čp. 86

- Štěpánovi-mlékárna, pak Bratrství, Mladoboleslavská čp. 85

- Paldrman, Semilská č. 27

- Krampera -koloniál, Vrchlabská čp. 21

- Procházková Danuška, Mladoboleslavská čp. 140

- Šulc, Hůlkova čp. 425

- Růžek, /bratr Eduarda Růžka/, koloniál, křižovatka Mladoboleslavská (dům je zbourán)

- Kudrnová, roh ulice Bojetická a Bratříkovská, měla i mandl

- Špringer, Mladoboleslavská čp. 530

- Včela- Mladoboleslavská čp. 451

PRODEJNA   OBUVI

- prodejna Baťa, Vrchlabská čp. 35

- Němeček, Semilská  čp. 43

- prodejna Baťa na křižovatce na Mladoboleslavské čp. 209

PRODEJNA  TEXTILU

- Šmídová, Mladoboleslavská   (dům je zbourán)

- Šíma - galanterie,  Mladoboleslavská čp. 80

RUZNÉ

- Zika - kovoobráběč malých součástek, Semilská čp. 155

- Tlustoš - opravna aut, výroba motocyklů a přívěsných vozíků TAP, vyráběl také rybářské navijáky, Mladoboleslavská čp. 475

- Olmr, Sojovická čp. 186

- Štefánik - klempíř a zámečník, Hornopočernická čp. 514

- Záruba - opravna kol, Mladoboleslavská 63

- Bradna - opravna kol, Xaverovská čp. 590

- Cholt - lakovna, Mladoboleslavská čp. 475

- Maršík- servis Minor, Mladoboleslavská čp. 812

RESTAURACE

- U Suldovských (původně u Kettnerů), Mladoboleslavská čp.73

- U Cermanů, křižovatka Mladoboleslavská-dům je zbourán

- U Sládků, Mladoboleslavská čp. 234

- Myšárna, Mladoboleslavská čp. 755

- U Jelínků (původně Mornsteinovi), Mladoboleslavská čp. 72

- U Halíků, Vrchlabská čp. 32

- Sokolovna, Hornopočernická čp. 286

- Lidový dům, Toužimská čp. 244

- Hotel u Pilota, Hůlkova čp.  ?

- Na Růžku , křižovatka Toužimská a Semilská čp. 100

- Bránická, Mladějovská čp. 334

- U Trantů (dříve Serbusovi) - dnes je dům zbourán

- Stáčírna piva U Barborků, Hornopočernická čp. 141

Na listopadové setkání se přišel podívat i pan starosta Žďárský a informoval přítomné o akci, kterou chce potvrdit nebo vyvrátit informace o podzemních chodbách pod kapličkami na Svaté cestě. Má připravený přístroj na zkoumání podzemí. Na monitorech v zasedací místnosti se mohli všichni podívat na podzemí Višňovky, která zasahovala pod kbelské letiště. Rovněž se s touto tématikou můžete seznámit na internetu Pražské podzemí Mamutíkův blog, kde autor popisuje nálezy velkých podzemních sálů pod letištěm.

Dalším tématem byla proměna ulic a domů.  Označování ulic, náměstí, mostů a dalších veřejných prostranství je určeno zejména k orientaci ve městě. Původně se cesty nepojmenovávaly, nazývaly se podle toho, kam vedou, stavby se nazývaly například podle toho, kdo je postavil. V Praze byly názvy ulic úředně zavedeny 27.října 1787.  Teprve v roce 1857 vyšlo císařské nařízení o pojmenování ulic a zavádění domovních čísel. V roce 1868 se sbor pražských obecních starších usnesl označit pražské ulice jednotnými německo-českými plechovými tabulemi. Číslování domů bylo uzákoněno v době vlády Marie Terezie v únoru roku 1770. Začínalo se obvykle nejdůležitější, zpravidla veřejnou budovou (panské sídlo nebo fara).  Začínalo se většinou prvním domem po pravé straně vesnice ze strany, kterou přijížděla vrchnost. Ve vesnicích se většinou od té doby číslování již neměnilo. Ve městech první vlna přečíslování proběhla v letech 1805 – 1815. Pojmenování ulic ve Kbelích je známé z roku 1931 (zatím se mi dřívější označení nepodařilo vypátrat) , kdy byla obec rozdělena na 6 čtvrtí ohraničených ulicemi Pražská, Satalická, Stará, Nová, Miškovická, Letňanská, Čakovická, V Uličkách a Za dvorem. V říjnu 1939 byly ulice pojmenovány podle návrhu tehdejšího starosty pana Bystřického. Ulice v jednotlivých čtvrtích nesly názvy spisovatelů, básníků nebo hudebních skladatelů. V roce 1946 byla obec rozdělena na 5 čtvrtí  a pojmenování ulic zůstalo stejné až do roku 1973. V roce 1968, kdy se Kbely a jiné obce staly součástí Prahy, vzniklo mnoho stejných názvů ulic. Proto došlo k rozhodnutí přejmenovat ulice v připojených obcích.  Kbely dostaly přidělené okolí Mladé Boleslavi. Proto  se ulice nazývají podle vesnic z této lokality. Snad nejvíce různých názvů  měla současná Mladoboleslavská ulice. Nazývala se Královská, Brandýská, Pražská, Čs. Armády a Mladoboleslavská. Více pojmenování měla i současná Vrchlabská ulice, Švehlova, Palackého a Vrchlabská.

Prosincové Letopisecké setkání se uskutečnilo v duchu adventu a předvánoční atmosféry. Proto i výzdoba byla vánoční.  K příjemnému zážitku přispěla i návštěva hosta, pana Karla Vágnera, který se ve Kbelích narodil a do roku 1965 také žil.  Otcem Karla Vágnera byl významný Kbelák pan Josef Vágner. Ten se narodil v roce 1895 v Roztokách u Křivoklátu v rodině horníka a měl sedm sourozenců. Jako devatenáctiletý narukoval na vojnu a za 1. světové války se dostal do námořnických kasáren v Pule. Zúčastnil se vzpoury v boce Kotorské. Byl i ve vězení a spolu s kamarádem Matějem Toufarem se dostali na svobodu až po skončení války v listopadu roku 1918. Jsou po nich pojmenovány ulice ve Kbelích  Vágnerova a Tauferova.  Vrátil se domů, a protože byl letecký mechanik, dostal se do Kbel, kde vznikalo letiště a rozvíjel se letecký průmysl.  Zde také potkal svojí budoucí ženu Annu Svobodovou, jejíž rodiče vlastnili koloniál v nynější Vrchlabské ulici čp. 36. Dnes je tam zlatnictví.  V prvním patře toho domu byla v té době také zubní ordinace a místo koloniálu v roce 1934 vznikla pošta. Pro kbelské občany je pan Josef Vágner spojen také s hudbou.  V roce 1959 byl znovu obnoven Hudební kroužek při osvětové besedě ve Kbelích, ve kterém pan Vágner také dlouhá léta působil. Navazoval na Hudební kroužek založený v roce 1918, který byl za druhé světové války rozpuštěn. V Lidovém domě se našly sešity se zápisy orchestru od jeho  obnovení v roce 1959. Pan Vágner se svojí ženou vychovali čtyři syny. V roce 1972 oslavili zlatou svatbu na Místním národním výboru ve Kbelích, kde jim zazpívala i paní Eva Pilarová.  Dožil se 80 let a zemřel v roce 1975. Nejmladším synem Vágnerových je pan Karel Vágner. Narodil se v roce 1942, v roce 1948 začal chodit do školy ve Kbelích. Později se vyučil nástrojařem. Bavil ho také sport, hlavně lehká atletika a fotbal. Ale přes sportovní úspěchy ho přitahovala muzika. Na jednom koncertě Gustava Broma jej hudba tak očarovala, že oprášil z půdy basu, na kterou hrával jeho tatínek a muziku již neopustil. Vystudoval konzervatoř, v letech 1973 založil orchestr Karla Vágnera a doprovázel řadu známých zpěváků. Pan Vágner  byl velmi bezprostřední a přítomným vyprávěl  o svém životě, což prý také popisuje ve své nové knize  „Nerad prohrávám, ale umím i to“,  kterou bude křtít ve středu 3. prosince 2014.  Na setkání přišlo i několik jeho spolužáků a známých a společně vzpomínali na dětství, sport i pozdější náhodná setkání. Vyprávěl, jak ho při bombardování v roce 1944 maminka schovala ve sklepě do výklenku a zakryla starým kabátem a na tu vůni si pamatuje dodnes. Zavzpomínal třeba na to, jak byl po škole, ale musel na trénink na fotbal, tak z okna z prvního patra školy přeskočil na strom a po něm dolů a na hřiště. Povídání bylo různorodé a někdy i trochu „lechtivé“ , což všechny  moc pobavilo.  Hovořil i o své rodině a dětech.  Pan Vágner zavzpomínal i na své přátele z uměleckých kruhů, nejen hudebních. Vyprávěl hodně historek prožitých s panem Sovákem a  Menšíkem. Jeho vyprávění nebylo jenom veselé, ale  vzpomněl si i na  kamarády z kapely, kdy při cestě po Mongolsku se jejich autobus zřítil  ze silnice a on vypadl z okna a tím se zachránil. Dodnes mu není jasné, jak se tím oknem mohl dostat ven. V zasedací síni se na monitorech promítaly fotografie jeho rodného domu, fotografie při slavnostním odhalování desky a pojmenování ulice po jeho tatínkovi v roce 2009, ale také foto Divadelního souboru z roku 1958, kde  poznal nejen svojí maminku, která v souboru hrála, ale i několik známých. Tím nám také  moc pomohl, protože jsme některá jména neznali. Byl tím nadšen. Se zájmem si také prohlédl již zmiňované sešity kbelského orchestru, kde poznal zápisy svého tatínka. Několikrát chtěl své vyprávění ukončit, ale vždy si ještě na nějakou historku  vzpomněl a  musel jí všem říci. Děkujeme panu Vágnerovi za krásné odpoledne a přejeme  jemu i jeho rodině hodně zdraví, pohody a tvůrčích úspěchů.

Všem příznivcům Letopiseckých setkání přejeme krásné prožití vánočních svátků a do nového roku hodně zdraví a pohody. Těšíme se na další setkání,  které bude 5. ledna 2015 opět v zasedací síni ÚMČ Praha 19, ale pozor - začátek až ve 14 hodin.