Letopisecká setkání v roce 2019

Téma:

č. 69 – Den tří králů, vynálezy - remoska, kofola, kostkový cukr, hromosvod, vodoznak
č. 70 – Představení kapitol nově zpracovávané Knihy o Kbelích
č. 71 – „Důstojnické domy“
č. 72 – „Uličky“
č. 73 – Čtvrť mezi ulicemi Mladoboleslavská x Polaneckého x Železnobrodská
č. 74 – Úvodní kapitoly o historii pro Knihu o Kbelích
č. 75 – Osobnosti Kbel pro Knihu o Kbelích
č. 76 – Čtvrť po levé straně Semilské ulice směrem k Čakovicím
č. 77 – Sport pro Knihu o Kbelích
č. 78 – Promítání zajímavých fotografií od občanů Kbel

69. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 7. LEDNA 2019

Tak jsme se opět sešli v novém roce. Všechny jsem přivítala a popřála hodně zdraví a pohody po celý rok. Na setkání přišla i paní místostarostka Ivana Šestáková, která rovněž všem popřála hodně zdraví v novém roce a všem přítomným rozdala nové krásné kalendáře.

A protože si většina z nás připíjí na nový rok šampusem, zjistila jsem, kdy se tento nápoj dostal poprvé do Čech. První šampaňské úředně doložené bylo posláno do Čech 15. dubna 1798 hraběti Clam – Gallasovi. V účetních knihách společnosti Ruinart z francouzské Remeše je zapsáno, že bylo hraběti posláno 810 lahví šampaňského. Ještě v témže roce putovaly lahve od uvedené společnosti k Nosticům a hraběti Šporkovi.

Vzhledem k tomu, že byl včera Den tří králů, 6. ledna, povídali jsme si i o tomto svátku. Podle legendy se v tento den přišli poklonit narozenému Ježíškovi také tři mudrcové (dnes králové) a přinesli mu darem zlato, kadidlo a myrhu. Dodnes se na dveře píšou nápisy K+M+B. Ve skutečnosti nejde o iniciály jejich jmen Kašpar, Melichar a Baltazar ale tato písmena znamenají v češtině: Pán žehnej tomuto domu. „K“ zastupuje Krista, „M“ je obydlí (latinsky mansionem) a „B“ ať žehná (latinsky benedikat). Znaménka mezi písmeny nejsou plus, ale křížky. V současnosti si spojujeme svátek Tří králů hlavně s humanitárními sbírkami.

Také jsme si řekli, jaké úkoly nás v tomto roce čekají. Budeme se věnovat jednotlivým kbelským čtvrtím. Všude jistě přijdeme na věci, které musíme objasnit. Např. ve čtvrti Za dráhou byla hospoda Branická. Nevím, kdo byl majitelem hospody, kdy se dům postavil, proč se tak hospoda jmenovala. A takových záhad najdeme po Kbelích jistě více. V příštím setkání začneme povídání o čtvrti na okraji Kbel „Důstojnické domy“.

Pan Šafář, nejstarší účastník setkání, nám řekl další zajímavosti o železnici ve Kbelích. Např. jízdenky se kupovaly v dřevěném přístřešku za tzv. vechtrovským domkem, který stál u přejezdu směrem k Vinoři. Za tímto domkem byla kdysi také rokle, kterou občané Kbel zavezli sutí a rozbitými věcmi po náletu na Kbely 25. března 1945. Další účastníci ještě doplnili, že např. v původním pivovaře nad rybníkem byla poblíž rybníku ledárna, odkud byl led rozvážen řezníkům a do hospod. Zatím také není objasněno, kdy se upravovala nynější Vrchlabská ulice. Víme podle fotografií z roku 1927, že byla kolem silnice škarpa a rostly tam stromy.

Také jsme si říkali, že se budeme věnovat některým českým fenoménům, které zná celý svět. Například remoska, kofola, kostkový cukr, hromosvod nebo vodoznak.

Remoska – první pečící mísy se začaly vyrábět v letech 1953 -1955 ve Zdicích. Původně se nazývaly HUT podle prvních písmen svých vynálezců – Homut, Uher, Tymburec. V nové továrně v Kostelci nad Černými lesy měla pečící mísa již název Remos složené ze slov - Revize, Elektro, Montáže, Opravy, Servis. Později se na české remosky trochu zapomnělo, tradici však oprášil v roce 1994 český technik Jiří Blažek a v jejich výrobě se úspěšně ve Frenštátu pod Radhoštěm pokračuje. V roce 2001 dokonce jeden britský časopis ocenil remosku jako výrobek roku.

Kostkový cukr. Když se manželka majitele dačického cukrovaru zranila při krájení homole cukru (jiný tvar se dříve nedělal), přiměla svého manžela, aby s tím něco udělal. Ten nezklamal a v roce 1841 přinesl domů krabičku se 300 kostkami růžového řepného cukru. Pan Jakub Kryštof Rada si svůj kostkový cukr brzy nechal patentovat. Licenci okamžitě zakoupily i Prusko, Sasko, Bavorsko, Švýcarsko a Anglie.

Připravuje se také nová kniha o Kbelích. Knihu zpracovává pan Mgr. Kvapil, který je i autorem připravované knihy o školství ve Kbelích.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

70. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ, 4. ÚNORA 2019

Na Letopisecké setkání zavítal mezi nás pan Kvapil, který, jak jsme si již řekli, zpracovává novou knihu o Kbelích. Účastníkům nastínil jaké kapitoly má již zpracované a co bude potřebovat ještě doplnit. Rozvinula se mohutná diskuze, protože přítomným byly již poslány e-mailem některé návrhy kapitol. V této pomoci, doplnění a upřesnění některých údajů, budeme pokračovat až do úplného zpracování nové knihy. Vzhledem k časové náročnosti a diskuzi ke knize, nebylo již možné mluvit o tématu, které jsme chtěli probírat na tomto setkání – Povídání o jednotlivých kbelských čtvrtích, tentokráte čtvrť „Důstojnické domy“. Probrali jsme jen okrajově některé zajímavosti, a proto se k této části Kbel vrátíme při dalším Letopiseckém setkání.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

71. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 4. BŘEZNA 2019

Jak jsme si již řekli, budeme na Letopiseckých setkáních probírat jednotlivé kbelské čtvrti. Dnes jsme začali čtvrtí zvanou „Důstojnické domy“. Název pochází podle domů, které byly postaveny po roce 1920 pro důstojníky a jejich rodiny po vzniku letiště ve Kbelích.

Začneme hned prvním domem na katastru Kbel, který stojí při silnici Mladoboleslavké z Prahy do Kbel. Je to bývalý akcíz. Budova byla postavena v první polovině 19. století. Termín „akcíz“ se dá do současnosti přeložit jako spotřební daň na vybrané zboží. Kdo do Prahy dovážel vybraný sortiment zboží, musel u akcízu zastavit a finanční stráž zboží zkontrolovala a vyměřila poplatek. Akcízní poplatek byl zaveden 25. června 1829 a vztahoval se na alkohol, jateční dobytek a různé druhy masa, obilí, zeleniny, ovoce, tuky, dříví a uhlí. Počátkem století bylo v Praze 31 akcízů. Po vzniku Československa v roce 1918 byla daň obnovena výnosem vlády v roce 1921. Pro zajímavost je třeba uvést, že ve kbelském akcízu byl vybírán i poplatek od pasažérů autobusových spojů na cestě do Prahy. Daň se vybírala až do 28. května 1942, kdy byly akcízy zrušeny. V současné době sídlí v této budově č. 58 společnost LD Aviation Prague s. r. o., která se zbývá nákupem a prodejem letecké techniky, prodejem letounů a vrtulníků a servisní činností.

Dalším zastavením na cestě do Kbel je památník prvního vysílání československého rozhlasu, který zde byl postaven v roce 1973 k 50. výročí zahájení vysílání rozhlasu Radiožurnál (18. května 1923). Nebudeme mluvit o majáku a letišti, o tom jsme již hovořili mnohokráte, jen malá zmínka. Pozemky pro zřízení letiště odkoupil stát od Černínů v roce 1918 a ještě v témže roce v zimě bylo letiště ve Kbelích v provozu.

Dominantou Kbel je maják s vodárnou z roku 1928. V roce 2004 byl prohlášen za kulturní památku. Naproti letišti byla kruhová cihelna z roku 1827 patřící rodu Nekvasilů, kterou v roce 1934 odkoupil Karel Průcha. Vedle cihelny byl za první republiky postaven hotel Pilot (zatím se mi nepodařilo zjistit, v kterých letech zde stál). Místo cihelny byla v pozdějších letech slepičárna, která byla zlikvidována a na těchto pozemcích byla v roce 1982 otevřena Maltárna na výrobu suché maltové směsi. V současné době zde působí od roku 1992 podnik Knauf. Vedle něho se nachází prodejna stavebnin KB-Blok - prodej stavebních materiálů (česká soukromá společnost založená v roce 1991). V loňském roce se začaly před podnikem Knauf kácet staré polosuché stromy, které při silném větru ohrožovaly auta na silnici i kolemjdoucí.

Rozvojem letiště se začaly na volném prostranství (nyní v Hůlkově ulici) na protější straně letiště stavět nejprve již zmíněné důstojnické domy. Podle vzpomínek pamětníků, byl první dům s čp. 301 generálský, druhý s čp. 302 byl pro rotmistry a 3. a 4. dům s čp. 303 a 304 byl pro kapitány a majory. Takto to bylo do druhé světové války, kdy letiště obsadila německá armáda, a do domů se nastěhovali němečtí důstojníci. Po osvobození v roce 1945 Rudou armádou, zde krátký čas přebývali i sovětští důstojníci. Dnes to jsou bytové domy s různými vlastníky. Přibližně od roku 1923 se začaly stavět také rodinné domky. Procházeli jsme virtuálně na počítači jednotlivé ulice. Ulice Hůlkova se jmenuje po kapitánu Františku Hůlkovi, který přistál s balónem na okraji Kbel 1. září 1895, kdy vyletěl z pražské Stromovky, kde byla Národopisná výstava. V této ulici stávala jedna z kapliček Svaté cesty č. 16 Kladrubská. Za 2. světové války při transportu letadla ulicí byla poškozena, a v roce 1975 se zbourala. Poblíž je dnes umístěna tabule s historií kapličky. Původní název této ulice byl Kašparova, podle ing. Jana Kašpara, který byl průkopníkem české aviatiky. Potom to byla ulice Novákova. František Novák byl letecký akrobat, létal na strojích Avia. Přezdívalo se mu Král vzduchu. V 50. letech minulého století se v Hůlkově ulici postavily tři dvouletkové domy. Na konci této ulice je tzv. Malý kulturní dům postavený v 60. letech minulého století. Podle vzpomínek pamětníků zde stála nejprve klubovna, o kterou se zasloužil pan Bíba, tehdejší velitel Letiště Kbely, který nechal přivést pro stavbu klubovny materiál z Milovic. V „kulturáčku“, jak se mu říkávalo, se hrálo také divadélko, které vedl pan Špicnar, otec loutkoherečky Vlasty Špicnarové. Dnes slouží k soukromým účelům.

A když půjdeme dále, dostaneme se k dalšímu letišti. Původně to bylo letiště Aerovky a závodu Letov Letňany. Později, od 50. let minulého století, to bylo letiště Aero klubu Svazarmu. V současné době je vlastníkem letiště společnost SIT Prague a.s. Vedle stojí staré hangáry zvané Stará aerovka, které se stavěly v letech 1920 – 1940. Je to soubor pěti budov, které jsou od 21. 11. 2011 památkově chráněny. Spadají pod Muzeum letectví ve Kbelích a v současné době se upravují pro umístění historických letadel. V areálu Staré aerovky je malé dětské hřiště.

Ulice Košařova - její pojmenování se od roku 1946, kdy se znovu přejmenovávaly ulice, nezměnilo. Pojmenování zůstalo i po přejmenování ulic ve Kbelích v roce 1973. Název má po zalétávajícím pilotovi Oldřichu Košařovi z firmy Avia. Dne 20. prosince 1938 s letadlem havaroval a smrtelně se zranil. Zajímavostí této ulice je, že kolem roku 2000 bydlely v jednom pronajatém domě několik let také jeptišky.

Poslední ulicí ve čtvrti je Všejanská, dříve Příčná. Je to nejkratší ulice, která spojuje ulici Hůlkovou a Košařovou.

A dostáváme se na ulici Mladoboleslavskou. Proti důstojnickým domům stojí dům čp. 425, ve kterém byly za první republiky a za války v přízemí nejprve obchody. V půlce domu bylo řeznictví a v druhé polovině potraviny. Svou dílnu tam měl i krejčí pan Pavelka. Později z obchodu potravin byla zřízena samoobsluha potravin. Nyní je v tomto domě Studio hubnutí.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

72. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 1. DUBNA 2019

Letopisecké setkání vyšlo tentokrát přímo na „apríla“. Tento den je spojen od pradávna s různými žertíky a zlomyslnostmi. Zjistila jsem, že to není česká tradice, ale zabydlela se u nás. První písemná zmínka pochází v Čechách z roku 1690 od Bartoloměje Chrystella z Prahy. Popisuje, že končila zima a lidé svým smíchem přinášeli veselou jarní náladu.

A pak jsme se již věnovali další části Kbel. Byla to část po pravé straně Mladoboleslavské ulice od letiště až k železničním přejezdům. Začínali jsme ve čtvrti zvané „Uličky“, která patří mezi nejstarší část Kbel. Ulice mezi domky byly úzké, proto asi také toto pojmenování. Je to území pod benzinovou čerpací stanicí. Místo benzinové stanice zde stávala stodola, která byla druhou hasičskou zbrojnicí dobrovolného hasičského sboru Kbely, založeného v roce 1881. Asi v 70. letech minulého století byla ve stodole fotokomora podniku Pal Kbely. Dále jsou tu ulice Předměřická, Krnská, Dětenická, Čejetická a Úlibická. Ulice byly nově pojmenované po obcích kolem Mladé Boleslavi v roce 1973, kdy došlo v Praze k přejmenování ulic v těch obcích, které byly připojené ku Praze v roce 1968. Již v I. polovině 19. století zde stávalo několik domků, jak jsme vyčetli z historické mapy vydané roku 1841. Nacházel se zde již statek Dobešů. Tento rod patřil mezi nejstarší rody ve Kbelích. Za první republiky byla v Uličkách i čerpací stanice v domě u Veitů. A
v dalším domě paní Bašusové byl mandl.

Ve virtuální procházce jsme pokračovali do dalších ulic. Prošli jsme celou ulicí Krnskou. Z kraje vedle potravin Odkolek sídlil za první republiky první Obecní úřad. Asi uprostřed stojí jediný památný strom ve Kbelích, prohlášený za památný v roce 2001. Je to lípa srdčitá a je stará asi 183 let. Dále je zde vila postavena Ing. Vaníčkem před II. sv. válkou. Od roku 1949 byla v přízemí vily umístěná mateřská škola, později se rozšířila do celého objektu. V roce 1971 po ukončení provozu školky byl zde otevřen Dům pionýrů. Po roce 1989 byla vila vrácena původním majitelům a od roku 1992 slouží jako hotel Marie-Luisa. Novější rodinné domy byly postaveny v ulici Úlibická, přímo u letiště.

Dříve se počítalo se zbouráním dané lokality a postavením nových domů. Proto zde byla tzv. stavební uzávěra, nemohlo se přistavovat ani se nezaváděla kanalizace a voda. K těmto původním plánům nedošlo a po roce 1990 byl vypracován nový stavební plán. Stavební uzávěra byla zrušena a v roce 1999 byla v této části zavedena kanalizace a městský vodovod.

Zastavíme se na malém náměstíčku na světelné křižovatce Mladoboleslavská x Vrchlabská, které bývalo obchodním centrem obce. Na rohu v čp. 120 za první republiky Gajdůškovi zde měli obchod s potravinami. Později tady byl obchod s potravinami Odkolek, ve kterém prodával pan Průcha. Do osmdesátých let minulého století se v tomto objektu vždy prodávaly potraviny. Po roce 1989 tu byl dlouhou dobu obchod s nábytkem „Patrik“, pak bylo místo několik let zavřeno a nyní se zde nachází firma R.W.L. Investment s.r.o. Hned vedle bývala sběrna surovin. Na druhém rohu Krnské ulice bylo řeznictví pana Mareše. Později po válce si majitelé v domě zřídili cukrárnu U Bukovských. V současné době cukrárna již neexistuje a nový majitel si dům upravuje. Vedle byl obchod s obuví a následovala drogérie. Původně to byla drogérie u Taušů, potom byl vedoucím pan Horáček. Od 90. let minulého století do roku 2018 byl v těchto prostorách obchod s potřebami pro domácí mazlíčky, dnes je zde Obchod pro míchání barev. Ze strany domu je vchod do Veterinární stanice a obchod Monako – prodej potřeb pro gastronomii. Směrem k silnici stávala restaurace u Cermanů, lidově se tam říkalo „u kulaté báby“. Po roce 1960 došlo k jejímu zbourání, aby objekt nevadil hlavní silnici vedoucí přes Kbely. Uprostřed náměstíčka stojí lípa, která se v roce 1946 a ještě několik dalších let na vánoce zdobila. A budeme pokračovat dál po Mladoboleslavské ulici. Vedle „Odkolka“ stávalo papírnictví pana Albrechta, které se po válce zbouralo, protože dům byl vklíněn mezi domy a otevřelo se nové papírnictví jinde. Následovaly obchody: Obchod-koloniální Rudolfa Davida, opravna kol pana Záruby, potraviny Danuška čp. 140, holič Glos, pak hodinář Kreisinger, kolářství, později zelenina Antoš a v čp. 85 mlékárna Štěpánovi. Dále byla kovárna pana Jindry. Některé obchody zanikly po válce, některé po roce 1989. Dnes jsou některé prostory prázdné a některé přestavěné. A dostáváme se k objektu dnešního Domu seniorů, který zrekonstruovala kbelská radnice z bývalé obecní školy, ve které se začalo učit v roce 1892. Dům seniorů se otevřel v roce 2001. Vedle v domě s čp. 73 býval Hostinec u Kettnerů, později u Suldovských. V roce 1889 se prvně začalo ve Kbelích učit právě v místnostech tohoto hostince, protože Kbely ještě neměly vlastní školu. Dům sloužil k bydlení majitelů a dolejší místnosti k zábavám a ke schůzování. Uspořádala se zde i první tancovačka po osvobození v květnu 1945.
V roce 1963 bylo v těchto prostorách otevřeno širokoúhlé kino, které bylo v provozu do roku 1994. V současné době je zde Levné pneu a zdravotní dětská obuv - Veselá tkanička. Ve Slovačíkově ulici byla v roce 1932 otevřena Měšťanská škola. V této škole se učilo do roku 1986. Od roku 2003 zde sídlí Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA. V loňském roce bylo přistavěno další patro školy a udělána nová fasáda. Je to první vysoká škola ve Kbelích. A dostáváme se k další důležité a známé budově ve Kbelích - k Sokolovně. Byla postavena a otevřena v roce 1927. V sále se nejen cvičilo, ale hrálo se divadlo a také promítalo kino. Byla zde i restaurace, kterou ještě po válce vedli manželé Čermákovi. Dnes se v tělocvičně stále cvičí a v druhé části je ubytovna. V dalším domě v Hornopočernické ulici hned vedle Sokolovny byla ordinace dětského lékaře MUDr. Husa v jeho rodném domě, kde dlouhá léta ordinoval. Dnes má dům jiné vlastníky. V další budově čp. 141 byla za první republiky Stáčírna piva pana Barborky. Po roce 1950 byla v těchto prostorách zřízena vývařovna pro základní školu, která zde byla do roku 1961. A vrátíme se zpět na roh Hornopočernické ulice, kde byl v roce 1923 postaven rodinný dům a v něm otevřena Cukrárna a kavárna u Blaierů. Později se zde prodávalo víno i pivo. Posledním prodávajícím byl pan Martiník. Prodej zde byl ukončen a dnes slouží celý dům k bydlení původních majitelů. Vedle byla v čp. 269 pekárna pana Salaby, pak zde byl pekař Eliáš. Tento objekt již neslouží původnímu účelu. V dalším domě byl fotograf pan Bízek, nyní je zde obchod s pracovními oděvy. Dalším objektem je dům u Štefániků, kde bylo zámečnictví. Dnes zde sídlí několik firem. Někteří pamětníci si vzpomněli i na domek vedle, kde vyučovala v padesátých až šedesátých letech hře na klavír paní profesorka Anna Vajdlichová. Na konci Hornopočernické ulice měl truhlářství do šedesátých let minulého století pan Zouplna.

A vrátíme se zpět do Mladoboleslavské ulice, kde byla vedle Blaierů ještě v padesátých letech minulého století mlékárna. V dalším objektu čp. 812 byl po válce zřízen autoservis Minor Mařík, později zde byla opravna hlavně trabantů a říkalo se jí „trabantárna“. Dnes je tam firma Výtahy. A hned vedle býval další truhlář, pan Strnad, který měl truhlárnu ve svém domě již za první republiky. Po jeho smrti v šedesátých letech již nikdo truhlárnu nevyužíval a v současné době majitelé dům prodali. Další obchod na rohu Sojovické ulice bylo železářství U Štelů. V šedesátých letech se zrušilo a majitelé si jej celý upravili na rodinný domek. Asi uprostřed této ulice je dětské hřiště, které zakládal po válce pan Jašek, tzv. Husův park. Také ulice se do přejmenování v roce 1973 nazývala Husova. V roce 1915 byla do parku přestěhována pamětní deska Mistra Jana Husa z Vrchlabské ulice. V roce 2009 proběhla renovace tohoto dětského hřiště. Dalšími ulicemi v této lokalitě jsou Rokytnická, Valdická a Drahotická.

Příště budeme pokračovat další částí Kbel. Děkuji všem příznivcům Letopiseckých setkání za jejich vzpomínky a doplňování daných témat. Někdy je pro všechny velmi těžké uvádět i přibližná data délky prodeje některých obchodů a přiřadit jim i čísla popisná.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

73. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 6. KVĚTNA 2019

Na dnešním setkání jsme prošli nejstarší částí Kbel, která je známá již od roku 1130. Jedná se o nynější ulici Mladoboleslavskou a Vrchlabskou až po ulici Železnobrodskou. V této části Kbel vždy bylo a je nejvíce obchodů.

Putování po Kbelích začneme zahrádkářskou kolonií v ulici Polaneckého. Byla založena v roce 1984. Ulice Polaneckého, která spojuje Mladoboleslavskou a Toužimskou, se otevřela v roce 2012. Pokračujeme ulicí Mladoboleslavskou k bývalému podniku Pal Kbely, který byl ve Kbelích od roku 1926. Vyráběly se zde např. tachometry do aut a jiné palubní přístroje, ale také přístroje do letadel. Po roce 1989 změnil několikrát majitele i výrobu. Provoz byl ukončen v roce 2014. V současné době se zde nachází Industriální park Kbely, kde sídlí mnoho firem. Přejdeme ulici Huntířovskou a dostáváme se k bývalému hostinci U Sládků v čp. 234. Po uzavření hostince v 60. letech se v jedné místnosti vyučovalo, protože bylo ve Kbelích hodně dětí a škola nedostačovala. Později zde byla také knihovna a krejčovství pana Chrousta. V současné době je v jedné části Centrum profesionálních krmiv a ve druhé části Prodejna sedaček – Pšenčík. Dále je v čp. 258 prodejna Boat 007 - lodě a lodní motory. Za světelnou křižovatkou je nová stavba Kbelský pivovar, který vznikl na místě statku Vyhnálkových a byl otevřen v lednu v roce 2019. Hned vedle v nízkém domku byl za 1. republiky pekař Eliáš, a po něm statek Suchých. Po válce bylo ve vedlejším domě zahradnictví „Hejnovi“, dnes jsou v obou objektech domy k bydlení. Následovala masna Neumannovi, dnes opět rodinný dům. Ze dvou zbouraných domků byl postaven objekt firmy pro výrobu pletacích strojů, dnes tam sídlí firma Earth – Resources: filtrace a úprava vody. Po roce 1989 byla v dalším domě opravna aut – Paltest – seřizování aut pana Šírka. Nyní je dům prázdný. A na rohu ulice Mladoboleslavské a Žacléřské bylo zahradnictví Zechovský, později, do 70. let, zahradnictví pana Kejře, kde byl i velký skleník. Dnes travnatý prostor. Dále po Mladoboleslavské ulici následovala v 60. – 70. letech minulého století v čp. 516 Prodejna potravin, kde prodával pan Špringr (kontroloval také vstupenky ve kbelském kině) a vedle bylo Krejčovství pana Vítka. Dnes je místo obchodů rodinný dům. Ve stejných letech měl v dalším rodinném domě sedlářství pan Uřídil, dnes je místo dílny vietnamská prodejna potravin. Ve vedlejším dvoupatrovém domě čp. 565 měl v 50. letech ateliér pan Vondrák, později bylo v celé budově zdravotní středisko. V přízemí byla lékárna, v prvním patře praktičtí lékaři (MUDr. Čistín, MUDr. Krhounek a MUDr. Došek). Ve druhém patře bylo zubní oddělení. Zdravotní středisko zde bylo do roku 1965, kdy bylo otevřeno nové v Železnobrodské ulici. Zůstala pouze lékárna a dům se upravil na byty. Dnes je v přízemí stále lékárna Royale a dále slouží k bydlení. Ve vedlejším objektu čp. 475 v domě U Tlustošů bylo za 1. republiky zámečnictví. Vyráběly se zde motorky, přívěsné vozíky a také rybářské navijáky značky TAP (Tlustoš Adolf Praha). Později zde bylo také dětské zdravotní středisko a masáže. V roce 1967 se přízemí budovy upravilo na školní vývařovnu s jídelnou, která zde byla do roku 1986. Pak se prostor upravil na cukrárnu. Po roce 1989 se tu střídalo několik prodejen např. prodejna rybářských potřeb, potraviny s cukrárnou, točilo se pivo, provozovala se sázková kancelář, kosmetický salon nebo i kadeřnictví. V současné době je zde Cukrárna Avanti s jídelnou a pekárnou. Další území až k železnici bylo prázdné místo. V roce 1953 se zde začalo stavět tzv. 1. sídliště, hlavně pro vojáky a personál kbelského letiště. V současné době se na některých domech postavila nástavba a uprostřed sídliště se zbudovalo dětské hřiště. V roce 1979 se před domy při hlavní silnici Mladoboleslavská postavily svépomocí v akci „Z“ tzv. Obchodní pavilony s čp. 843, kde byla samoobsluha potravin, masna a zelenina. Kolem roku 1995 byla masna i zelenina zrušeny a otevřena restaurace Avion, ta se později přestěhovala za Prahu a do roku 2017 zde byla restaurace U tří volů. Místo potravin se otevřela v roce 2003 Drogerie Cyan – Raj drogerie. V roce 2018 se rozšířil provoz Drogérie a parfumerie ještě o Barvy a laky a Autolaky do celého objektu. Pouze v jedné malé části uprostřed byla prodejna Tabáku a tisku (prodej ukončen v roce 2017) a kadeřnictví, které zde zůstalo. Následuje nízký objekt dostavěný po roce 1989, kde je prodejna autobaterií a vinotéka Réva Rakvice. Vedle k železnici bylo volné prostranství. V 60. letech minulého století se upravilo na volejbalové hřiště a v 70. letech se postavily garáže, které zde stojí dodnes. Nad garážemi byl upraven parčík, kam se v 70. letech přestěhoval pomník obětem druhé světové války. Původně stával od roku 1949 nad rybníkem, kde se počítalo se zástavbou a náměstíčkem. Plány se však neuskutečnily a pomník byl přestěhován na důstojnější místo. V 1. sídlišti jsou ulice Martinická, Domousnická, Rožďalovická a Boseňská.

Pod tímto sídlištěm stály staré plechové nevzhledné garáže. Ty se zbouraly a v roce 2007 se na jejich místě postavily nové bytové domy. Před domy je autobusová zastávka a za ní v čp. 987 je Kadeřnictví - kosmetika, kanceláře zde má společnost Terr-Invest a prodejna DogTech – chovatelské a kynologické potřeby. Obě autobusové zastávky v Žacléřské ulici jsou nově upraveny. V měsíci květnu 2019 místní úřad nainstaloval do zastávek obrazy mapující historii dané lokality. Zastávky jsou velmi pěkné i poučné. Následuje Centrální park otevřený v roce 2009, který je na pozemku bývalé zahrádkářské kolonie z roku 1941. V Centrálním parku byla v roce 2014 otevřena restaurace U srubu. A tím jsme se dostali do ulice Žacléřské. Proti parku je rybník, a nad ním stojí nové bytové domy dostavěné v roce 2009. Jsou na místě zahrádkářské kolonie a bývalého statku a pivovaru založeného v roce 1785 Černíny z Chudenic. Pivo se zde vařilo do roku 1930. Od roku 1931 zde byla chvíli stáčírna piva. Kolem roku 1940 ve statku bylo i druhé místo Obecního úřadu (první v Krnské ulici) a školní třídy. Po válce měl v některých prostorách automatárnu pan Halík, špeditérství pan Černý. Byl zde rovněž sklad Mototechny a některé prostory měly Komunální služby Kbely. Ve sklepích pivovaru byl sklad civilní obrany a stodoly využívali hasiči. Celý objekt chátral a od roku 1964 se postupně boural. Poslední stodoly byly zbourány v roce 2007 a před stavbou bytových domů se prováděl archeologický průzkum. Našla se germánská osada datována do starší doby římské, podle nalezené keramiky. Byla nalezena i bronzová spona a jiné fragmenty. Po skončení archeologického průzkumu se mohlo začít se stavbou. Nad rybníkem vzniklo v roce 2009 nové Bytové centrum s ulicemi Vágnerova, Tauferova a Blériotova. Jména ulic nebyla vybrána náhodně, jejich nositelé měli vztah k letectvu a ke Kbelům. Uprostřed těchto domů je malé náměstíčko s parkovací plochou. Kolem jsou v čp. 1040 obchody: Krám, Řeznictví a uzenářství Ketter a BILLA. Z druhé strany objektu je Papírnictví a vedle byla do roku 2019 pobočka České pojišťovny. Na protější straně náměstí v čp. 1041 je Květinka, Lékárna, Vinařství Hruška a Služebna městské policie. V objektu směrem k rybníku v Žacléřské ulici je obchod pro kadeřníky ZAOS a vedle kavárna Bistro-š. V prostorách kavárny se již vystřídalo několik cukráren a kaváren.

A dostali jsme se k rybníku k ulici Železnobrodské. Rybník zde stával odnepaměti. Je již zakreslen ve starých mapách. Za celou dobu byl několikrát upravován, naposledy v roce 2006. Původně zde byly rybníky dva. Ten menší, blíže k Vrchlabské ulici, se postupně zasypal při stavbě 2. sídliště v roce 1959 a prameny byly zabetonovány. Dnes je na jeho místě parčík s dětským hřištěm. Na kraji parčíku bylo v roce 1975 umístěno sousoší Rozum a cit od sochaře Ladislava Šalouna. Od roku 1964 je sousoší kulturní památkou. Dále zde byl v roce 2018 odhalen Památník ke sto letům vzniku Československé republiky a zasazena památná lípa. Nad rybníkem můžeme vidět studnu Barborku, která částečně zásobovala pivovar. V letech 2017 – 2018 proběhla z iniciativy pana starosty MČ oprava a sanace této historické pivovarské studně, kterou z velké části financovalo hlavní město Praha. Studna byla součástí pivovaru postaveného Černíny. Posledním sládkem v pivovaru byl Josef Barborka, po kterém byla nejspíš i studna pojmenována. Pramen ze studny je jedním z pramenů, který zásobuje kbelský rybník. Kdysi měl rybník stavidlo v místech, kde nyní teče pod komunikací (Žacléřská) dále do parku. Stavidlem se upravoval tok potoka, který procházel přes bývalé zahrádky. V Centrálním parku byl tok potoka upraven na meandry a přibyl další malý rybníček. Potok pokračuje dále do vinořské obory přes rybník Hrušov až do Brandýsa nad Labem, kde se vlévá do Labe. Potok měl několik názvů Chobot, Valcha, Kbelský potok a nyní je to Vinořský potok.

Putováním po Kbelích se dostáváme do nejstarší ulice ve Kbelích, a to je Vrchlabská. Kdysi měla ještě dva názvy: Švehlova a Palackého. Jsme na světelné křižovatce, po levé straně jako první v čp. 23, je truhlářství pana Kováře, které má vchod z Huntířovské ulice. Vedle stával za první republiky nízký domek, ten byl zbořen a postaven větší dům. V 60. letech minulého století byl v tomto domě obchod Zdar, později Papírnictví, dnes je to opět rodinný dům. Vedle, kolem roku 1959, býval obchod Prádlo a pletené zboží, dnes Pizza Kbelíno. Ve vedlejším domě byla prodejna Oděvy, dnes Autoelektro a následovala lékárna, která se zrušila po otevření lékárny v Mladoboleslavské ulici. Dále je nově opravený dům a v něm Chocollaterie. V dalším vedlejším domě čp. 77 měl dílnu čalouník Votava, také tu byl mandl. Dnes je tam obchod Autolaky – příslušenství a vedle bývalo krejčovství, dnes firma Účetnictví/Daně. Následuje čp. 28, kde sídlí Exekutorský úřad Praha 7. V dalším domě vázal knihy pan Horák, pak zde bylo Holičství a kadeřnictví Čumrda. Dnes celé rodinný dům. Na rohu Vrchlabské a Huntířovské ulice kdysi stávala zvonička. Pak zde byl postaven rodinný dům a zvonička se přestěhovala o několik metrů dále k bráně do dvora. V novém domě byl do roku 1960 obchod s potravinami Bratrství. Dnes je to rodinný dům. Naproti tomuto domu v čp. 32 je bývalá restaurace U Halíků, dnes čínská restaurace Štěstí. V dalším domě se nacházel dámský a pánský kadeřník-provozovatelem byl pan Josef Pekař. Dále byl obchod s obuví-Baťa. Tyto obchody již neexistují, pouze v domě čp. 36, kde bývala pošta, je Nehtové studio a Zlatnictví. V tomto domě čp. 36 rovněž žil pan Josef Vágner s rodinou. Patří mezi významné občany Kbel. Bojoval v boce Kotorské, byl leteckým mechanikem a také miloval hudbu. Ve Kbelích založil symfonický orchestr. Zemřel v roce 1975. Jedním z jeho čtyř synů je známý hudebník Karel Vágner. V padesátých letech byl rovněž v tomto domě zubař. Pod bývalou poštou bylo sídlo Svazarmu, dnes je to sídlo Auto klub ČR v čp. 916. Z budovy statku Soukupů čp. 37 je jazyková škola Amazoňan. Následoval statek Ryčlů, dnes je celý objekt zbourán a nově zastavěn rodinným domem. V malých prostorách již zbouraného domu se po roce 2000 nacházela vinotéka a později bylinkářství. Místo nynější firmy Pražská stěhovací služba v čp. 40 bývala nejprve kampelička, později sklenářství. V dalším objektu byla v 50. letech Strojní traktorová stanice. Následoval statek Marešů čp. 41, kde měli řadu let Řeznictví a uzenářství. Dnes je tu Pivnice u Marešů. Posledním domem ve Vrchlabské ulici jsou tzv. Klárinky, které patřily ke kapli. Také se zde vyučovalo - 1. a 2. třída, když bylo po válce ve Kbelích hodně dětí a škola již nestačila. Potom zde byla v 60. letech minulého století několik let školní družina. Dnes je objekt upraven a sídlí v něm klub pro malé děti Mašinka. A vrátíme se zpět na křižovatku a budeme postupovat po druhé straně Vrchlabské ulice. Na rohu býval ještě před první světovou válkou Obchodní dům pana Růžka. Později v jedné části prodával, ještě v 60. letech minulého století, jeho syn Eduard zvaný Edáček dobrou zmrzlinu. Dnes již tento objekt neexistuje. Hned vedle v čp. 46 byl statek Vyhnálků. V 70. letech minulého století byly v části objektu sklady obchodního domu Bílá labuť. Na části pozemku dnes stojí Kbelský pivovar. Hned vedle Vyhnálků býval kovomat pana Otty Ryčla, který byl bratrem statkáře Ryčla. Vedle byl statek Bendlů, kde měli obchod s uzeninami. Na jejich pozemku stojí stodola, která patří mezi nejstarší domy ve Kbelích. V domě čp. 9, kde se dnes pěstují exotické rostliny – XIAN JU s.r.o., bývala galanterie a po válce zde měl dílnu klempíř pan Ryšavý. A dostali jsme se do míst, kde kdysi byla brána do dvora a pivovaru, která byla kolem roku 1964 zbourána. U brány stávala již zmiňovaná zvonička a kříž. Kam se zvonička poděla, nikdo neví. Kříž, který věnoval Kbelům pan Soukup v roce 1867, se nachází od roku 1991 na kbelském hřbitově. Místo brány je nyní vjezd do objektu bytových domů ulice Vágnerova. Důležitou stavbou je nová Hasičská zbrojnice, otevřená v roce 2009. V dalším domku, který patřil statkáři Rackovi, je vinotéka U soudku a Květinářství. V posledním domě na této ulici bývalo sklenářství pana Chrousta. Později kampelička, opravna obuvi a také výkup lahví. Dnes se tento objekt přestavil na Centrum volného času pro děti, byl otevřen v roce 2019. V dolejší části Vrchlabské ulice je socha sv. Vojtěcha z roku 1750. Je to nejstarší socha ve Kbelích, která byla prohlášena kulturní památkou v roce 1958. A nepřehlédnutelná je replika kapličky č. 19 Kutnohorská, která kdysi stávala přes silnici nedaleko studny, která v roce 2018 dostala novou podobu – byla obložena pískovcem a umístěn na ní rumpál se stříškou. Původně studna mívala pumpu a voda se z ní používala na kropení prašné silnice, ale také pro kbelské obyvatelstvo, když neměli vodu ve své studni. Studna na rohu ulic Vrchlabská a Železnobrodská byla vykopána v roce 1923 a byla 6 m hluboká. V roce 1957 při zasypání malého rybníka došlo k navážce a zvednutí terénu i okolo studny. V roce 2018 byla studna vyčištěna a přiznána opět nad terén.

Pokračujeme Železnobrodskou ulicí, kde proti místnímu úřadu byl vedle původní kaple z roku 1932 postaven nový kostel sv. Alžběty Durynské a v roce 2004 vysvěcen kardinálem Miloslavem Vlkem. Vedle stojí dva dvouletkové domy z roku 1949. A poslední zastavení je u hřiště Spartak Kbely. Hřiště bylo zbudované v roce 1941 a za celou dobu až po dnešek prošlo řadou úprav.

Tím jsme prošli, jak již bylo řečeno, nejstarší části Kbel. Nutno ještě dodat, že i ulice Mladoboleslavská měla několik názvů: Královská, Císařská a Československé armády. Z historie se dovídáme, že se všeobecně začaly označovat cesty a stezky již v 11. - 12. století. Teprve ve 13. století dostávají ulice nové označení, hlavně podle účelu. Domy se pojmenovávaly jménem rodu nebo majitele. Jejich číslování bylo zavedeno v době vlády Marie Terezie v roce 1770. Ve Kbelích dostaly všechny ulice názvy v roce 1946. Jednotlivé čtvrti měly pojmenování např. po básnících, spisovatelích nebo malířích. Současné názvy ulic jsou z roku 1973, po připojení Kbel v roce 1968 ku Praze.

V dalších Letopiseckých setkáních budeme pokračovat v putování po Kbelích.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

74. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 3. ČERVNA 2019

Na posledním setkání před prázdninami jsme pročítali první kapitoly nové knihy o Kbelích. Zatím jsme prošli nejstarší dějiny a některé statě se musí doplnit nebo pozměnit. A protože chceme, aby v této knize byly i dobové fotografie, žádáme čtenáře o pomoc. Do připravované knihy bychom potřebovali fotografie následujících témat: jak vypadaly pozemky před zástavbou rodinnými domy a třeba i plánky domů, plocha před zástavbou 1. a 2. sídliště, rybník a jeho okolí, staré fotografie ulic a staré foto Kbel pro srovnání s dneškem. Při některém dalším Letopiseckém setkání se budeme opět knize o Kbelích věnovat a témata fotografií upřesníme v příštím čísle Kbeláku.

Také budeme procházet další kbelské čtvrtě a tak prosím čtenáře o sdělení, pokud znají historii svého domu (např. od koho byl pozemek zakoupen, kdy byl dům postaven, popř. plán domu) nebo vědí nějakou zajímavost ze svého okolí. Jedná se především o informace ke čtvrti k Čakovicím, Nouzov a za dráhou. Všem předem moc děkuji.

Další, již 75. Letopisecké setkání, se bude konat 2. září 2019.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

75. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 2. ZÁŘÍ 2019

Dnešní setkání bylo velmi zajímavé. Probírali jsme, kdo ve Kbelích žil a pracoval. Tyto informace budou i v připravované knize o Kbelích.

Začali jsme rodem Nekvasilů. Rodině Nekvasilů se ve Kbelích v roce 1840 narodil syn Václav. Vystudoval v Praze vysokou školu technickou. V roce 1867 získal povolení k provozování živnosti zednické a v roce 1873 si podnikání rozšířil na celou živnost stavitelskou. Založil v roce 1863 první cihelnu ve Kbelích. V roce 1871 se stal jedním ze zakladatelů První Českomoravské továrny na stroje v Praze. Jeho hlavní podnikatelskou činností však zůstalo stavitelství. Začal stavět nejprve cukrovary (první byl v Toušeni), pak i činžovní domy hlavně v Karlíně, kam se s rodinou přestěhoval. Mezi jeho známé stavby patří Plynárna v Libni, Jezdecká kasárna v Karlíně nebo První měšťanský pivovar v Praze.

Po náhlé smrti v roce 1906 se vedení firmy ujal nejstarší syn Ing. Otakar Nekvasil, který postavil další významné stavby, např. Vodárnu v Podolí nebo dům Koruna na Václavském náměstí. Další syn Jan byl majitelem cihelen a syn František byl rovněž stavitelem, známým v celé Evropě.

Dalším známým Kbelákem byl pan Josef Vágner. Narodil se v roce 1895 v Roztokách u Křivoklátu v rodině horníka. Vyučil se v pražské Kolbence. Narukoval na vojnu, kde ho zastihla první světová válka. Byl převelen do námořnických kasáren v Pule, kde se seznámil s Matějem Tauferem. Zúčastnil se bojů v boce Kotorské. Byl za to vězněn. Na svobodu se dostal v listopadu roku 1918. Vrátil se domů a jako letecký odborník se dostal do Kbel. Oženil se s dcerou majitele koloniálu Annou a žili v domě v nynější Vrchlabské ulici čp. 36. Postupně se jim narodily čtyři děti. Jeho velkou láskou byla i hudba. Založil ve Kbelích v roce 1959 Symfonický orchestr, který byl velmi úspěšný a oblíbený. Dožil se osmdesáti let, zemřel v roce 1975. Jeho syn Karel se rovněž začal věnovat hudbě a nejen té. Ve Kbelích navštěvoval základní školu a věnoval se sportu -fotbalu, kde byl brankářem, a hrál za tým Spartak Pal Kbely. Také hrál hokej a skákal o tyči. Patří mezi známé a oblíbené hudebníky. Po panu Josefu Vágnerovi byla v říjnu roku 2009 pojmenována po dostavbě bytových domů nad rybníkem i ulice – Vágnerova.

Pan Matěj Taufer byl velkým kamarádem pana Josefa Vágnera. Narodil se roku 1893 v Bílkově u Dačic. Stal se strojírenským učněm a stroje mu učarovaly. V roce 1914 se přihlásil do služby „u maríny“ a tak se stal námořníkem. Odjel do Puly a měl možnost se vyučit leteckým mechanikem pro námořní letadla. A tady se také potkal s Josefem Vágnerem, kdy se společně zúčastnili bojů v boce Kotorské. Po návratu do Československa bydlel v Karlíně. Ve Kbelích se začalo budovat nové letiště a tak zde nastoupil jako letecký mechanik. Později se do Kbel přestěhoval s manželkou a malou dcerou. Po vybudování letiště v Ruzyni se pan Taufer přestěhoval s rodinou do Ruzyně, kde začal pracovat. Za války se rodina opět přestěhovala do Kbel. Pan Taufer pracoval v továrně Avia Letňany. Zemřel v roce 1971. I po něm je od roku 2009 pojmenovaná ulice v bytových domech nad rybníkem – Tauferova.

Mezi známé Kbeláky patří i pan Kliment Štěpánek. Narodil se v roce 1897 v Lipnici nad Sázavou. Pocházel z velmi početné rodiny (11 dětí). Nebyl fyzicky zdatný, a proto i o práci měl malou šanci. V roce 1921 uvítal nabídku spisovatele Jaroslava Haška, aby pro něho pracoval jako písař a tajemník. Jaroslav Hašek diktoval svá díla panu Štěpánkovi, který je psal. Nejznámější je Dobrý voják Švejk. Pan Štěpánek napsal knihu „Vzpomínky na poslední léta Jaroslava Haška“, která byla vydaná v roce 1960. Ve Kbelích prožil pan Štěpánek se svou rodinou velkou část svého života. Zde také pracoval jako účetní v Komunálních službách Kbely. Zemřel v roce 1974.

Musíme se zmínit i o panu Františku Strašilovi, který se narodil v roce 1906 ve Vídni, ale velkou část svého života prožil ve Kbelích. Před druhou světovou válkou pracoval na kbelském letišti jako letecký mechanik. Když se civilní sekce leteckého provozu přestěhovala ze Kbel do Ruzyně, přešel i on na nové pracoviště. Za války se zapojil do ilegální odbojové skupiny s názvem „Za svobodu I“, která byla řízena z Londýna. Byl zatčen gestapem a krutě mučen. Byl odsouzen k trestu smrti, ale měl velmi podlomené zdraví a ještě před jeho vykonáním zemřel v únoru 1943 v berlínské věznici. V roce 1946 byl vyznamenán in memoriam Válečným křížem 1. stupně.

Také jsme hovořili o známých kbelských sportovcích, kteří by neměli v knize chybět. Ty ale musíme v dalších setkáních ještě upřesnit.

Víte, že …...

jediným čestným občanem Kbel se stal v roce 1937 Dr. Ing. Karel Novák? Titul mu byl udělen u příležitosti jeho 70. narozenin (narodil se v roce 1867 v Nových Benátkách).
pan František Šimek ze Kbel vykonal v roce 1926 jako letecký mechanik známý propagační let letounem Aerem Ab 11, který startoval z kbelského letiště?
se Sbor dobrovolných hasičů ze Kbel (sbor založený 1. 5. 1881) zúčastnil hašení požáru Národního divadla v Praze v srpnu roku 1881?
ředitelem Leteckého muzea ve Kbelích byl v letech 1990 – 1995 první československý kosmonaut plukovník Ing. Vladimír Remek?
v Muzeu hlavního města Prahy je vystaven džbán z doby řivnáčské kultury (2 900 – 2 700 př. n. l.), nalezený v roce 1980 při vykopávkách ve Kbelích?
první kbelský Zpravodaj, předchůdce dnešního Kbeláku, vyšel v roce 1962?
pan Jan Skřička ze Kbel rád maloval v 70. - 80. letech minulého století různá vlaková nádraží a také namaloval i to kbelské?
a právě v čekárně kbelského nádraží natočil svůj hudební klip v roce 1972 pan Karel Gott?
výrobu prvních nákupních tašek na kolečkách - vynález pana Rosta ze Kbel – byla v Drupolu ve Kbelích? Vysíláno v pořadu pana Přemka Podlahy Receptář prima nápadů.
pan Pavel Žďárský je nejdéle úřadujícím starostou v celé Praze (od roku 1997)?
zde také žili: Jaroslav Střížka - pěvec, Václav Zelinka – dirigent, Roman Horák – pěvec?
na druhém sídlišti bydlel také herec Miroslav Vladyka?
ve Kbelích v současnosti bydlí Vlasta Špicnerová – loutkoherečka a Ester Janečková – herečka a moderátorka?
ve Kbelích žil a maloval pan Karel Stránský?
pan Rudolf Lacina ze Kbel vymyslel výrobu smršťovacích trubiček, které se v letech 1960 -1970 vyráběly v Komunálních službách Kbely?
V roce 2000 navštívila Kbely na pozvání syna pana Nečase britská lady českého původu Milena Grenfell Bainesová, která se zasloužila o propagaci české remosky v Anglii?
v letošním roce 2019 je právě 130 let (roku 1889), kdy se ve Kbelích začalo prvně učit v hostinci „u Kettnerů“?
v následujícím roce 2020 uplyne již 890 let od první zmínky o Kbelích (rok 1130)?

Děkuji pozorným čtenářům a doplňuji a opravuji 73. Letopisecké setkání v 77. čísle Kbeláku. Na snímku z Vrchlabské ulice je obchod pana Otty Ryčla, který zde měl kovomat a ne řeznictví. A také vedle knihaře pana Horáka v současném domě čp. 28 byla za 1. republiky nejdříve mlékárna a v 60. letech minulého století také policejní služebna.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

76. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 7. ŘÍJNA 2019

Na dnešním setkání jsme opět „putovali“ po Kbelích. Tentokrát jsme si vybrali část Kbel po levé straně Semilské ulice směrem k Čakovicím. Patří sem část ulice Železnobrodské a dále ulice Pelnářova, Albrechtická, část Toužimské, Svijanská, Divišova, Kramlova, Dobšínská, Ledečská, Mohelnická, Hanušova, Sychrovská, Benecká, Olešnická, Dalešická, Bouzovská, Kosmonoská a Zamašská.

Začneme hned u první budovy na rohu Železnobrodské a Semilské ulice a to je kbelská Radnice. Původně jako místní úřadovna sloužil malý nízký domek z roku 1903. Nacházela se zde „šatlava“ a později se v jedné místnosti i vyučovalo. V roce 1947 – 49 byla provedena přestavba na dvoupatrovou budovu a objekt začal sloužit nynějším účelům. Další velká rekonstrukce do dnešní podoby se uskutečnila v roce 2004.

A pokračujeme dále do Albrechtické ulice. Je zde Mateřská škola Albrechtická. I tato budova prošla změnami. Původní budova byla otevřena v roce 1950 jako jesle. Tak to bylo do roku 1970. Vedle současné MŠ byly postaveny nové moderní jesle a otevřeny v roce 1970. Staré jesle se přebudovaly na mateřskou školu a byly sem přestěhovány děti z mateřské školy z tzv. Vaníčkovy vily z ulice Krnská. Velkou rekonstrukcí prošla MŠ v roce 2010. Jesle byly v provozu do roku 1997, kdy se v celé republice rušily. V této budově je v jedné části školní družina a ve druhé části s vchodem ze Železnobrodské ulice je detašované pracoviště úřadu naší městské části. V ulici je také Základní škola Kbely, otevřená v roce 1961 jako experimentální. I tato budova prošla několika rekonstrukcemi a to v letech 2004, 2006 a 2011. Vedle této školy přibyla další školní budova, protože se zvýšil počet obyvatel a tím i dětí. Tato budova školy byla otevřena a vysvěcena v roce 2015. Vedle školy v Toužimské ulici se staví nová sportovní hala, která by měla být dokončena v roce 2020.

Dále se nachází v čp. 1023 prodejna světel Bohemia LED s. r. o. a objekt bývalých „Leteckých opraven Kbely“ z roku 1952. V současné době je v areálu mnoho různých firem. Např. výroba solárních panelů nebo MŠ s výukou angličtiny. V areálu se také počítá s bytovou výstavbou. Mezi školou a Areálem opraven jsou stále ubytovny, které byly postaveny pro pracovníky Leteckých opraven. Za tímto areálem v ulici Polaneckého jsou sběrné suroviny Ekosur, které již od začátku října od občanů sběr nevykupují. Naproti sběrně je firma Stavinvest a vedle této firmy se staví nové bytové domy. Naproti areálu Opraven jsou postaveny od roku 2004 nové domy v Ledečské ulici a katastr Kbel končí Lesoparkem Kbely-Letňany v Toužimské ulici.

Když se budeme vracet zpět Toužimskou ulicí, najdeme v čp. 108 obchod s potravinami, v dalším objektu bylo do 60. let minulého století truhlářství pana Lizce. Na rohu Toužimské a Semilské je v současné době obchod Instalatérství pana Junka. V 80. letech minulého století tam byly potraviny. Pokračujeme dále Semilskou ulicí, kde byl po válce v čp. 106 obchod Oprava a šití bot pana Stoupa, po roce 2000 zde bylo zlatnictví, které je nyní zrušeno. V dalším domě čp. 122 je firma Tomáš Leibl – klempířství a pokrývačství. Dále si pamětníci pamatovali, že v Semilské ulici v čp. 205 byla za války a i po válce mlékárna pana Zeibrta a v čp. 204/27 zase potraviny pana Paldrmana. V Dalešické ulici měli do 60. let minulého století zahradnictví Štroblovi. V ulici Hanušova se v současné době nachází prodejna kol a cyklistických potřeb BIKEMARAST. Před rokem 2018 zde byla prodejna kol Cyklowape. Budova byla v 70. letech minulého století původně postavena jako prodejna potravin. Víme také, že v ulici Olešnická byla v roce 1986 cihelna pana Nekvasila. Objekt od něho odkoupila babička pana Martince a postavili si rodinný dům. Ve Svijanské ulici čp. 823 sídlí firma Amado Travel RECOOB, s. r. o. a v čp. 360 je firma BAMBOO STYLE CZ, s. r. o. V této ulici Svijanská je rovněž v čp. 553 Penzion Pohoda. Také se zde nachází v čp. 551 Salon Bílá Nota, kde je kadeřnictví, masáže a pedikúra paní Kučerové. V ulici Svijanská byla také jedna z nejstarších restaurací ve Kbelích zvaná nejdříve „U Serbusů“, potom „U Trantů“. V této restauraci se hrávalo divadlo, byl tam kulečník a scházeli se zde hasiči. V současné době je celý objekt zbourán a místo něho postaven rodinný dům.

A dostáváme se na konec Kbel do ulice Zamašská, kde je v čp. 759 kadeřnictví – Anna Pešková Salon Anna. V prostoru mezi Zamašskou ulicí a železnicí budou stát nové bytové domy. Za železnicí bývala pískovna pana Patrase. Zajímavostí je domek u pískovny, který neměl do roku 1961 elektrický proud.

Kbely neměly dlouho svůj hřbitov, teprve v roce 1949 byl otevřen a vysvěcen nový hřbitov, který se nachází na konci Kbel v Semilské ulici. V roce 2012 byl rekonstruován, přibyla rozptylová loučka a nové toalety.

Posledním objektem na katastru Kbel v Semilské ulici je stavební firma Vladař a synové. Podél železnice se prostor upravuje a vznikne zde Krajinný park Havraňák, který se bude rozkládat mezi Kbely, Letňany a Čakovicemi.

Děkuji všem pamětníkům Letopiseckého setkání za doplňování údajů z historie i současnosti v jednotlivých částech Kbel. Přesto se nám někdy nepodaří určit správně období, ve kterém některé obchody nebo firmy působily.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

77. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 4. LISTOPADU 2019

Na tomto listopadovém setkání jsme se vrátili opět ke sportu a význačným sportovcům ve Kbelích. Bylo to povídání a vzpomínání na to, co by ještě v připravované knize o Kbelích nemělo chybět. Sportu, jak vůbec vznikal, jsme se již věnovali na Letopiseckých setkáních v roce 2016. Nyní jsme doplňovali hlavně jména sportovců. Těch jmen je opravdu hodně, jak sami uvidíte, a neměly by upadnout v zapomnění.

Mezi prvními byla v roce 1912 založena Tělovýchovná jednota Sokol Kbely a Dělnická tělocvičná jednota DTJ. Prvním starostou Sokola byl Antonín Svoboda, náčelník Jan Zeithamer a jednatel František Suchý. V roce 1939, za okupace, byly byly všechny spolky zakázány. Po válce se již DTJ neobnovilo. TJ Sokol prošel různými změnami, ať již změnou názvu, vedením nebo složením sportovních oddílů. V současné době spadá pod TJ Sokol Kbely oddíl pozemního hokeje, košíkové, stolní tenis a všestrannost. Starostou Sokola je Jaromír Knopp.

Mezi nejrozšířenější sport ve Kbelích byl a je fotbal. Založení klubu AFK Kbely se datuje ke dni 7. března 1921, bude to již skoro 100 let. Prvním předsedou klubu byl pan Antonín Kletečka a místopředsedou Josef Javornický. Dlouhou dobu byl předsedou oddílu pan Václav Sajfr, po kterém se přejmenovalo fotbalové hřiště na „Stadion Václava Sajfrta“. V současné době hrají dvě mužstva. Na setkání pamětníci vzpomínali na nejznámější fotbalisty: Arnošt Pazdera – byla mu udělena v říjnu 2019 medaile 1. stupně u příležitosti životního jubilea, pan Skuček, Ladislav Zálužanský, Jiří Samec, byli nejstarší hráči a hráli 2. ligu. Další již mladší sportovci Václav Sajfrt, Karel Hruška, Jiří Novotný, Karel Černý, Jiří Černý hráli také 2. ligu. Dorosteneckou 1. ligu hráli do roku 1958 Karel Macháček, Petr Granát, Ludvík Martinec, Jiří Kotek, Arnošt Dvořák, Jiří Němec, Jiří Šafránek, Jiří Říha, Míla Vašák a Ladislav Lehký. Nyní hrají fotbalisté ligu B.

Mezi úspěšné sporty ve Kbelích patří pozemní hokej. Jak již bylo řečeno, je jedním z oddílu Sokola. Ve Kbelích se začal hrát v letech 1932 – 1935. Při jeho založení byl pan Baloun. Pak se nějaký čas nehrál a až v roce 1963 se založil nový oddíl a hraje se nepřetržitě dodnes. Při jeho založení byl opět pan Jaroslav Baloun, dále Vladimír Šlechta a Jan Mára. Muži hráli až do roku 2000 nejvyšší celostátní soutěž – extraligu. Dobrých výsledků dosahovali i dorostenci a žáci. V říjnu letošního roku udělil starosta MČ Pavel Žďárský panu Jiřímu Kačmaříkovi medaili 1. stupně za úspěšnou práci v odvětví pozemního hokeje a také předal čestné uznání a šek na 40 000,- Kč Sokolu Kbely, oddílu pozemního hokeje – mladší žákyně, které v letošním roce získaly dvojnásobný titul Mistr České republiky v pozemním hokeji sezóny 2018/2019. V současné době má pozemní hokej týmy: senioři – seniorky, starší žáci, mladší žáci, přípravka a benjamínci. Předsedou oddílu je Václav Podskalský, organizačním pracovníkem Jiří Kačmařík a šéf trenérem je Dušan Hrazdíra.

Ve Kbelích se hrál i lední hokej. Byl to SHK Kbely – sportovní hokejový klub. Chvíli spadal také pod Sokol. Hrál se asi do roku 1960. Mezi známe hokejisty patřili Oldřich Suchý, Ota Gnán, Ladislav Klíma, Míla Maršál. Někteří hráli hokej i fotbal. Nejprve se hrálo na přírodním ledě, po roce 1950 bylo umělé kluziště na fotbalovém hřišti za bývalou tribunou.

Dalším oddílem Sokola je atletika. Ve Kbelích vznikla v roce 1943. Mezi zakládající členy patří Zdeněk a Václav Šedivých a Karel Bartoška. Mezi nejlepší sportovce patřili Karel Roubal, Štěpán Škorpil, Zdeněk Šedivý, Jiří Brdlík, Josef Průcha, Jiří Mulač, Karel Vágnar a Václav Šedivý. Předsedou oddílu byl Zdeněk Šedivý. Mezi nejlepší závodníky v současné době patří Ondřej Šedivý, Martin Korenčík, Martin Bureš, Zdeněk Blažej, Michal Korenčík, Zdeněk Šedivý ml. a Jan Šedivý.

Začátky basketbalu ve Kbelích se datují do roku 1942. Mezi první hráče patřili: Korynta, Bartoška, Fukal, Bouzek, Růžička, Maršík, V. Šedivý a Pobuda. V šedesátých až sedmdesátých letech minulého století se dobře umísťovali i dorostenci: Škorpil, Zálužanský, L. Viktorín, J. Viktorín, Bendl, Klaus (pozdější prezident), Kubeš, Jenšík, Hanousek, Chlost, Deutscher, Zelenka, Klíma, Nečesaný, Mrha, Štěpán, Zd. Šedivý, Knopp, Vencl, Zapadlo, Kruliš, Kupka, Ondříček a Kobyle. V současné době hrají družstva mužů, kadeti, žáci a oddíly Mini. Malé děti trénuje Zdeněk Šedivý ml.

Jedním z oddílu Sokola je stolní tenis nebo také ping-pong. Ve Kbelích se hrál stolní tenis již před válkou. V roce 1954 vedl oddíl Oldřich Sivrnádl a pan Kaftan. Mezi úspěšné hráče patřili Pazdera, Zelinka, Kyral, Kaftan, Škorpil, Nezkusil a Paurová. Období let 1978 – 1995 patří k nejúspěšnějším. I letošní rok byl pro stolní tenisty týmu A i B úspěšný. V současné době má stolní tenis kolem 20 členů. Předsedou klubu je Eva Bartoňová, místopředseda Vladimír Svoboda.

Ve Kbelích byl i početný oddíl turistiky a orientačního běhu. Mezi zakladatel byli Miroslav Škorpil a Václav Šedivý.

Oblíbeným sportem je cyklistika. Kbelští cyklisté byli sdruženi pod Cyklo klubem Sokol Kbely. Několik let úspěšně jezdili Václav Trsek, Rudolf Lacina a Bohuslav Lafek. Ten vedl i oddíl malých cyklistů. Pak se cyklisté osamostatnili a nový název je Kbely cykling team z.s. Předsedou oddílu je Miroslav Svoboda, který je zároveň velmi úspěšným, závodníkem. V roce 2013 se stal mistrem Evropy. Cyklisté se zúčastňují Závodu horských kol „Letňansko-kbelský pahorek“.

Známý je silniční běžecký závod „Palestra Kbelská desítka“. Původní název byl „Kbelská desítka“. U zrodu stáli bratři Ladislav a Václav Řápkovi a Radek Zelenka. Poprvé se závodu v roce 1987 zúčastnilo 99 běžců, V letošním roce 2019 již 1 200 závodníků . Od roku 2004 převzala organizaci závodu kbelská Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra. Od roku 2010 je přidaná i kategorie pro děti.

Při TJ Sokol Kbely působí i oddíl všestrannosti. Zahrnuje cvičení dětí, aerobic a zdravotní cvičení pro ženy. Mezi prvními cvičitelkami byly paní Hronová a Millerová, které cvičily za války děti. V průběhu doby se vystřídalo mnoho cvičitelek a náčelnic: sestry Zouzovi, paní Hrobcová, Míla Marčíková, Květa Svobodová, Vlasta Nováková, Jiřina Vítková, Ludmila Švárová, Eva Deutcherová, Marie Stepanová, Vendula Sládková, Olina Josková, Hana Brožová, Marie Podskalská, Jitka Smítková, Jana Reichrtová, Soňa Struhárová, Helena Zajíčková, Alena Benáková, Jana Pechová a Jitka Supeltová. V současné době cvičí děti pod vedením Moniky Zelenkové, cvičení žen vedou cvičitelky Helena Zárubová, Jana Hájková, Zuzana Bezkočková, Lucie Šimáková a zdravotní cvičení Ivana Engelová. Dříve cvičili i muži, mladší žákyně, starší žákyně i dorostenky. V současné době o tento druh cvičení již není zájem.

Ve Kbelích působí od roku 2011 také Sportovní klub, který sdružuje oddíly fotbalu, malé kopané, cyklistiky, šachů, volejbalu a florbalu. Každý tým má svého trenéra.

Již za první republiky a asi až do roku 1960 byl ve Kbelích také oddíl boxu. Mezi známé boxery se řadí pánové Vondra, Polda, Pomahač, Chramosta a Peták, který byl zároveň i fotbalový brankář.

Dalším sportovním oddílem byl Spejbl Gym pro bojové sporty pod vedením Ondřeje Hutníka, který se stal několikrát mistrem světa i mistrem Evropy. V současné době trénují v Letňanech.

Byli zde i sportovci, kteří se zúčastňovali závodů v chůzi. Byli to Ladislav Moc, Josef Průcha a Jaroslav Veselý.

Na mezinárodních závodech veteránů se stal kbelský oštěpař Srb mistrem světa. A šermíř Pavel Pitra získal zlatou medaili na Světovém poháru ve Vancouveru.

Měli jsme i sportovní rozhodčí ve volejbale. Pana Bohuslava Průšu a Oldřicha Minaříka.

Ve Kbelých žila také známá krasobruslařka Jindra Kramperová, která v letech 1957, 1958 a 1959 získala na mistrovstvích světa v krasobruslení zlatou medaili.

Mezi sporty patří i šachy. Po roce 1955 se hrály pod vedením Oldřicha Votického. Další šachysta pan Josef Přibyl začal hrát šachy již v 10 letech. Svou kariéru zahájil v šachovém oddíle Spartak Kbely. Je držitelem několika titulů na úrovni republiky.

Nesmíme zapomenout na sporty, které ve Kbelích nebyly, ale Kbel se týkají. Byly to motocyklové závody. Závod Kbelský okruh o Velkou cenu Prahy se jel prvně v roce 1948. To závodila auta i motocykly. V dalších ročnících 1949 a 1950 závodily jen motocykly. Start i cíl byl vždy ve Kbelích u majáku. Trasa vedla přes Kbely a Letňany. Přesto ve Kbelích bydleli i známí závodníci: Buchta, závodil jen na motorkách a Vitvar, ten závodil na motorkách i autech.

V roce 1966 projížděl přes Kbely, dnes Mladoboleslavskou ulicí, také Závod míru.

Máme i sportovní klub v základní škole – ŠAKAL – Školní atletický klub Albrechtická, který vznikl z iniciativy rodičů, členů SRPŠ, ve školním roce 2015/2016. Další sportovní kroužky školy jsou v Nízkoprahovém centru aktivit MČ Praha 19.

Ve zdravotním středisku je možno si zacvičit ve FIT TIME s.r.o.

Ve Kbelích se cvičí i jóga. Rodinné jógové centrum Joga Joy Centrum vede Mgr. Taťána Ametová.

V roce 2016 se prvně vyhlašoval také Sportovec roku za rok 2015 a do síně slávy bylo uvedeno mnoho jmen kbelských sportovců.

Nesmíme zapomenout ani na sportovní redaktory a komentátory. Kbelský pan Jenčík je sportovní redaktor, vystupoval také v Receptáři u pana Podlahy a Štěpán Škorpil, sportovní komentátor, který zde bydlel krátce, ale za Kbely sportoval.

Jak sami vidíte, udělat tento přehled kbelských sportovců, bylo velmi náročné. Dá se říci, že mezi sportovní rodiny ve Kbelích, patří rodina Šedivých (Zdeněk a Václav). Založili zde několik sportovních oddílů, které také vedli a jejich potomci působí ve kbelském sportu dodnes. Pokud někdo zjistíte, že některý sportovec chybí, prosím o zavolání nebo napsání zprávy. Také bych potřebovala doplnit křestní jména většiny sportovců a v jaké době sportovali.

Předem všem moc děkuji. (tel. 737 124 066 a e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.).

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

78. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 2. PROSINCE 2019

Sešli jsme se, jako každé první pondělí v měsíci, na Letopiseckém setkání. Mělo sváteční ráz, protože se blíží vánoční svátky. Setkání přišli pozdravit místostarostka MÚ paní Ivana Šestáková a tajemník MÚ JUDr. Josef Nykles. Všem zájemcům o historii popřáli krásné svátky, hodně zdraví do nového roku a také poděkovali za práci, kterou pro Kbely touto činností vykonávají. Protože právě z jejich vzpomínek a fotografií mohou vznikat připravované knihy o školství a o Kbelích. A my jsme zase rádi, že nám bylo umožněno se setkávat v zasedací místnosti místního úřadu, kde si můžeme povídat a fotografie také ukazovat. Každý pamětník si odnesl domů kalendář na rok 2020. Účastníci se rozhovořili o první adventní neděli v Centrálním parku. Opět zde bylo plno stánků s dobrotami a vánočními ozdobami. Pěkný program a vánoční hudba provázely účastníky celé odpoledne. Všichni netrpělivě čekali na rozsvícení vánočního stromu, který mimochodem v parku roste již skoro šedesát let. Zakončením celého odpoledne byl nádherný ohňostroj, který nám mohou jinde závidět.

Pak jsme si promítli ukázku z motocyklového závodu ve Kbelích, který se jel v roce 1949 za deštivého počasí. To se náhodou povedlo objevit slečně Makové na internetu. Bylo to zajímavé a všem se to líbilo. O závodě jsme hovořili na minulém setkání.

Pak jsme se již věnovali dalšímu připravenému programu. Takto se již setkáváme od roku 2012 a stále nacházíme zajímavosti a skutečnosti, které se ve Kbelích udály. Rozebírali jsme postupně vznik obce, představitelé obce, zemědělství, průmysl, výstavbu, dopravu, kulturu, sport, spolky, obyvatelstvo a školství. Vše vychází ve Kbeláku a tím se dostane do podvědomí občanů, kteří se do Kbel přistěhovali, aby věděli, v jaké části Prahy bydlí a žijí. Myslím, že se nám podařilo Kbely zmapovat. Máme hodně fotografického materiálu. Nyní se dodělává kniha o školství ve Kbelích. Jenom do daného textu jsme s panem Marelem zařadili 150 fotografií od pamětníků i ostatních občanů Kbel a další ještě budou na konci knihy v příloze. Udělali jsme velký kus práce, protože důležité jsou i vzpomínky, ne jenom holá fakta, a o tom naše setkání jsou.

Ještě další práce nás ale čeká. Probrali jsme již některé části Kbel a další ještě musíme dokončit. To je část od Železnobrodské ulice až k Nouzovu a celá část za dráhou směrem k Vinoři. Také se budeme věnovat připravované knize o Kbelích a vybírat fotografie do jednotlivých statí. Někteří pamětníci upozornili, že u památných soch nejsou cedulky s popisem, o jakou sochu se jedná. Cedulka není ani u památné lípy, která se vysadila k 100 letům republiky. Děti si kolem ní hrají a mohou jí poškodit. Na základě připomínek našich čtenářů a pamětníků se některé události nebo jména, která jsme probírali na dřívějších setkáních, musí upřesnit. Proto nás čeká ještě hodně práce.

Děkuji všem, kteří mě upozorňují na některé nesrovnalosti. Někdy se zjistí určité skutečnosti později nebo si to někdo pamatuje trochu jinak, ale o tom všem naše setkání jsou.

Přeji všem čtenářům Kbeláku zajímajících se o historii Kbel krásné prožití vánočních svátků a hodně zdraví a pohody v pracovním i osobním životě v novém roce 2020.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

KBELY A JEJICH HISTORIE