Letopisecká setkání v roce 2018

Téma:
č. 59 – Přehled událostí za rok 2017
č. 60 – Komunální služby a Domovní správa ve Kbelích a různé další zajímavosti
č. 61 – Lidový dům
č. 62 – Letiště Praha – Kbely, Letecké muzeum Kbely a kosmonaut plk. Vladimír Remek
č. 63 – Rozhlasové vysílání ze Kbel
č. 64 – Kbelské a celorepublikové zajímavosti, ukázky nových historických fotografií
č. 65 – Železnice – neštěstí, výhybkoviště; historické události spojené s výročím 2018
č. 66 – Povídání o Kbelích za posledních 100 let – I. část (1918 – 1960)
č. 67 – Povídání o Kbelích za posledních 100 let – II část (1961 – 2018)
č. 68 – Advent - zvyky

59. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 8. LEDNA 2018

Tématem lednového setkání byly nové skutečnosti z kbelské historie, zajímavé události za rok 2017 ve Kbelích a návrhy témat pro rok 2018.

První Letopisecké setkání v novém roce navštívil pan starosta Pavel Žďárský a místostarosta pan Ing. Vladimír Olmr, kteří rozdali všem přítomným PF 2018 a nástěnný kalendář věnovaný kbelským výročím připadajícím na rok 2018. Setkání se zúčastnili i místostarostka paní Ivana Šestáková a tajemník JUDr. Josef Nykles. Pan starosta seznámil přítomné s některými záměry radnice. Hovořil o rozšíření současného zdravotního střediska o další patro a tím o nové ordinace a lékaře. Také potvrdil předání projektu stavby nové knihovny na odbor investic hl. m. Prahy, který si její realizaci převzal. Na výstavbu haly tělocvičny vedle nové budovy základní školy v Toužimské ulici získala městská část v loňském roce 45 mil. korun. I v letošním roce bude pan starosta intenzivně jednat o získání peněz na dofinancování tohoto potřebného sportoviště. Mimo tyto stavby připravuje městská část společný pomník k výročí legií, ukončení 1. světové války a 100. výročí vzniku Československé republiky.

Účastníci Letopiseckého setkání si se zájmem prohlédli obraz zvoničky, který přinesl pan tajemník. Bývalá kbelská zvonička pocházela z roku 1887, jednalo se o dřevěnou stavbu. V archivu v Přemyšlení jsem našla následující zápisy. V Protokolu sepsaném na schůzi zastupitelstva místní obce Kbelské ve Kbelích dne 13. března 1887 se píše: „Dále usneseno by se v obci pořídila zvonička, a sice ve středu obce za sv. Křížem mezi čís. 32 a 29 a pan starosta jest zplnomocněn na ředitelství velkostatku Vinořského žádost podat. (pozn. v té době spadaly Kbely pod Vinoř). K provedení této zvoničky byl zplnomocněn p. Ant. Dobeš s p. Adol. Soukupem.“ V protokolu ze dne 5. 3. 1911 se uvádí: „bídný stav zvoničky vyžaduje opravu, bylo usneseno, aby byly zhotoveny nákresy pro novou zvonici.“ Tři různé nákresy na novou zvonici byly vyhotoveny v roce 1911. Na nákresech je razítko „Technická kancelář a podnikatelství staveb Václav Čelikovský stavitel Vysočany“. Podle návrhů se stavba nové zvoničky nikdy neuskutečnila. Byla opravena stará, která byla přestěhována z rohu ulic Vrchlabské a Huntířovské a stála z pravé strany brány do hraběcího dvora. Dnes by to bylo při vjezdu do Vágnerovy ulice z ulice Vrchlabské. Zvonička se stala sdělovacím prostředkem. Ohlašovalo se ráno, poledne i večer. Při úmrtí zněl umíráček a při vypuknutí požáru se zvonilo na poplach. Naposledy ještě kolem roku 1950 zvonil umíráček pan Mikšovský. Zvonička u brány stála ještě v 60. letech, kdy byla již ve velmi špatném stavu. Další osud zvoničky není znám.

Dále jsme měli na programu upřesnění některých historických skutečností. Ve Kbelích stávaly kdysi tři cihelny. Kruhová hraběcí cihelna Černínů v místech dnešního podniku Knauf na Mladoboleslavské ulici z roku 1827. Další cihelnu zřídil Václav Nekvasil v roce 1863 směrem k Miškovicím. Třetí cihelna z roku 1896 v místech nynější ulice Olešnická patřila Janu Nekvasilovi. Ta byla v provozu do roku 1929, jak nám sdělil pan Martinec, který tam bydlí. Po cihelně zůstala v místech, kde stojí dům č. 14, pec a studna. Studna je na pozemku dosud. Protože se na výrobu cihel spotřebovalo hodně země, začala se dovážet z tzv. Říháku (kopec na konci ulice Bakovské), aby se terén vyrovnal a mohly se tam stavět nové rodinné domy.

Také zde byly v 19. století dvě pískovny. Jedna byla za kbelským hřbitovem na současné Semilské ulici a druhá v poli mezi ulicemi Ctěnická a Semilská. Tam později v padesátých letech svážel pan Čeněk z celých Kbel do prohlubně popel, aby se terén srovnal.

Mylně jsme se domnívali, že Památný strom, který stojí v Krnské ulici, byl vysazen k prvnímu výročí vzniku republiky v roce 1919. Je to však omyl, se kterým přišel pan Zelenka. Tento strom, lípa srdčitá, jak jsem zjistila, byl vyhlášen Památným stromem v roce 2001. Jeho stáří se k letošnímu roku 2018 odhaduje na 182 let. V roce 2013 měl strom při měření obvod kmene 360 cm. Památné stromy patří do kompetence obcí, které se vyjadřují k vyhlašování nebo zrušení památných stromů. K prvnímu výročí vzniku republiky byl vysazen strom na náměstíčku u světelné křižovatky na Mladoboleslavské ulici před prodejnou s chovatelskými potřebami.

Lípu při slavnostním vysazení v roce 1919 nesli na ramenou chlapci v bílých košilích a kolem šla děvčata v krojích. Zajímavostí je, že byla zároveň vysazena ještě jedna lípa v současné Krnské ulici, kdyby náhodou ta první zašla.

Mezi zajímavé události ve Kbelích v roce 2017 patří odkrytí pramenu Barborka u rybníka a stavební úprava kolem. Pošta má ze strany budovy bezbariérový přístup. Na druhém sídlišti v Katusické ulici byla znovu otevřena prodejna potravin. Provozovatelem je pan Tomáš Haniak. Na kbelském letišti stál letoun IL – 18 (zvaný iljušin) s registrací OK-NAA, který byl přestěhován z letiště do prostoru Leteckého muzea Kbely. Na konci Kbel na Mladoboleslavské ulici směrem na Vinoř, v prostoru bývalého zahradnictví a lesní školky, byl otevřen PRALES (Pražské lesní středisko). Kbely budou mít opět pivovar. Staví se na křižovatce ulic Mladoboleslavská a Vrchlabská na bývalém pozemku statkáře Vyhnálka a měl by být v provozu v letošním roce.

Jistě si každý všiml stavby repliky kapličky, která se nachází v dolní části Vrchlabské ulice, kudy procházela tzv. Svatá cesta. První pouť po Svaté cestě se uskutečnila v září roku 1638 při navrácení „Palladia“ do Staré Boleslavi. Palladium je obrázek Panny Marie s děťátkem a je uchován v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi. V letech 1674 – 1680 nechali jezuité postavit na Svaté cestě, také zvané Via Sancta, celkem 44 stejných kapliček. Svatou cestu s kapličkami popsal jako první spisovatel Jan Bartoloměj Tanner, který žil v letech 1623 – 1694. Byl významným členem jezuitského řádu. Jeho kniha „Swatá Cesta Z Prahy do Staré Boleslawě“ má český text psaný gotickým písmem (je to etapa ve vývoji latinky, ostře lomené a z dnešního pohledu špatně čitelné písmo) a antikvou (antikva je nejběžnější typ latinkového tiskacího písma s proměnlivou sílou tahů). Dobová vazba je z hnědé hověziny. Je velmi vzácná a v současnosti se na trhu nevyskytuje žádné její vydání. Jsou známé pouze tři exempláře ve státních knihovnách a jeden v knihovně soukromé. Kniha je jako dokument digitalizovaná. Všechna vydání Tannerova spisu jsou provázena rytinami pražského rytce Samuela Dvořáka. V každé kapli byly vyobrazeny scény ze svatováclavských legend.

Pro letošní rok jsem připravila následující návrhy témat:
- Komunální služby a domovní správa
- Kbely od roku 1918 až do roku 2018
- Historie naší republiky
- Zajímavosti z archivů
- Ukázka starých fotografií ze Kbel
- Doplňování historických skutečností a zajímavostí
- Letiště Kbely v roce 1918, Letecké muzeum Kbely od roku 1968 a let plk. Vladimíra Remka do vesmíru roku 1978
- Lidový dům postavený v roce 1928
- Připomínka prvního vysílání rozhlasu ze Kbel v roce 1923
- Vánoční povídání

Jak vidíte, máme si stále o čem povídat a nacházíme stále nové zajímavosti. Nikomu se nechce odcházet domů a všichni se již těší na další setkání. Všem moc děkuji za vzpomínky, ale i připomínky, aby doplňování kbelské historie bylo co nejpřesnější.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

60. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ, 5. ÚNORA 2018

Na únorovém setkání jsme měli téma: Komunální služby a Domovní správa ve Kbelích a různé další zajímavosti.

Je to k neuvěření, ale již jsme se sešli po šedesáté. První setkání se konalo 2. března 2012 v knihovně. Pamětníky, a nejen ty, zaujalo povídání o Kbelích. Sami přispívali v jednotlivých setkáních svými vzpomínkami, zajímavým vyprávěním a fotografiemi k doplnění kbelské historie. Začalo se nás scházet stále více a již jsme se do knihovny nevešli. Tak nám pan starosta umožnil scházet se v zasedací místnosti úřadu. Vejdeme se tam všichni a můžeme si na monitorech prohlížet fotografie. Děkuji vedení Úřadu MČ Praha 19 za podporu při setkáních a samozřejmě všem účastníkům Letopiseckých setkání za jejich zatím nevyčerpatelné vzpomínky.

V letošním roce 2018 budeme slavit 100. výročí vzniku Československé republiky a tak vybírám i další zajímavosti týkající se našeho území, která končí také na číslo osm:

v lednu roku 1888 začal vycházet Ottův slovník naučný (130 let);
také v lednu, ale v roce 1898 zakoupil Josef Jan Frič, majitel továrny na optické a mechanické přístroje, pozemek na vrchu Manda nad Ondřejovem a vybudoval zde hvězdárnu (120 let), kterou daroval v roce 1928 státu;
v únoru roku 1078 byl založen klášter Hradisko v Olomouci, zakládací listina patří k nejstarším listinám u nás vydaným (940 let);
rovněž v únoru, ale roku 1868 vznikla v Praze první česká bruslařská organizace. Lední klub, kterému se také říkalo „klouzačský spolek“, měl první kluziště na Žofíně (150 let).

A také něco z kbelských zajímavostí.

Ještě se jednou vrátíme k lípě – k Památnému stromu v Krnské ulici. Ve Kbelích máme ještě jednu starou lípu, která je v zahradě bývalého zahradnictví na Mladoboleslavské ulici, kde dnes bydlí Holečkovi. Lípa je prý na obecním pozemku, místo je označeno značkami z geodezie. Při rozhodování, která lípa bude prohlášena za památný strom, se rozhodlo pro lípu v Krnské ulici, protože je přístupná, přestože možná ta druhá lípa je starší a krásnější.

Když naše vnučka přišla s úkolem ze střední školy, že má sestavit rodokmen do pátého kolene, což se nám podařilo, přišli jsme na zajímavé věci, např. jak se dříve Kbely dělily a kam spadaly. Z oddacího listu rodičů pana Engela z roku 1935 čteme, že Kbely měly:

okres politický Praha – venkov
okres soudní               Praha – východ
arcidiecéze                 Pražská
vikariát                       Líbeznický
fara                           Vinoř
Na toto sdělení reagovali někteří účastníci, že rovněž mají doma podobné listiny a přinesou je ukázat.

Od roku 1963 vydávala Rada Místního národního ve Kbelích časopis „Zpravodaj“. Bohužel se mi zatím nepodařilo sehnat žádné číslo tohoto časopisu. Dne 20. února 1973 vyšlo první číslo nového časopisu „Kbelský zpravodaj“, který vycházel do roku 1989. Díky panu Perlingerovi se mám podařilo jednotlivá vydání časopisu shromáždit. Od prosince roku 1989 do roku 2005 vyšlo 116 čísel Kbeláku. V září roku 2005 vyšlo první číslo „Kbeláku“ v současné podobě. Všechna tato čísla se nechala svázat a je možné do nich nahlédnout v knihovně.

A dostáváme se k hlavnímu tématu setkání a to jsou Komunální služby a Domovní správa. Právě ze starých vydání Kbelského zpravodaje a z kroniky se mi podařilo najít následující údaje.

Komunální služby:

Sídlo Komunálních služeb bylo v bývalém Motorestu na Mladoboleslavské ulici čp. 72 v prvním patře, kde byly kanceláře.

V roce 1955 byla výroba a obchod rozděleny na podniky národní, komunální, družstevní a soukromé živnostníky. Komunálních podniků bylo v tomto roce pět s 12 zaměstnanci, družstevní byly čtyři s 25 zaměstnanci. Dále bylo ve Kbelích osm obchodů s potravinami, dva obchody textil a oděvy, tři mlékárny, čtyři masny, jedna obuv, dva obchody hračky a papírnictví, jedno zelinářství a jeden sběrač koží. Soukromých živnostníků bylo čtrnáct. Z toho byli dva krejčí, dva zámečníci, čtyři truhláři, dva čalouníci, jeden obuvník, dva zahradníci a jeden kotlář.

V roce 1962 měly komunální služby 26 provozoven a v roce 1965 již 29 provozoven. To již nebyli soukromí živnostníci. Patřilo sem např. pánské a dámské krejčovství, opravna prádla, sběrna čistírny, mandlovna, malíři pokojů, truhlářství, zahradnictví, stavební četa, elektrikáři, kadeřnictví, kotláři, pohřební služba a taxislužba.

V jednu dobu měly komunální služby na 100 soukromých taxikářů a také nákladní dopravu.

Pamětníci si vzpomněli na rodinu Bělových, která pracovala rovněž pod komunálními službami a patřila mezi známé a šikovné kotláře. Opravovali např. měděné vedení a jiné kovové části v bývalém paláci Koruna na Václavském náměstí.

Pan Lacina zase dělal smršťovací trubičky na drátky např. na elektriku, které byly velmi vyhledávané.

V zahradě Motorestu byl vybudován „Caravan“. Nejdříve to byly obří sudy a později chatky, které sloužily jako ubytování pro turisty, kteří zavítali do Prahy.

Domovní správa:

Kanceláře Domovní správy byly také nejdříve v bývalém Motorestu jako Komunální služby a později se přestěhovaly do suterénu sídlištního domu v nynější Radvanické ulici.

Stavbou obou sídlišť a získáním 20 domků z majetku závodu PAL, získala obec v roce 1965 velký majetek. Domovní správa obhospodařovala celý bytový komplex, kde bylo 122 obytných domů s 823 byty, dále 24 provozoven a 24 garáží. Obhospodařovala i kotelny na sídlištích. Většina bytů byla vybavena vodovodem, ústředním topením, plynem a elektřinou. Většina bytů měla i koupelnu a WC. Celkový náklad na rekonstrukci a údržbu bytového majetku činil za rok 1965 celkem 803 000 Kčs. V té době bylo 668 bytových jednotek I. kategorie, 68 ve II. kategorii, 6 bytů ve III. kategorii a 81 bytů ve IV. kategorii. Počet bydlících osob v těchto bytech Domovní správy čítal 3 072 osob. Domovní správa měla v tomto roce 1965 celkem 21 zaměstnanců. Z toho bylo 8 údržbářů, 7 topičů a 6 administrativních pracovníků. Drobné opravy v bytech prováděli zdarma pracovníci Domovní správy, ostatní práce nájemníkům zabezpečoval Komunální podnik, ale ty si museli nájemníci platit sami.

V roce 1968 měla Domovní správa 26 pracovníků – 11 údržbářů, 8 topičů a 7 úředníků.

Další služby:

Ve Kbelském zpravodaji z roku 1983 můžeme číst: „I když Kbely patří do spádové oblasti Severního města, kde je službám věnována značná pozornost, přesto se MNV Kbely snaží zajistit poskytování služeb přímo ve Kbelích. A tak se může využít služeb sklenářství, čalounictví, dámského krejčovství, dvou kadeřnictví, květinářství, mandlu, sběrny čistírny, sběrny opravy obuvi a fotografické služby. Hlavním provozovatelem těchto služeb je Obvodní podnik služeb Horní Počernice. Sběrna oprav obuvi patří OPS Říčany a fotografické služby výrobnímu družstvu Středočeská Fotografia.“

„Pro zlepšení služeb vyšlo nařízení vlády ČSR č. 154/1982 Sb., o poskytování služeb občany na základě povolení národních výborů. O řadu profesí hned občané Kbel projevili zájem - byla vydána povolení k provádění instalatérských a lakýrnických prací, krejčovství a kadeřnictví. Při určování cen se vycházelo z platného ceníku služeb vydaného NVP (Národní výbor hl. m. Prahy). Národnímu výboru odváděli občané ročně určitý poplatek podle výše příjmů a dalších hledisek.

Ke zlepšení situace v zásobování občanů ovocem a zeleninou bylo otevřeno místní tržiště v Žacléřské ulici, které nabízelo své služby každé úterý a pátek od 5 do 18 hodin. Stará se o ně Svaz chovatelů drobného zvířectva ve spolupráci s některými JZD. Řada občanů prodává své zemědělské přebytky před n.p. PAL.“

Pokud si někdo ze čtenářů ještě vzpomene na další události týkající se daného tématu, prosím o sdělení na e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., na telefon 737 124 066 nebo osobně každou středu na úřadě v době 8 – 11 hodin a 15 – 18 hodin. Všem předem moc děkuji.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

61. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 5. BŘEZNA 2018

Téma březnového Letopiseckého setkání bylo Lidový dům a další kbelské zajímavosti.

Také kbelský Lidový dům slaví svoje výročí. Byl postaven v roce 1928, tedy před osmdesáti lety. Do té doby nebyl ve Kbelích žádný kulturní stánek. Lidé se scházeli po hostincích, např. U Karbusů (roh Toužimské a Semilské ulice), U Halíků (čínská restaurace na Vrchlabské ulici), U Morsteinů (na Mladoboleslavské ulici zavřený Motorest) nebo U Suldovských (dnes pneuservis na Mladoboleslavské ulici). V hostincích byly sály, kde se hrálo divadlo, cvičilo a pořádaly se taneční zábavy. V roce 1926 se začalo uvažovat o výstavbě Lidového domu. Nejprve bylo ustaveno družstvo, po velkých potížích se obci podařilo zakoupit pozemek, sehnal se finanční úvěr u záložny na Florenci v Praze a zajistila se stavební firma stavitele Hradce ze sousední Vinoře. Veškeré zemní práce byly provedeny svépomocí a členové družstva pomáhali i při stavbě. Dne 9. května 1928 byla provedena kolaudace a 3. června 1928 slavnostně předán do užívání. Působil zde kulturní a divadelní kroužek a cvičili členové Federace dělnických tělovýchovných jednot (FDTJ). V době okupace byl Lidový dům zabrán Němci a byla zde zřízena opravna německých automobilů. Po osvobození byla uspořádána dobrovolná sbírka k získání finančních prostředků na opravu. Byly nově položeny parkety, opraveno jeviště a ještě v roce 1945 sloužil opět veřejnosti.

Další velká rekonstrukce byla zahájena v roce 1973 a trvala pět let. Opravila se elektroinstalace, hygienické zařízení, ústřední topení, kanalizace a přistavěla se tělocvična. Po tu dobu nebyla přerušena výuka kurzů, které navštěvovalo skoro 860 zájemců. Byly to například kurzy jazykové, hraní na různé hudební nástroje, cvičení, kreslení, kurzy baletu a taneční. Nepřerušila se ani činnost kbelského symfonického orchestru a komorního kvarteta. Znovuotevření se uskutečnilo 28. února 1978. V kulturním programu vystoupil mimo jiné i národní umělec Eduard Haken, který prohlásil, že je v sále výborná akustika. V roce 1982 byla dokončena přístavba z Bakovské ulice a otevřen nový bar. V té době vystupovalo v Lidovém domě mnoho známých umělců. Yveta Simonová, Eva Pilarová, Hana Zagorová, Karel Vágner a mnoho dalších. Hrály se pohádky pro děti, pořádaly zábavy, vystoupení dětí ze škol, různé organizace zde pořádaly plesy a konaly se schůze a zasedání.

Velké změny nastaly po roce 2000. Lidový dům je zcela majetkově vypořádán a je vlastnictvím MČ Praha 19. Započalo se s rekonstrukcí budovy, opravil se suterén, restaurace se rozšířila o vinárnu, opravila tělocvična, zateplila fasáda a opravila střešní krytina. Z bývalé schůzovní místnosti byla navržena svatební síň, která od roku 2002 slouží nejen pro oddávání, ale také pro vítání nových kbelských občánků. Dříve bylo obřadní místo v prvním patře radnice. Rozsáhlé změny nastaly také v interiéru budovy. Sál se změnil k nepoznání. Přibyla galerie a kulečníková herna a v roce 2008 renovace ozvučení. A opět se zde konají plesy, koncerty, pořádají různé kurzy, společenské akce, vystoupení dětí ze škol i různá zasedání. Lidový dům je jednou z výrazných dominant MČ a patří mezi největší kulturní stánky v širokém okolí.

Kbelské zajímavosti:

Podařilo se mi zjistit, že první vydání Zpravodaje ve Kbelích bylo již v roce 1960 a ne v roce 1963, jak bylo psáno ve Kbeláku č. 69. Mám Zpravodaje vydávané v roce 1962 a to byl již třetí ročník. Nemáte někdo náhodou úplně první čísla Zpravodaje?

Pan tajemník JUDr. Nykles na setkání hovořil o kapličkách Svaté cesty a při té příležitosti vysvětlila paní Dvořáková, jedna z přítomných pamětníků, že kapličku v areálu parkoviště v kasárnách zachránil pan Václav Beníšek. Potom pan tajemník pozval všechny na otevření studny Barborky a upozornil na stavbu na křižovatce ulic Vrchlabské a Mladoboleslavské, kde se staví nový pivovar.

Pak jsme si povídali o historii jednoho domu. Ve Kbelích máme dva Domy pro seniory. Jeden je na Mladoboleslavské ulici čp. 20, který je přestaven z první kbelské školy, a druhý se nachází v ulici Borovnické čp. 476. Byl to původně rodinný dům, který nechal postavit v roce 1935 pan Karel Novák a žili tam jeho tři děti a později i jeho vnuci. Pan Novák se stal v roce 1936 prvním a jediným Čestným občanem Kbel. Po krásné zahradě se procházela operní pěvkyně Marie Podvalová. Jeden z majitelů pan Ing. Jan Novák, byl později ředitelem Výzkumného ústavu Rakony v Rakovníku. Jarmila Jabornická byla učitelkou v mateřské školce ve Kbelích a bydlel zde i pan Ing. Lanc. Jeho dcera paní Jiřina Pokorná bydlí ve Kbelích na sídlišti. Později v domě žili i nájemníci. Pan Borovička byl kbelský knihovník. Paní Kontová pracovala jako služebná u Bělohříbků ve vinořském zámku. Paní Věra Jíšová byla tajemnicí MNV Kbely. Dům potkala i velmi smutná událost. Syn Jabornických Daniel si sušil vlasy fénem, protože se chystal do tanečních. Kovový fen probil a Daniela elektrický proud zabil. Také jsem v tomto domě bydlela i já. V roce 1983 koupil dům n.p. Pal Kbely, kde chtěl vybudovat ubytovnu pro své zaměstnance. Později bylo dohodnuto, že dům bude přestavěn na Dům pro seniory, který byl velmi potřebný. A tak se na podzim roku 1989 otevřel první Dům pro seniory ve Kbelích. Znáte také nějakou zajímavou historii některého kbelského domu?

Máme pozorné čtenáře. Pan Kubeš si všiml, že na stránkách úřadu v historii se píše také o Kostelu sv. Alžběty Durinské. Není tam uvedeno jméno architekta pana Bernarda ď Ambrose, který připravil ideový projekt, dy se inspiroval charitativní činností sv. Alžběty a dal kostelu podobu bochníku chleba, z něhož již byla část odkrojena a rozdána. Také navrhl výzdobu interiéru kostela včetně okenní vitráže. Vše bude dopsáno.

Ivana Engelová, kronikářka

62. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 9. DUBNA 2018

Téma Letopiseckého setkání bylo velmi zajímavé. Letiště Praha – Kbely, Letecké muzeum Kbely a kosmonaut plk. Vladimír Remek.

V letošním roce si Kbely připomenou svoje velká prvenství. V první řadě to bude 100 let, kdy na okraji Kbel v roce 1918 začalo vznikat první letiště v nové Československé republice. Prozatím bylo letiště za Rakouska-Uherska v Chebu. V květnu uplyne 95 let od zahájení prvního rozhlasového vysílání v Československu ze Kbel. Před devadesáti lety roku 1928 byl dán na letišti ve Kbelích do provozu unikátní maják s vodárenskou věží a v roce 1968, tedy před 50 lety, se poprvé otevřelo Letecké muzeum ve Kbelích, první svého druhu v Československu.

Nejprve se vraťme trochu do historie:
Na vysočansko-letňanské pláni, v prostoru vymezeném pražskými čtvrtěmi Letňany, Kbely, Vysočany a Prosek, se uskutečnila dvě letecká vystoupení již v roce 1910. Ve dnech 14. a 15. srpna uspořádalo České aviatické družstvo poblíž proseckého hřbitova produkci Ing. Jana Kašpara na letadle „Blériot XI“. V neděli 2. října téhož roku létal Ing. Jan Kašpar s Ing. Josefem Sablatnigem v prostoru dnes zhruba nad ulicemi Kbelskou, Mladoboleslavskou a stanicí metra Letňany. To byl tedy rok 1910.
Na sklonku roku 1918 bylo rozhodnuto, že se nové letiště vybuduje na okraji Kbel. Nejdříve se jednalo o pozemcích po levé straně při vjezdu do Kbel. Tyto pozemky vlastnilo v té době několik sedláků. Sedláci však upozornili zástupce vojenské správy, že na druhé straně silnice je pozemek, který celý patřil Černínům. V kbelské kronice se píše „ Nemálo při rozhodnutí pro Černínské pozemky přispěla i ta okolnost, že veliká část jejich byla jetelištěm, takže byly k leteckému použití ihned způsobilé“. Na setkání jsme si povídali o známých i méně známých skutečnostech o letišti a muzeu.

Již na konci roku 1918, na pozemku pro budoucí letiště, stály dva plátěné hangáry. Na začátku ledna roku 1919 vyrazil pracovní oddíl 20 mužů z Letecké setniny Plzeň – Bory na letiště v Chebu, aby tam demontovali devět hangárů. Na kbelské letiště se přestěhovaly dva železné hangáry typu Wagner II o rozměrech 30x30 m pro osm letadel, jeden dřevěný hangár typu Hart o rozměrech 25x20 m a jeden hangár Wagner typu „la“ o rozměrech 25x26 m. Do jara roku 1920 bylo na ploše letiště postaveno šest hangárů a dvacet objektů, převážně dřevěných baráků, pro potřeby vojenské správy. Na letišti byla v té době letadla Caproni Ca 3. Na letišti stálo i pět tzv. Gočárových domků, postavených architektem Josefem Gočárem. Byla to úřední budova s pobočkou československého celního úřadu, hostinec, domek pro obsluhu, garáž a skladiště pohonných hmot. Dochovaly se pouze dva domky, které jsou nyní v pražské ZOO.
Pro Letecký sbor bylo potřeba vycvičit piloty i další personál. Na pražské Letné vznikla již v lednu roku 1919 Československá letecká škola. Probíhal zde pouze teoretický výcvik. Ve Kbelích byla, jako její součást, zřízena Pilotní škola dvousedadlová, v níž začal praktický výcvik. Později byla škola přejmenována na Začáteční pilotní školu. V roce 1919 byly zřízeny na letišti ve Kbelích i Letecké sklady s odbočkou v Uherském Hradišti.
Zmíním se také o výsostném označení československých vojenských letadel mezi roky 1918 až 1921. Nejprve to byla tzv. kokarda – kruhový znak se soustřednými kruhy ve státních barvách. Pak to bylo označení tzv. bandalírového typu. Byl to šikmý pruh (bandalír) ve státních barvách. Až do roku 1921 nebyly letouny označeny příslušností ke konkrétnímu útvaru. Teprve od ledna roku 1924 byly zavedeny plukovní znaky, např. černý lev na bílém poli. Od roku 1926 se začala používat kokarda – kruh se státní vlajkou. Tímto znakem se označují česká letadla dodnes. V případě civilních letadel je ještě označení neboli imatrikulace „ OK“.

Hlavní letecké dílny se přestěhovaly roku 1920 z pražského výstaviště do Kbel. Byly umístěny na jižní straně boleslavské silnice v dřevěných barácích, ke kterým byly přistavěny tři dřevěné hangáry přivezené z Chebu. A zde kapitán Klement Adamec představil první letadlo domácí konstrukce. Byl to dvousedadlový dvouplošník s motorem uzavřeným v trupu. Letadlo bylo přijato a začalo se vyrábět v sérii. Jako první začala vyrábět letadla továrna Aero Letňany a znamenala základ leteckého průmyslu v ČSR. Továrna byla založena 10. ledna 1919. Letadla se označovala písmeny Ae. Na dvouplošníku Ae 04 s motorem BMW 185, který konstruovali pánové Husník a Vlasák, pilot Rudolf Polanecký dosáhl v leteckém meetingu v roce 1921 největší výšky ze všech soutěžích a to 7 395 metrů (z knihy Naše křídla). Zahynul při leteckém dni 27. srpna 1922 ve Kbelích, kdy krátce po startu havaroval. Po pilotovi Polaneckém je pojmenovaná ulice mezi Kbely a Letňany.

První vojenský letoun československé výroby vznikl v roce 1920. Jeho konstruktérem byl Alois Šmolík. Začal se vyrábět v továrně Aero, budoucí továrně Letov, pod označením Šmolík Šm. 1. Letadlo bylo představeno na První mezinárodní letecké výstavě konané 23. října až 7. listopadu roku 1920 v prostorách Průmyslového paláce na pražském holešovickém výstavišti.

Doposud bylo Letiště Kbely pouze vojenské. Teprve v roce 1922 byla zahájena i civilní letecká doprava. Pravidelně se začalo létat 1. března 1922 na lince Praha – Varšava-Štrasburk a zpět Praha. V roce 1923 byla další linka Praha – Vídeň. V témže roce byla rozšířena civilní doprava na linku Praha – Brno – Bratislava – Košice – Užhorod a zpět. V roce 1925 začala provozovat továrna Aero civilní lety na lince Praha – Mariánské Lázně.

V roce 1933 se uskutečnil na letišti První armádní letecký den. Další letecký byl v roce 1936, kdy shlédlo více jak čtvrt milionů diváků na 200 letadel.
Letiště také pravidelně navštěvoval v letech 1921 – 1931 první prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk.

Jak víme, kbelské letiště bylo vojenské i civilní. Přibývající provoz způsoboval problémy v soužití civilního a vojenského provozu. Proto bylo rozhodnuto o výstavbě civilního letiště v Ruzyni, na kterém byl zahájen provoz 15. dubna 1937. Od té doby je letiště ve Kbelích vojenské.

Za druhé světové války umístila německá Luftwaffe na kbelské letiště 4. Letecký výcvikový pluk a Pilotní školu i některé pozemní útvary. Po vypuknutí povstání v Praze 5. května 1945 nezůstaly v klidu ani Kbely. Dne 8. května 1945 se skupina čs. důstojníků pokusila obsadit letiště, ale bezúspěšně. Skupinu vedl kapitán Emanuel Cener. Již 9. května převzal velení podplukovník letectva Karel Fulín. Štábní kapitán Cener převzal velení strážní služby, která zajišťovala a střežila budovy, majetek i leteckou techniku proti rozkrádání nebo poničení. Vnučka pana Cenera, paní Meisnerová, nám poskytla fotografický materiál jejího dědečka, který od roku 1927 bydlel ve Kbelích.

Po druhé světové válce vznikla reorganizací ve Kbelích 1. Letecká základna (VÚ 9450). Po celou dobu až do současnosti bylo na letišti několik reorganizací prováděných Ministerstvem národní obrany a od roku 1992 Ministerstvem obrany ČR. Letiště bylo také zařazeno do rámce Dopravního leteckého pluku národní obrany. Dne 10. května 1945 přiletěla na kbelské letiště Košická vláda. Československá republika zajišťovala pomoc různým státům. Např. v roce 1964 dne 10. dubna odlétly z kbelského letiště dvě letadla IL 14, která měla na palubě vakcíny proti dobytčímu moru. Letadla měla tři mezipřistání pro doplnění paliva a do cíle cesty do Ulánbátoru v Mongolsku doletěla 14. dubna. Zároveň do Mongolska letěli i zvěrolékaři a zdravotní sestry letadlem TU 104. Touto misí se podařilo zachránit mnoho lidských životů.

V současné době 24. Základna dopravního letectva Praha – Kbely zabezpečuje ochranu vzdušného prostoru ČR. Zajišťuje leteckou přepravu, letouny Airbus A – 3019, příslušníků Armády ČR, ústavních činitelů a zahraničních delegací. Rovněž zajišťuje speciální lety v rámci NATO i fotografické a laserové skenování. Z letiště odlétají sportovci na olympiády, převáželi se do Mongolska z pražské ZOO koně Převalského. Letiště zažilo i smutné okamžiky, kdy byly dopraveny rakve s mrtvými příslušníky vojenských misí. Naposledy, letos v dubnu, byly na letiště převezeny z Vatikánu ostatky kardinála Berana. Je využíváno i AEROTAXI pro vnitřní i mezinárodní přepravu osob.

Letecké muzeum
Letecké muzeum Kbely je největším leteckým muzeem v Česku a patří i mezi největší na světě. V polovině 60. let dvacátého století se vedla diskuse o nutnosti zřídit specializované letecké muzeum. Dosud byly sbírky soustředěny v Národním technickém muzeu v Praze a v Technickém muzeu v Brně. Po různých úvahách se došlo k rozhodnutí, zřídit leteckou expozici při Vojenském muzeu VHÚ (Vojenský historický ústav) pod vedením tehdy ještě majora Ing. Jaroslava Janečky, který se stal později i ředitelem muzea. Velkou zásluhu o zřízení muzea ve Kbelích měl i časopis Letectví a kosmonautika.
Po přidělení hangáru č. 40 se v něm začaly soustřeďovat exponáty pocházející od vojenského letectva, z různých muzeí a aeroklubů. Již v září roku 1967 byla otevřena první výstava letadel. Vzhledem k událostem v roce 1968 byl zrušen připravovaný letecký den a termín zahájení výstavy byl posunut. I přes veškerá negativa byla dne 11. října 1968 slavnostně výstava otevřena. V Leteckém muzeu Kbely bylo vystaveno 62 letadel. Expozice byla v prosinci téhož roku uzavřena. Od následujícího roku byla již jako stálá sezónní expozice Vojenského muzea VHÚ. Muzeum se začalo díky novým exponátům rozrůstat. Byly zbudovány i venkovní prostory pro rozměrnější exponáty. Nová podoba expozice byla veřejnosti představena 8. září roku 1988 zároveň s velkým leteckým dnem na letišti ve Kbelích. Když v březnu roku 1990 odešel do důchodu plk. Jaroslav Janečka, přešel na jeho místo plk. gšt. Vladimír Remek. To již mělo muzeum název „Muzeum letectví a kosmonautiky ve Kbelích“. V muzeu je vystaven přistávací modul Sojuzu 28.

Vladimír Remek - je náš první a také zatím jediný kosmonaut. Narodil se v roce 1948 v Českých Budějovicích. Je bývalým vojenským pilotem. Je osmdesátý sedmý kosmonaut světa a prvním kosmonautem z jiné země, než ze Sovětského svazu a USA. Do kosmu vzlétl 2. března 1978 společně se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem na palubě kosmické lodi Sojuz 28. Ve vesmíru strávil 7 dní, 22 hodin a 17 minut. Letos je to již 40 let.

A vrátíme se zpět k muzeu. To se stále rozšiřovalo o další expozice a nové hangáry. Můžeme zde najít „Hangár zakladatele Leteckého muzea Kbely plukovníka Jaroslava Janečky“, „Hangár spoluzakladatele muzea Jana Sýkory“ nebo „Hangár generála Janouška“. V roce 2016 byly otevřeny nové výstavní prostory v historických hangárech v areálu Stará Aerovka ve Kbelích na konci ulice Hůlkova. Tento soubor budov Aero Kbely je památkově chráněno od listopadu roku 2011. V současnosti je v muzeu vystavováno celkem 275 letadel, 2 251 motorů a různých sbírkových předmětů částí letadel jako jsou vrtule, přístrojové vybavení, letecká výzbroj a výstroj, sbírky parašutismu a kosmonautiky.
V letošním roce je to již 50 let od otevření muzea. Sezona začala 28. dubna 2018 a končí 31. října 2018. Vstup do muzea je stále zdarma. Muzeum se také účastní Pražské muzejní noci, která připadá v letošním roce na 9. června.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

63. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 7. KVĚTNA 2018

Také na tomto setkání bylo téma vážící se k dalšímu kbelskému prvenství. Letos to bude již 95 let, kdy bylo ze Kbel dne 23. května 1923 zahájeno pravidelné rozhlasové vysílání.

Pokusy o vysílání rozhlasu na území Československa začaly již po první světové válce 28. října 1919 u příležitosti prvního výročí vzniku republiky. Z vojenské vysílací stanice umístěné na pražské Petřínské rozhledně, byl odvysílán první rozhlasový pořad složený ze slov a hudby.
Řekněme si, co je vlastně rozhlas. Je to telekomunikační zařízení pro jednosměrný přenos zvuku na dálku.
Z historie víme, že první rozhlasový přenos na světě se konal v roce 1910 z Metropolitní opery v New Yorku. Roku 1922 bylo v Anglii zahájeno pravidelné rozhlasové vysílání stanice BBC a již v roce 1923 začal pravidelně vysílat ze Kbel český rozhlas „Radiojournal“. Byly jsme tedy třetí zemí na světě, kde začal rozhlas vysílat.
Vysílalo se z plátěného stanu zapůjčeného od skautů na kraji letiště na Mladoboleslavské ulici. Vysílání začalo ve 20 hodin a 15 minut za deštivého počasí. Posluchači mohli slyšet z úst hlasatelky Míly Kočové „ Halo, halo. Zde vysílací stanice Radiojournal ve Kbelích u Prahy“. Z tohoto přenosu je pořízen autentický záznam.
Začátky nebyly jednoduché. Začínalo se díky Poštovní správě, která dala k dispozici svůj telegrafní vysílač. Původní dřevěný domek byl malý, a proto byl použit již zmíněný plátěný stan. Bylo to vlastně první studio, jak ve své knize „Ve službách československého rozhlasu v prvních pěti letech“ vzpomíná rozhlasový technik Karel Koníček. Několik beden, dvě židle a vypůjčený klavír. Jednoduchá nebyla ani samostatná organizace vysílání, podle vedoucího programu Miloše Čtrnáctého. Významnou událostí pro kbelské občany bylo, že se prvního vysílání zúčastnil jako hudební doprovod také kbelský hudební kroužek ve složení: Antonín Kcheml, Antonín Kletečka, Karel Kupka, František Černý, Alois Vojáček, Václav Bendl, Karel Vágner, František Dvořák, Antonín Vrba a Josef Vágner.
Prvním stálým hlasatelem byl herec Adolf Dobrovolný, který si vždy ráno zakoupil noviny a cestou do Kbel si zaškrtal důležité události pro vysílání. První mikrofon byl telefonní uhlíkový a ten se přikládal ke všemu: k ústům hlasatelů a zpěváků, pod klavír nebo k base. Jako velkou senzaci dostaly Kbely 31. března 1924 „mikrofon pro více hlasů“ od berlínské firmy Huth. Zajímavé až groteskní je, že Kbely vysílaly nejméně hodinový pořad denně, ale rádia se neprodávala a nikdo si je nesměl zhotovit. Podle Miloše Čtrnáctého zákonité úpravy pro všeobecné vysílání tenkrát ještě nebylo, a tak se vysílalo ze Kbel tak říkaje na černo. Do vydání zákona o telegrafech platily rakousko – uherské zákony, které stanovily, že nepovolené zařízení může být zničeno na náklady neoprávněného provozovatele a hrozilo i vězení. První koncese na přijímací stanici byla vydána 5. září 1923 a další pak v říjnu 1923. Na Letopiseckém setkání se přítomní dohodli, že v té době existovaly tzv. krystalky, které přijímaly radiovlny. Později byl poslech vázán na koncesi, která byla poměrně drahá, stejně jako rozhlasové přijímače. Tehdy se také ještě o rozhlasu mluvilo jako o broadcastingovém vysílání. Slovo „rozhlas“ se objevilo poprvé v Národních listech až v roce 1924.
Rozhlas byl chápán v době svého vzniku především jako zajímavá atrakce a technická novinka.
Ze Kbel se vysílalo něco přes rok. V prosinci roku 1924 bylo vysílání ze Kbel ukončeno a studio se přesunulo do lepších podmínek do budovy poštovní nákupny na dnešní Vinohradské ulici v Praze. Později se vše přemístilo do Národního domu na Vinohradech. V roce 1925 díky akcionářům bylo rozhodnuto vystavět pro Československý vrozhlas novou budovu. Na prázdném pozemku na Vinohradské ulici vyrostla v letech 1927 – 1932 čtyřpatrová budova ve stylu konstruktivismu podle projektu ing. arch. dr. Bohumila Slámy. Činnost v nové budově byla oficiálně zahájena 10. 12. 1933 a Český rozhlas tam sídlí dodnes.
Postupně se začaly budovat v Československu další rozhlasové vysílače.

května 1924 Brno – Komárov
prosince 1925 – Košice
října 1926 – Bratislava

V současné době v Česku vysílá velká řada většinou soukromých rozhlasových stanic a také řada malých rádií. Naprostá většina však působí regionálně.
V roce 1973, k 50. výročí prvního vysílání, byl na okraji letiště ve Kbelích na Mladoboleslavské ulici postaven pomník, který znázorňuje šíření radiových vln do éteru. Je umístěn asi 50m od původního vysílacího místa.

Pak jsme probírali další kbelské zajímavosti. Při návštěvě archivu v Přemyšlení jsem se dočetla zajímavou věc. V protokolu zasedání zastupitelstva dne 18. října 1919 stojí:“ dne 26. října t. r. před hostincem občana Karla Soukupy na upomínku jednoročního trvání Československého státu, již po několika poznámkách, uznáno ono místo pro sázení „Lípy svobody“ za nejvýhodnější a přítomnými ku vědomí vzato“. Ovšem nikde není uvedeno, kde hostinec pana Soukupa stál. Máme k dispozici fotografii hostince, ale nedá se určit, kde přesně místo. Víme, že statek pana Soukupa byl v místech dnešní školy Amazoňan. Vzhledem k vnitřnímu vzhledu budovy, by mohlo jít o zmíněný hostinec. Neví někdo z pamětníků, kde přesně stával hostinec pana Soukupa? Je to již třetí místo, kde by mohla být zasazena Lípa svobody.

K další zajímavosti patří budova nynějšího chátrajícího Motorestu na Mladoboleslavské ulici. Původně to byl hostinec U Tykačů. Pak jej odkoupila rodina Morsteinů a později rodina Jelínků. Při jedné rekonstrukci se prý našla v jednom sále malba krajiny a židovské hvězdy. Vše bylo zase zamalováno. Neslyšel někdo o této události?
Dále jsem se dověděla zajímavost o panu Klimentu Štěpánkovi, kterému Jaroslav Hašek diktoval do pera knihu Dobrý voják Švejk. Oba pocházeli z Lipnice a přes rozdílnost povah si rozuměli a jeden druhého vážili. Před dvěma roky jedna paní režisérka chtěla natočit pořad o panu Štěpánkovi. Pročítala kroniky, které pan Štěpánek zanechal. Paní režisérka byla velmi nadšená z dochovaných pamětí, ale bohužel se pořad nedokončil z důvodu nedostatku peněz.

Také bych se chtěla zeptat pamětníků, zda si někdo nepamatuje na rodinu Růžkových. Víme, že na křižovatce nynějších ulic Vrchlabská a Mladoboleslavská byl koloniál pana Růžka. Později pan Růžek mladší Eduard známý mezi kbeláky „Edáček“, prodával v uvedeném domě v 60. letech minulého století zmrzlinu. Jak jsem se dověděla, zmrzlinu dělal z náhražky a přidával tam ovocnou esenci. Všem v té době ona zmrzlina velice chutnala. Dokonce více než zmrzlina z cukrárny U Bukovských, která byla poctivě vyrobena. Cukrárna stála na náměstíčku proti obchodu Růžkových směrem do ulice Krnská. Nepamatuje si někdo, kdy pan Eduard zemřel?

Jak jste se dočetli, probrali jsme na Letopiseckém setkání hodně zajímavostí. Zároveň bych se chtěla všem pozorným čtenářům omluvit za chybu v minulém Kbeláku. Od postavení Lidového domu v roce 1928 uplynulo devadesát let, a ne jak jsem uvedla osmdesát let.
Všem děkuji za pozorné čtení a hlavně za poskytnuté informace.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

64. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 4. ČERVNA 2018

Na červnovém Letopiseckém setkání jsme si promítali různé staré fotografie ze Kbel. Někdy nám všem dalo hodně práce, než jsme určili, kde daná ulice nebo dům stály. Byly to především snímky ze čtvrti zvaná Uličky – je to část Kbel pod čerpací stanicí na Mladoboleslavské ulici až ke škole „PALESTRA“. Snímky nám poskytl kbelský rodák pan Petr Probst. Ukázka historických fotografií je mezi pamětníky velmi oblíbená. Po ukázkách fotografií jsme ještě probrali různé historické zajímavosti z naší republiky, u nichž končí rok na symbolické číslo osm.

Rok 1348 – Karel IV. založil v Praze první univerzitu ve střední Evropě
Rok 1618 – v tomto roce byla tzv. pražská defenestrace, kdy byli z oken Pražského hradu, vyhozeni dva královští místodržící. Defenestrací začalo povstání Českých stavů proti Habsburkům a tím i třicetiletá válka.
Rok 1818 – bylo rozhodnuto o založení Národního muzea v Praze. Budova byla dostavěna až roku 1901. Do té doby byl prvním stálým sídlem muzea Šternberský palác na Hradčanech.
Rok 1818 – byly Mariánské Lázně (tehdy Marienbad) prohlášeny „veřejným lázeňským místem“. Léčit se sem jezdil Tomas Alva Edison nebo Johan Wolfgang Goethe.
Rok 1918 – v prosinci byla vydána první československá známka. Zobrazovala panorama Hradčan, autorem námětu byl Alfons Mucha.
Rok 1898 – promítl průkopník kinematografie Jan Kříženecký na Výstavišti v Praze – Holešovicích své první filmy.
Rok 1928 – byl v květnu zahájen provoz brněnského výstaviště. První akcí byla Výstava soudobé kultury v Československu.
Rok 1938 – byl v Praze zahájen X. Všesokolský slet. Hlavního cvičení na Strahově se zúčastnilo přes 30 000 sokolů.

A u sletů jsme ještě zůstali. První slet - Jubilejní slavnost Sokola Pražského se konal v roce 1882 na Střeleckém ostrově v Praze. V roce 1926 se začal stavět Strahovský stadion, který se postupně modernizoval. Stal se největším stadionem na světě, měl rozlohu 60 000 m2. Po roce 1990 začal pomalu chátrat, ale přesto byl v roce 2003 prohlášen kulturní památkou. V roce 1938 se konal X. Slet před 2. světovou válkou. Za války se slety nepořádaly. Další XI. Slet se uskutečnil až v roce 1948.
Pak navazovalo období spartakiád, které se cvičily na Strahovském stadionu. Sokol byl začleněn do systému sjednocené tělovýchovy. První spartakiáda byla v roce 1955 a další následovaly vždy po pěti letech. Poslední spartakiáda byla v roce 1985 mimo rok 1970, kdy se nekonala. Na Strahově vystoupilo v roce 1985 na 200 000 cvičenců v patnácti skladbách, které shlédlo přes milion diváků. Vzhledem k událostem v republice se další, již sedmá spartakiáda nekonala, přestože se nacvičovalo. V některých okresech předvedli cvičenci připravená vystoupení. V Praze proběhly pouze „Pražské sportovní dny“, ale již na vedlejším menším stadionu Evžena Rošického.
Od roku 1994 se konají opět slety. V letošním roce je to již XVI. Slet. Na hřišti „ Eden“ předvedli cvičenci jedenáct skladeb. Výjimečná byla skladba nazvaná „Spolu“, kde vystoupili společně cvičenci (muži i ženy) z Čech a Slovenska na počest 100 let vzniku republiky.
Děkuji všem, kteří se zúčastňují Letopiseckých setkání a přinášejí stále nové náměty z historie Kbel. Další setkání bude po prázdninách v pondělí 3. září 2018.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

65. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 3. ZÁŘÍ 2018

Po prázdninách v pondělí 3. září jsme se sešli již na 65. Letopiseckém setkání. Na programu jsme měli seznámení s historickým portálem spuštěným na webových stránkách MČ Praha 19, železniční nehodu v roce 1943 a různé historické události ve Kbelích.

MČ Praha 19 připravila na svých webových stránkách nový historický portál (https://historie.praha19.cz/). Přítomní byli seznámeni, jak mohou s portálem pracovat. Jak si najít povídání slovem, jak si vyhledat fotografie podle jednotlivého zaměření nebo jak si číst v kronikách. Tento portál se bude dále postupně upravovat a doplňovat. Bude to ještě hodně práce, ale základ historického portálu je již k prohlížení. Prosím čtenáře, pokud najdou nějakou nesrovnalost nebo budou chtít doplnit náš archiv o další fotografie či dokumenty, napište mi na e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo volejte na číslo 737 124 066. Můžete za mnou také přijít na úřad každou středu v době od 8,00 do 11,00 hodin a odpoledne od 15,00 do 18,00 hodin.

Při dalším povídání jsme si připomněli železniční nehodu, která se stala pře 75 lety. Nejdříve si připomeneme něco k historii železnice. Od 20. let 19. století byly budovány železnice jen pro nákladní dopravu. Byly to koněspřežné dráhy a budovaly se na celém světě. V Česku vedla první koněspřežná dráha z Lince do Českých Budějovic v roce 1827. Na přelomu 30. a 40. let byla zahájena výstavba parostrojních železnic.

Přes Kbely projel vlak poprvé v roce 1872 na trati Praha – Neratovice. Ale vraťme se k železniční nehodě, která se stala 20. prosince 1943. V úseku Kbely – Satalice v místě za přejezdem směrem na Satalice se srazily před šestou hodinou ranní vlaky, které převážely hlavně dělníky do nedalekých továren. Na místě zahynulo 23 osob, 110 lidí bylo zraněno a 19 později zemřelo v nemocnicích. Příčinou nehody bylo nedorozumění na výhybně, která byla ten den poprvé otevřená společně s novou budovou nádraží. V dnešní době místo nádražní budovy stojí nedostavěný dům na konci Toužimské ulice, před kterým je umístěna vlaková zastávka. Píše se, že nehodu zavinil výpravčí pan Antonín Pospíšil ze železniční stanice Kbely. Na pohřbu obětí, který se konal ve Vinoři (Kbely v té době ještě neměly hřbitov), se zúčastnili také tehdejší protektorátní ministři Bienert a Moravec, ale nad rakvemi směl promluvit pouze římskokatolický kněz. Mezi lidmi se říkalo, že železniční neštěstí byl boží trest, protože při stavbě nádražní budovy se zbourala kaplička č. 21 ze Svaté cesty. Také se železniční neštěstí dostalo i do literatury, kdy jej Bohumil Hrabal ve svých „Ostře sledovaných vlacích“ umístil do úseku ve skalách.

Dále jsme mluvili o vlečkách a výhybkovišti. Dráhy v roce 1943 zřídily na této trati také výhybkoviště kolejí v místech dnešní zastávky vlaků Kbely a končilo přibližně nad tunelem v Centrálním parku. Druhá kolej sloužila jako překladiště Němcům, kteří v Lidovém domě ve Kbelích měli zřízenou opravnu automobilů. Dvoukolejka byla zrušena v roce 1967. Vlečka za okupace vedla také z nádraží Satalice podél Nádražní ulice a sloužila pro vojenské účely k překládání cisteren s leteckým benzínem, které se odvážely na letiště ve Kbelích. Vlečka byla zrušena v roce 1987. Další vlečky na této trati vedly z nádraží v Čakovicích jednak do cukrovaru v Čakovicích, do továrny Avia Letňany a továrny Letov Letňany. Svým účelům vlečky již neslouží, továrny neexistují, přesto ještě někde zůstal zbytek kolejí.

Pro zajímavost jsem vybrala různé historické události ze Kbel.

Rok 1928

Na Obecním úřadě bylo zavedeno úřadování celodenní – úřadoval pan starosta Karel Franc, který obstarával obecní agendu.

Výročí 10 let republiky uctila Osvětová komise zasazením Pamětní desky v chodbě obecní školy. Na desce je 42 jmen občanů, kteří položili život za 1. světové války. V současné době je deska umístěna na kbelském hřbitově.

Dále je v zápise psáno, že se dne 26. září konal Velký letecký den, který se vydařil a obci přinesl „slušný peníz“.

Rok 1933

V lednu byla svolána mimořádná schůze obecního zastupitelstva, kterou si vyžádali nezaměstnaní v obci. Nezaměstnaných bylo hodně a pro udržení klidu a pořádku v obci byl povolán jeden četník z Vinoře a jeden četník z letiště. Ve prospěch nezaměstnaných bylo uvolněno z obecní pokladny 4 000 korun na vyvařování.

V obci byla v říjnu provedena Sborem dobrovolných hasičů sbírka na budování našeho letectví. Sbírka vynesla 2 156,50 korun a obec přidala ještě 1 500 korun.

Rok 1938

Na železniční zastávce (u přejezdu na Vinoř) byla schůze, na které se jednalo o postavení přístřešku nebo čekárny. Na zastávce bylo pouze osvětlení zhotoveno panem Šebkem.

Staročeské hasičské plesy se těšily velké oblibě, neboť hasičské spolky byly v době, kdy nebylo na našich vesnicích sokolských jednot, jediným kulturním střediskem, jak je psáno v kronice. Na kbelském plese, který se konal 12. března roku 1938, hrála Patrasova dechová hudba za 750 korun.

Začátkem září byl ve Kbelích založen Československý červený kříž.

Dne 20. prosince havarovalo na letišti u Letňan stíhací letadlo, ve kterém zahynul jeden z našich nejlepších pilotů Josef Košař. Po něm byla později pojmenována i ulice ve čtvrti Důstojnické domy Košařova.

Rok 1963

V tomto roce byl slavnostně zahájen provoz širokoúhlého barevného kina. První film, který se 1. března 1963 hrál, byl „Tři muži ve člunu“. Kino bylo na nynější Mladoboleslavské ulici čp. 73. Dříve to byl hostinec U Kettnerů, pak hostinec U Suldovských, potom i jedna třída školy, a také i Kovomat. Za prvních 15 let, tedy do roku 1978 se v kině odehrálo 4 916 představení, včetně dětských.

Rok 1973

V tomto roce došlo k přejmenování ulic po připojení Kbel ku Praze v roce 1968. Ulice budou mít názvy podle obcí okresu Mladá Boleslav. Přejmenování bylo z důvodu, aby v Praze nebyly stejně pojmenované ulice v několika čtvrtích. K přejmenování ulic došlo i v dalších připojených obcích.

V roce 1963 měly Kbely 6 984 obyvatel.

V roce 1973 měly Kbely 6 640 obyvatel.

Rok 2008

Byl dokončen projekt Centrálního parku.

Zprovozněn další úsek metra „C“ do stanice Letňany.

Vichřice Emma zasáhla začátkem března celé území ČR. Ve Kbelích trvala asi 10 minut a stačila vyvrátit strom u rybníka. Také musel být odvolán závod „Kbelská 10“. Orkán těsně před startem běžeckého závodu smetl celé organizační zázemí i s tratí.

Dne 16. října došlo v Praze k jednomu z největších požárů za poslední dobu. Začal hořet Průmyslový palác na pražském výstavišti v Holešovicích. I naše jednotka Sboru dobrovolných hasičů pomáhala při hašení. Za účast obdržela z rukou ministra vnitra ČR Plaketu Hasičského záchranného sboru ČR a písemné poděkování od primátora hl. m. Prahy MUDr. Pavla Béma.

Rok 2018

Přívalová voda zaplavila dne 8. 8. 2018 dolejší část Vrchlabské ulice. Voda během chvilky dosahovala autům do poloviny kol. Na pomoc přijeli kbelští hasiči.

Do prvních tříd Základní školy ve Kbelích nastoupilo v září celkem 115 dětí.

Letopisecké setkání při povídání uteklo jako voda a již se všichni těší na to další říjnové.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

66. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 1. ŘÍJNA 2018

Na Letopiseckém setkání jsme si připomněli vznik Rakouska – Uherska, První světovou válku, Československo v roce 1918 a Kbely v letech 1918 – 1960.

Rakousko – Uhersko vzniklo 8. června roku 1867 přeměnou Rakouského císařství na základě tzv. Rakousko – uherského vyrovnání v únoru 1867. Co bylo Rakousko – uherské vyrovnání? Po porážce rakouské císařské armády ve válce proti Prusku v roce 1866 se objevily obavy z dalšího povstání tentokráte v Uhrách. (Prusko, zastarale Prusy, byl historický státní útvar ve střední Evropě. Existoval v letech 1701 – 1918. Tento stát měl zásadní vliv na německé a evropské dějiny. Posledním hlavním městem Pruska byl Berlín.) Rakousko – uherské vyrovnání byl ústavně právní akt, na základě něhož se v roce 1867 přeměnilo Rakouské císařství v Rakousko – Uhersko a současně se obnovila suverenita Uherského království. Do Rakouska – Uherska patřilo 18 následujících států. Z Rakouského císařství (Předlitavsko) to byly: Čechy, Bukovina, Korutany, Kraňsko, Dalmácie, Halič, Přímoří, Dolní Rakousy, Morava, Salcbursko, Slezsko, Štýrsko, Tyrolsko, Horní Rakousy, Vorarlbersko. Dále to bylo Uherské království (Zalitavsko): Uhersko, Chorvatsko-Slavonsko a Rakousko – uherské kondominium: Bosna a Hercegovina.

První světová válka. Ještě před vypuknutím 1. světové války usilovali čeští politici o zrovnoprávnění Čechů v rámci monarchie. Dne 23. června 1914 na cestu z Chlumu u Třeboně na císařské manévry v Bosně se vydali následník trůnů František Ferdinand d’Este a jeho manželka Žofie Chotková. Při návštěvě hlavního města země, v Sarajevě, byli zabiti při atentátu, který provedla skupina srbských nacionalistů. Na základě atentátu byla vyhlášena válka Rakouskem – Uherskem Srbsku. Válka vypukla mezi dvěma koalicemi: Trojdohodou (bylo to spojenectví Francie, Ruska a Velké Británie, které vzniklo v roce 1893) a Trojspolkem nebo také Úřední mocnosti (Německá říše, Rakousko – Uhersko, Osmanská říše a Bulharsko). První světová válka zasáhla Evropu, Afriku i Asii a bojovalo se i ve světových oceánech. Již v roce 1914 vznikaly legie. Bojovaly v Rusku, Itálii i Francii. Název legie vznikl až po válce. Za války se používalo označení revoluční dobrovolná vojska. Tvořili je dobrovolníci a krajané v různých zemích. Hospodářské vyčerpání a následně vojenské zhroucení Centrálních mocností, vedlo v roce 1918 k ukončení bojů 1. světové války. Za konec války se ve světě pokládá datum 11. listopadu 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří. Ve válce zemřelo 10 milionů lidí, přes milion bylo zraněno a kolem 8 milionů se pohřešovalo. Pamětníci doplnili i jména legionářů, kteří žili ve Kbelích a bojovali v první světové válce. Byl to pan Zapletal Karel, pan Zelinka (otec známého dirigenta Václava Zelinky), pan Černý (krejčí), pan Josef Jindra a pan Vácha. Znáte ještě někoho dalšího?

Československo v roce 1918. Říšský poslanec Tomáš G. Masaryk a Karel Kramář počítali po skončení války s rozpadem Rakouska – Uherska a rozdělením území v rámci Evropy. Ale nebyli v tom jednotní. Karel Kramář předpokládal vznik rozsáhlé Slovanské říše. Tomáš G. Masaryk společně s Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem prosazovali vznik samostatného státu Čechů a Slováků na území bývalých zemí Koruny české a Horních Uher. Aktivní činností dosáhl Masaryk v Londýně a Beneš se Štefánikem ve Francii, vyjádření vlád Spojených států amerických a Francie o uznání nároku československého národa na samostatnost. To se podařilo dne 28. října 1918, kdy bylo vyhlášeno Československo. Téhož dne jednala v Ženevě delegace Národního výboru v čele s Kramářem s představitelem zahraničního odboje Benešem o vytvoření a podobě československého státu. Večer 28. října 1918 již Národní výbor vydal první zákon o zřízení samostatného státu československého, který byl podepsán v Obecním domě v Praze.

Přestože již bylo vyhlášeno příměří a konec války, bojovalo se ještě i v roce 1919 na Slovensku.

Jak víme, Československý stát trval do 31. prosince roku 1992, kdy se Československo rozdělilo k 1. lednu 1993 na dva samostatné státy Česko a Slovensko. Pakt podepsali Václav Klaus a Vladimír Mečiar v Brně ve vile Tugendhat.

Kbely v letech 1918 - 1960

V další části jsem se snažila přiblížit všem jednak události, které se ve Kbelích staly, ale také jak Kbely vypadaly, co se postavilo a jak se ve Kbelích žilo. Nejschůdnější se mi zdálo rozdělit celé stoleté období do částí po deseti letech. Na Letopiseckém setkání jsme se dostali až do roku 1960 a v listopadovém setkání budeme pokračovat až do letošního roku 2018. Nerozepisovala jsem vše do podrobností, protože jsme řadu událostí již probírali na Letopiseckých setkáních, snažila jsem se zachytit ty nejdůležitější. Nerozepisuji podrobně politické dění ani představitele Kbel.

Dvacátý osmý říjen roku 1918 je popsán ve kbelské kronice takto: „ k poledni přicházely první zprávy z Prahy o demonstracích za zrušení Rakouska – Uherska a vyhlášení samostatného státu. Ihned se lidé z obce vypravovali do Prahy, chtíce býti účastni tohoto rušného a veselého historického dne, nelekajíc se, že musí konati až do Prahy cestu pěšky. K večeru přinášeny tehdejší trofeje: úlomky rakouských orlů, litých, plechových i sádrových a objevovali se první lidé dekorovaní trikolorou“.

U Kubešů čp. 56 zavlál první český prapor. Samostatnost přivítala obec lampionovým průvodem. V době války byl ve Kbelích, tak jako v celé vlasti, nedostatek potravin, paliva, oděvů a pracovních sil. A život se do obce opět vracel. Ve škole děti dostávaly výživnou polévku, pro kojence a malé děti dostávaly matky kakao. Muži se vraceli z války. Spolky v obci obnovovaly znovu svoji činnost.

Ve Kbelích v 19. a 20. století působilo mnoho drobných i větších řemeslníků, vznikaly různé obchody, hostince a restaurace, pole obhospodařovali drobní rolníci a statkáři. Kbely měly převážně zemědělský ráz.

Rok 1918 - 1928

Rozmach průmyslu začal hlavně po první světové válce. Na konci roku 1918 se začalo ve Kbelích budovat první letiště v Československu.
V roce 1919 se uskutečnila pozemková reforma (záborová), která se týkala hlavně lesních a zemědělských pozemků šlechty.
Dne 26. října byla slavnostně otevřena obecní knihovna.
Fotbalový klub AFK byl založen 7. března 1921, ale dějiny kbelského fotbalu sahají až do roku 1911.
V roce 1921 se postavila Československá vojenská továrna na letadla, která se později přestěhovala do Letňan.
Po roce 1920 - 21 se stavěly čtyři důstojnické domy v nynější Hůlkově ulici u letiště, kde bydleli důstojníci s rodinami a kasárna.
Dne 18. května 1923 bylo první vysílání rozhlasu v Československu ze stanu u letiště ve Kbelích.
V roce 1923 probíhala první elektrifikace obce.
Roku 1924 se dehtovala první silnice kolem letiště.
Kolem roku 1925 se začalo stavět hodně rodinných domů ve čtvrti Za dráhou a Pod dráhou a k Čakovicím.
V roce 1926 se Hlavní vojenské telegrafní dílny přestěhovaly z Pohořelce do Kbel. Později přejmenovány na Pal Kbely.
Roku 1927 byla otevřena Sokolovna. Budova byla postavena za neuvěřitelných 5 měsíců a to bez mechanizace. U budovy Sokolovny se vybudovalo hřiště.
Od roku 1927 měly Kbely spojení s Prahou. Jezdil zde autobus s označením „F“.
Roku 1928 byl dostavěn a otevřen Lidový dům.
Rovněž v roce 1928 byl dán na letišti do provozu maják s vodárenskou věží.

Rok 1929 – 1938

Kbely měly i divadelní spolek, který byl založen v roce 1929 a hrál v hostinci Na růžku, v Lidovém domě, Sokolovně a hostinci U Suldovských.
V roce 1931 byla v pivovaru ukončena výroba piva a povolena stáčírna piva.
V roce 1932 byla otevřena měšťanská škola smíšená (nyní škola Palestra).
Také v roce 1932 byla vykoupena stodola a pozemek Družinou sv. Kláry a přebudována na kapli sv. Alžběty, která byla 18. 10. 1923 vysvěcena.
Důležitou událostí roku 1932 pro Kbely bylo zřízení železniční zastávky u kolejí směrem na Vinoř. Také byla v tomto roce vydlážděna kostkami silnice Mladoboleslavská a Vrchlabská.
Ani Kbelům se nevyhnula v roce 1933 hospodářská krize a začala vzrůstat nezaměstnanost a tím i žebrota. V této době vznikla ve Kbelích čtvrť zvaná Nouzov, protože se počítalo s jejím pozdějším zbouráním. Čtvrť stojí dodnes.
Roku 1934 bylo otevřeno nové hřiště sportovního klubu AFK.
V roce 1935 byl ve Kbelích otevřen první poštovní úřad v čp. 32.
Roku 1936 byla založena organizace Junák a Skaut.
V roce 1937 bylo dostavěno další poschodí měšťanské školy.
Přestože se následující událost nestala ve Kbelích, přesto se týkala celého Československa. Dne 30. září 1938 podepsali představitelé čtyř mocností dohodu o obsazení a zabrání českého pohraničí Němci. V listopadu byly likvidovány politické strany. Povoleny byly pouze dvě a to strana Národní jednoty (pravicová) a strana Práce (levicová).

Rok 1939 – 1948

Dne 15. března 1939 začala okupace zbytku českého území německou armádou a o den později byl vyhlášen tzv. Protektorát Čechy a Morava. Slovensko se stalo samostatným nezávislým státem.
Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Téhož roku bylo obsazeno Němci kbelské letiště. V obci byly rozpuštěny, tak jako ve všech městech a vesnicích, tělocvičné jednoty, všechny spolky i politické strany.
Život v obci musel jít dál, a tak dne 6. května roku 1940 bylo zahájeno vyučování v mateřské škole, která byla umístěna v budově obecné školy. Na náklady obce byla opravena obecní zvonička, která stála u vchodu do dvora (dnes na prostranství pravého rohu ulic Vrchlabská a Vágnerova). V tělocvičně Sokolovny se hrál biograf.
V roce 1941 obec odkoupila rybník a pozemek s pivovarem od Stavebního a pivovarského družstva v Praze.
V kronice je také psáno, že v roce 1942 museli majitelé zahrad odvádět pro Němce ovoce.
V roce 1942 bylo otevřeno nové hřiště s vchodem nyní ze Železnobrodské ulice.
V roce 1943 vznikl samostatný oddíl atletiky.
V roce 1943 se občané Kbel konečně dočkali dřevěné čekárny na vlakové zastávce. Neměla však dlouhého trvání. Němci zřídili v místech dnešní zastávky výhybkoviště pro auta, která se opravovala v Lidovém domě a dráhy požadovaly u výhybkoviště postavit nádraží s čekárnou. Původní byla zbourána a nová nádražní budova se otevřela 20. prosince 1943. Ten den se také stalo železniční neštěstí, kdy se mezi Kbely a Satalicemi srazily vlaky. Při neštěstí zahynulo 23 osob, zraněno bylo 110 osob a 19 ještě zemřelo v nemocnicích.
Smutný pro Kbely byl 25. březen roku 1945 – Květná neděle. Americká letadla bombardovala Kbely a okolí. Bylo shozeno celkem 42 000 tříštivých bombiček. Ve Kbelích přišlo o život 117 osob a 185 bylo zraněno. Podniky, letiště i ¾ kbelských domů bylo zničeno nebo silně poškozeno.
V květnových dnech ve Kbelích nedošlo k místním bojům. Přes Kbely projely tanky Rudé armády na pomoc povstání v Praze. Již 8. května bylo obsazeno letiště českými dobrovolníky. Dne 10. května 1945 přistálo na letišti letadlo s Košickou vládou.
V obci se konala řada sbírek např. na Lidice. Upravovaly se silnice i ulice a také domy po bombardování.
V roce 1946 byly Kbely rozděleny na 5 čtvrtí a pojmenovány ulice. Bylo provedeno nové očíslování domů čísly popisnými i uličními.
V roce 1946 se začala upravovat obecní budova čp. 43 a dne 28. 10. 1947 se otevřela jako nová budova Místního národního výboru. Do služeb MNV byl předán místní veřejný rozhlas. Bylo pořízeno 17 dynamických amplionů a 20 gramofonových desek.
V roce 1947 byla provedena úprava katastrálních hranic mezi Prahou a Kbely. Katastr Kbel se zvětšil skoro o 46 ha na celkovou plochu 564 ha, 91 arů a 27 m2.
Únorové politické události roku 1948 částečně ovlivnily i Kbely. V továrnách vznikaly Lidové milice na podporu znárodňování. Ale běžný život musel jít dál. Rodičovské sdružení vyvařovalo školním dětem. Kladl se důraz na tělesnou výchovu ve školách i továrnách. Druhého května 1948 byl ve Kbelích pořádán závod automobilů a motocyklů o Velkou cenu Prahy. Dne 26. srpna byla vyzvednuta z archivu v Praze Obecní kronika, která se musela za války odevzdat. Stejně tak, byly odevzdány i školní kroniky. V tomto roce byly také pronajaty čtyři místnosti ve Vaníčkově vile pro dvě oddělení mateřské školy.
V roce 1948 se uskutečnila sbírka na postavení pomníku kbelským občanům, kteří zahynuli za 2. světové války. Původně stál ve dvoře nad rybníkem, kde se počítalo s budoucím náměstím. Nyní stojí u trati.

Rok 1949 – 1960

V květnu roku 1949 bylo ve Kbelích zatčeno několik občanů pro údajnou protistátní činnost. Byl jim částečně zabaven majetek a byli odsouzeni až na 24 let do vězení. Všem byl později trest zmírněn. V tomto roce byl otevřen a vysvěcen kbelský hřbitov. Musel se také řešit bytový problém. Za první republiky žila většina lidí v nuzných poměrech. Pak přišla válka a nové domy se nestavěly. V roce 1949 postavila obec 4 bytové jednotky a továrna Pal 8 bytových jednotek v současné ulici Železnobrodské.
V květnu roku 1950 bylo založeno ve Kbelích Jednotné zemědělské družstvo. Někteří sedláci do něho nechtěli dobrovolně vstoupit. V roce 1955 bylo JZD přičleněno ke státnímu statku v Ďáblicích. V roce 1950 byly otevřeny první jesle ve Kbelích v dnešní ulici Albrechtická. Dnes je z budovy mateřská škola.
Letecké opravny na Toužimské ulici vznikly vyčleněním z podniku Rudý Letov Letňany v roce 1952.
V roce 1953 se začalo stavět I. sídliště na nynější Mladoboleslavské ulici hlavně pro rodiny vojáků zaměstnaných na kbelském letišti. II. sídliště, rovněž vojenské, kolem Toužimské ulice se začalo stavět v roce 1958 a bylo dokončeno v roce 1960. Při stavbě sídliště se nepotřebnou zeminou zavezl menší rybník, který byl oddělen od druhého (nynějšího rybníka) hrází. Při dokončení II. sídliště se otevřel na ulici Katusická obchod s potravinami a na konci ulice hotel zvaný ERKO.
Začalo se uvažovat o zbourání zchátralého pivovaru a přilehlého statku.

Ještě se zmíním o počtu obyvatel:

rok 1920 1706 obyvatel 133 čísel popisných

rok 1930 5 553 obyvatel 316 čísel popisných

69 nouzových staveb

rok 1961 6 742 obyvatel 565 rodinných domků

9 zemědělských usedlostí

17 nebytových jednotek

88 nouzových staveb

Zvýšil se počet obyvatel a tím i počet dětí. Byla potřeba nová škola. Základní kámen k nové škole byl položen v roce 1959. V tu doby měly již děti ve škole všechny pomůcky zdarma. Rovněž zdarma byla i lékařská péče. Při škole byla založena organizace Pionýr.

Další události do roku 2018 budeme probírat na listopadovém Letopiseckém setkání. Děkuji pamětníkům za jejich aktivní přístup při sepisování dějin. Omlouvám se, pokud si někdo myslí, že jsem nějakou důležitou událost nezapsala. Prosím o její sdělení.

Engelová Ivana, kronikářka Kbel

Dokončení povídání 100 let ve Kbelích – Kbely v roce 1961 – 2018

67. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ, 5. LISTOPADU 2018

Na setkání jsme dokončili povídání o tom, co se ve Kbelích podařilo zrealizovat až do dnešních dnů. Je toho mnoho, jak sami uvidíte.

Rok 1961 – 1970

V roce 1961 proběhlo sčítání lidu. Obec má 6.742 obyvatel.
V roce 1961 bylo dokončeno budování II. sídliště a zavážení malého rybníka, který byl vedle velkého rybníka proti zdravotnímu středisku.
Také v roce 1961 byla dne 3. září slavnostně otevřena experimentální škola v Albrechtické ulici (1. ZDŠ).
Roku 1962 se začalo stavět zdravotní středisko.
V roce 1962 začal vycházet kbelský „Zpravodaj“, předchůdce současného „Kbeláku“.
Roku 1963 byl otevřen hotel ERKO ve II. sídlišti na konci Katusické ulice,
(dnes jsou v části budovy byty a část po restauraci je uzavřena).
V tomto roce 1963 bylo otevřeno nové širokoúhlé kino v bývalém domě U Suldovských na Mladoboleslavské ulici. Pro malý zájem bylo kino roku 1994 uzavřeno. Dnes je v objektu pneuservis.
Rok 1964, boural se zchátralý pivovar a některé domky a stodoly ve dvoře. Dnes na jeho místě stojí nové bytové domy a prodejny.
V roce 1965 byla otevřena nová hasičská zbrojnice vedle Lidového domu, v roce 2016 byla zbourána pro velké náklady na provoz objektu. Na jejím místě je počítáno s výstavbou nové knihovny. Nová hasičská zbrojnice byla otevřena v roce 2009.
V roce 1965 bylo otevřeno zdravotní středisko v ulici Železnobrodské.
V roce 1965 obě devítileté školy (v Albrechtické – 1. ZDŠ a Slovačíkově ulici - 2. ZDŠ, dnes je tam Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra) navštěvovalo 1.210 dětí. Mateřské školy (v Krnské ulici - 1. MŠ a ve II. sídlišti v ulici Letců - 2. MŠ) měly 180 dětí.
V roce 1966 se začaly vyměňovat dřevěné sloupy na elektrické vedení za betonové.
Rovněž v tomto roce 1966 se začalo se stavbou nových jeslí v Albrechtické ulici (dnes je z části školní družina a část má MČ Praha 19).
V roce 1966 byl ustaven Klub důchodců ve Kbelích. Nyní Klub seniorů, který se pravidelně schází.
V roce 1967 se opravovaly chodníky a silnice a dokončovala se povrchová kanalizace.
V roce 1967 se otevřela nová jídelna pro 2. Základní devítiletou školu v domě „u Tlustošů“ (dnes cukrárna Avanti). Doposud se vozila jídla ze školy v Albrechtické ulici a jídelnu měla škola z původních dílen v areálu školy. Počet obědů byl vysoký, proto se musela zřídit nová školní jídelna s vývařovnou.
V roce 1967 bylo dokončeno bourání pivovaru a bylo zjištěno, že studna Barborka má stále hodně vody a po odstřelování pivovarských budov byla obezděna a zakryta silným příklopem, aby byla připravena při náhodném nedostatku vody.
V roce 1967 se začala kácet kaštanová alej mezi Kbely a Vinoří a postupně obnovovat.
Rovněž v tomto roce 1967 se stavěly svépomocí garáže, kterých bylo přes 200.
K 1. lednu roku 1968 se staly Kbely součástí Prahy, konkrétně Prahy 9.
V roce 1968 bylo otevřeno Letecké muzeum.
Roku 1969 se začala budovat hloubková kanalizace ve čtvrti za dráhou a následně v celých Kbelích.
Přesně 25. 6. 1970 se konal v Lidovém domě koncert Symfonického orchestru MKD na oslavu 75. narozenin zakládajícího a čestného člena a předsedy orchestru pana Josefa Vágnera.
V roce 1970 má 1. ZDŠ 482 žáků a 28 učitelů a 2. ZDŠ má 443 žáků a 23 učitelů.
V 1. MŠ je 56 dětí a 4 učitelky a ve 2. MŠ je 115 dětí a 8 učitelek.
V roce 1970 se budovaly v některých čtvrtích bezprašné chodníky – pokládala se nová dlažba.

Rok 1971 – 1980

V roce 1971 se rozšiřuje výbojkové osvětlení na hlavních ulicích.
Byl otevřen Místní dům pionýrů v Krnské ulici. Později byl tento objekt vrácen majiteli a nyní je z něj hotel Marie-Luisa.
V roce 1972 se začalo napojení Kbel na pražskou vodovodní síť. Dokončeno v roce 1988. Kbely jsou zásobovány vodou ze Želivky.
V roce 1973 byly ve Kbelích přejmenovány ulice, aby po připojení k Praze nebylo několik ulic se stejnými názvy.
V roce 1974 bylo vybudováno kolumbárium na místním hřbitově.
V roce 1976 se za hotelem Erko stavěly svépomocí nové obytné domy.
V roce 1979 byly dokončeny na Mladoboleslavské ulici obchodní pavilony (samoobsluha, masna a zelenina). Dnes je v celém objektu drogérie.
V roce 1979 bylo předáno do užívání sportoviště ve čtvrti u letiště.
V roce 1979 se prováděly rozsáhlé údržbové práce na veřejném osvětlení po celých Kbelích.
Také v tomto roce 1979 se začalo s přístavbou Lidového domu. Dokončena byla v roce 1982.

Rok 1981 - 1990

V roce 1982 byl na konci Kbel na Mladoboleslavské ulici otevřen podnik Maltárna, od roku 1992 je to KNAUF. Spolupráce s touto firmou je na výborné úrovni, je sponzorem MČ.
V roce 1986 se ukončilo vyučování ve 2. ZDŠ pro malý počet dětí ve Kbelích. Od toho roku se učilo jen v 1. ZDŠ v Albrechtické ulici. Budovu využíval asi tři roky Učňovský závod ČKD.
V roce 1988 byla dokončena výstavba rozvodu pitné vody ve Kbelích. Kbely jsou zásobovány pitnou vodou ze Želivky.
V roce 1989 byla dokončena rekonstrukce obytného domu v Borovnické ulici čp. 476 a otevřen první Dům s pečovatelskou službou ve Kbelích.
V roce 1989 se začalo s výstavbou čističky odpadních vod mezi Kbely a Vinoří.
V roce 1990 byla otevřena nová pošta v Semilské ulici.

Rok 1991 – 2000

V roce 1991 žilo ve Kbelích 4.692 obyvatel.
V tomto roce 1991 byl na kbelský hřbitov přemístěn zrenovovaný kříž na kamenném podstavci, který nechal zhotovit pan Václav Soukup roku 1867.
V roce 1996 mají Kbely 4.573 obyvatel.
V roce 1996 bylo do majetku obce převedeno zdravotní středisko.
V roce 1997 byl odsouhlasen prodej obecních pozemků v lokalitě Nouzov a začal prodej bytů v I. a II. sídlišti.
V roce 1997 se začalo ve Kbelích s plynofikací a postupně byl plyn zaveden do všech čtvrtí.
V roce 1998 se přešlo na novou koncepci komunikací. Někde se rušily chodníky a vznikaly klidové zóny, pokládala se zámková dlažba a tvořila se zelená pásma. Zámková dlažba je na chodnících i silnicích. Pouze hlavní frekventované silnice jsou asfaltové.
Od roku 1999 mají Kbely svůj znak a prapor. Dne 12. února jej udělil předseda Poslanecké sněmovny ČR Václav Klaus kbelskému starostovi Pavlu Žďárskému. Ve znaku je v červeném poli maják (symbol Kbel) a levá část je modrá se třemi stříbrnými břevny, tak jak to měli Černínové z Chudenic ve svém rodovém znaku.
V roce 1999 byla dokončena kanalizace ve čtvrti v Uličkách.
V roce 2000 zemřel nejstarší občan Kbel pan Mareš, ve věku 101 let.
V roce 2000 byla dokončena výstavba dvou obytných domů v ulici Toužimské a dva domy v Semilské ulici pod Nouzovem.
V roce 2000 bylo zrekonstruováno fotbalové hřiště TJ Sokol Kbely.
Postupně se do země dávalo elektrické a telefonní vedení. Mizely dráty na sloupech a tím i některé sloupy, které již nebyly potřebné.

ROK 2001 – 2010

Začalo se s výstavbou obytných domů v Toužimské ulici a ulici Hrušovické a Ledečské.
Od 1. července 2001 se MČ Praha – Kbely stává správním obvodem č. 19 s názvem Městská část Praha 19.
Začala rekonstrukce a zateplování obecních domů ve II. sídlišti.
Dne 8. září 2001 si Kbely připomněly 120. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů ve Kbelích.
V roce 2001 byl dán do užívání druhý Dům seniorů na Mladoboleslavské ulici, který se zrekonstruoval ze staré obecné školy.
Od roku 2003 sídlí v původní měšťanské škole ve Slovačíkově ulici Vysoká škola tělesné výchovy a sportu – PALESTRA.
Velká přestavba a modernizace původní budovy staré radnice do současné podoby byla dokončena v roce 2004 a slavnostně otevřena 13. února 2004.
Rovněž v roce 2004 byl otevřen a vysvěcen první kostel ve Kbelích. Do té doby měly Kbely pouze kapli.
Z podnětu vedení kbelské radnice je maják na kbelském letišti prohlášen za kulturní památku od března roku 2004.
V roce 2005 jsme si připomněli 85. výročí otevření první obecní knihovny ve Kbelích.
Mezi ulicí Jilemnickou a Semilskou pod Nouzovem byla zahájena výstavba nového bytového areálu.
Rovněž v roce 2005 se začaly realizovat nové cyklostezky.
Byl vybudován výtah na zdravotním středisku.
Také v tomto roce začal archeologický výzkum před stavbou bytového areálu v Žacléřské ulici nad rybníkem.
Dne 16. září 2005 vyšlo první číslo nového Kbeláku v současné podobě.
V roce 2006 byla prováděna revitalizace rybníku.
Také byla vyhlášena soutěž o nejhezčí strom ve Kbelích v roce 2006. Vyhrála lípa srdčitá v Krnské ulici.
Dne 6. září 2006 byla slavnostně otevřena přístavba ZŠ a tělocvičny v Albrechtické ulici.
Nově zrekonstruovaná MŠ Letců byla otevřena 10. října 2006 za přítomnosti presidenta republiky pan Václava Klause a jeho ženy Livie.
Rovněž byla dokončena v roce 2006 rekonstrukce Lidového domu a otevřena nová obřadní síň.
Na vojenském letišti ve Kbelích byl dne 6. února 2007 křtěn nový letoun Airbus A – 319 CJ, který bude sloužit pro cesty ústavních činitelů a přepravu českých vojáků do zahraničních misí.
Nejkrásnějším stromem ze soutěže o Nejhezčí strom v roce 2007 je tis červený na soukromé zahradě v Rokytnické ulici.
V roce 2007 byla dokončena výstavba nových bytových domů v Žacléřské ulici pod I. sídlištěm.
V roce 2007 byly ukončeny smlouvy občanům v zahrádkářské kolonii vedle rybníka, aby se na jejich místě mohl vybudovat Centrální park.
Dne 5. listopadu 2007 vyletěl na svůj poslední let letoun TU 154 B-2 a byl zaparkován na stojánku na kbelském letišti směrem k Satalicím.
Centrální park byl slavnostně otevřen 24. října 2009 velkolepou středověkou kulturní akcí s průvodem, muzikou a s řemeslnými stánky. Od tohoto termínu zde probíhá celoročně řada dalších tradičních kulturních akcí většího i komornějšího rázu jako například masopusty, jarmarky, pálení čarodějnic, dětské dny, posvícení, podzimní lampionové průvody a rozsvícení vánočního stromu.
MČ zakoupila pro občany tři defibrilátory.
Roku 2009 byla otevřena nová moderní hasičská zbrojnice ve Vrchlabské ulici.
V tomto roce 2009 byl dokončen areál bytových domů nad rybníkem a otevřen obchod BILLA.
V Centrálním parku byl dne 6. října 2010 dokončen a zpřístupněn tunel pod tratí, který spojuje Centrální park s Lesoparkem Kbely. Do západního portálu nad tunelem byla umístěna soška sv. Barbory (patronky havířů), která byla vysvěcena františkánským farářem Jiljí Přibylem před zahájením ražby tunelu. V roce 2018 byl vnitřek tunelu vymalován a připomíná podmořský svět.

ROK 2011 - 2018

V roce 2011 byla MČ Praha 19 vyhlášena jako Nejlepší městská část pro byznys v Praze a také týdeníkem Ekonom vyhodnocena na 1. místě ze všech městských částí v kategorii „Kvalita lokality“.
V červnu roku 2011 zavítal do Kbel poprvé v historii KINOBUS.
Také v roce 2011 zahájil svou činnost nový kbelský dětský divadelní spolek Sdružení Prima den.
K září roku 2011 bylo ve Kbelích 13 dětských hřišť a sportovišť.
V roce 2011 měly Kbely 6.627 obyvatel.
V roce 2012 byla otevřena mezi ulicemi Mladoboleslavská a Toužimská na kraji Kbel spojovací komunikace Polaneckého, díky které je část dopravy odvedena mimo Kbely.
A také v roce 2012 bylo otevřeno Nízkoprahové centrum aktivit MČ P19 (NCA) pro kbelskou mládež.
Dne 2. března 2012 se uskutečnilo v místní knihovně první Letopisecké setkání.
Také v tomto roce byla vyhlášena soutěž pro kbelské děti v malování - Kbelský rybník očima dětí.
V roce 2012 prošel kbelský hřbitov větší rekonstrukcí, byla upravena rozptylová loučka, zřízena místnost pro správce a veřejné WC.
Ve školním roce 2013/2014 navštěvuje ZŠ 524 žáků a obě MŠ 312 dětí.
V roce 2014 spustila radnice internetovou televizi.
Také v roce 2014 byl otevřen multifunkční srub v Centrálním parku. Dřevostavba je umístěna na konci parku. Poprvé si mohli občané prohlédnout srub 30. dubna 2014. Ve srubu je nekuřácká restaurace Zastávka u Srubu a rovněž venkovní restaurace. První patro srubu využívá oddíl Skautů S. S. V. V parku se nachází několik sportovišť a dětských hřišť. Celý rok park slouží všem občanům ke krásným procházkám, ale i ke klidnému posezení. Kbely se tak staly městskou částí s nejvyšším množstvím veřejné zeleně na obyvatele.
V období let 2010 - 2014 dokončila MČ nové cyklotrasy. Přes Kbely je vedeno 6 značených cyklotras v celkové délce 12 km a tím se Kbely řadí mezi nejlepší v Praze. S výstavbou dalších cest se stále pokračuje.
V Centrálním parku bylo zprovozněno lanové centrum a cvičící stroje.
Od 1. dubna 2015 mají Kbely sběrný dvůr na konci Jilemnické ulice.
V září roku 2015 byla slavnostně otevřena a vysvěcena nová moderní budova základní školy, která je hned vedle původní základní školy v Albrechtické ulici.
V roce 2015 koupila od MČ budovu původní měšťanské školy Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, kde v současnosti sídlí od roku 2003. V roce 2018 byla na škole dokončena nástavba o další patro. Pro Kbely je potěšitelné, že mají na svém území vysokou školu.
V lednu 2016 se v Lidovém domě konalo první představení amatérského divadla ve Kbelích. Hra „Přes přísný zákaz dotýká se sněhu“ měla ještě pro velký úspěch v dubnu reprízu.
Provoz v podniku Pal na Mladoboleslavské ulici byl ukončen roku 2014. Některé provozy se přemístily do Brandýsa nad Labem. V roce 2016 se z bývalého areálu utvořil Komerčně industriální park Kbely, kde v současné době sídlí mnoho firem.
Ve školním roce 2016/2017 navštěvuje obě ZŠ 674 žáků.
Občané Kbel jsou informováni o různých událostech zprávami SMS na mobilních telefonech.
V roce 2017 se budovaly v Lesoparku Letňany nové cyklostezky. V jejich realizaci se pokračuje i v dalších úsecích na území Kbel.
Pražské lesní středisko PRALES, vzniklo z bývalého zahradnictví u lesoparku na Mladoboleslavské ulici a bylo otevřeno 31. května 2017.
Po celých Kbelích bylo vysázeno mnoho okrasných stromů.
Na spojovací chodbě mezi ulicemi Železnobrodské a Albrechtické v detašovaném pracovišti úřadu jsou tabule, které ukazují zrealizované projekty poslední doby a také projekty, které se připravují.
V roce 2018 se otevřela u rybníka studna Barborka, která byla kdysi součástí pivovaru ve Kbelích, který postavili v roce 1758 Černínové.
V září 2018 byla odhalena a vysvěcena replika kapličky č. 19 Kutnohorské ve Vrchlabské ulici. Je první z replik kapliček, které jsou součástí Svaté cesty vedoucí z Prahy do Staré Boleslavi, kterých bylo celkem 44. Přes Kbely jich vedlo osm, zůstaly pouze dvě. Na místech neexistujících kapliček jsou dnes po Kbelích informační tabule.
K 100 letům vzniku republiky byl u rybníka 27. října 2018 slavnostně odhalen a vysvěcen originální pomník a zasazena lípa.
V prosinci byl slavnostně poklepán základní kámen k nové tělocvičně, která bude dokončena začátkem roku 2020 a bude sloužit pro obě základní školy i veřejnost. Tělocvična bude stát na prostranství vedle Základní školy Kbely v Toužimské ulici.

Ve výčtu všech událostí jsme se věnovali především změnám, které jsou vidět. Z fotografií je patrné, jak se Kbely za dobu 100 let postupně měnily a krásněly.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

68. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 3. PROSINCE 2018

Sešli jsme se naposledy v tomto roce. Setkání přišel pozdravit místostarosta pan Ing. Vladimír Olmr. Poděkoval všem za doplňování kbelské historie a přítomným popřál krásné Vánoce a hodně zdraví a spokojenosti v novém roce. Také pan tajemník JUDr. Josef Nykles popřál všem k Vánocům a novému roku a každému předal malý dáreček.

Včera byla první adventní neděle a v Centrálním parku se opět rozsvěcel vánoční stromek. I přes nepřízeň počasí se přišlo podívat mnoho lidí a všichni obdivovali i překrásný ohňostroj. A protože to byla první adventní neděle, doma se zapalovaly první svíčky na adventních věncích a tak jsme si povídali o těchto svíčkách, a nejen o nich.

Na adventním věnci jsou čtyři svíčky a každá má své jméno. První, která se zapaluje, má název Naděje (Svíce proroků), druhá Mír (Betlémská svíce), třetí Přátelství (Pastýřská svíce) a čtvrtá Láska (Andělská svíce). Může být i pátá, ta by měla být bílá a umístěná do středu věnce. Zapaluje se na Štědrý den, je zasvěcena Kristovi a měla by vyhořet až dokonce. Svíčky se zapalují proti směru hodinových ručiček. Z pohanských dob připomínají adventní věnce dva zvyky. V zimním období nosili lidé do svých příbytků zelené větve a tím poskytovali příjemné bydlení dobrým duchům. Holé věnce ze slámy odháněly zlé duchy a tím zajišťovaly požehnání. I jednotlivé neděle při zapalování svíček mají svá jména. Označují se jako železná, bronzová, stříbrná a poslední je zlatá.

A co víte nebo nevíte dál o Vánocích? Už od malička posloucháme příběh o tom, jak se o Vánocích v Betlémě narodil Ježíš Kristus. Ale víte, že v bibli o jeho narození není přesné datum? Proto se křesťané domluvili ve 4. století, že narození Ježíška se bude slavit 24. prosince. Tato stará tradice trvá dodnes.

Ve vánoční výzdobě by nemělo chybět jmelí. Má prý kouzelnou moc. Ale aby kouzlo fungovalo, musí být jmelí zelené a darované. Pak přináší do domu štěstí, odvahu a lásku.

A co prskavky? Ohňostroj byl odjakživa výsadou bohatých a mocných. Tato zábava má dlouhou tradici. První zábavní pyrotechnika se objevila v Číně již v 11. století, prskavky se mezi obyčejný lid rozšířily mnohem později, až v roce 1605. To se v Anglii schylovalo k atentátu na krále a do vzduchu měl vyletět celý palác. Spiknutí však nevyšlo a šťastný panovník nechal pro oslavující lid vyrobit jiskřící tyčinky – prskavky.

Tradice pálení františka je stará tři sta let a pochází z Krušnohoří. Tato aromatická špička se vyrábí z dřevěného uhlí a kadidla. A jaký má smysl? Kromě toho, že provoní domov, by ho měla i vykouřit, tedy očistit od negativní energie. Věděli jste, že vůně kadidla pomáhá i při dušnosti, astmatu nebo zánětu průdušek?

K Vánocům patří také samozřejmě vánoční stromek. Pochází z pohanských tradic, kde měl ochranitelskou funkci. Poprvé se objevil v roce 1539 v katedrále ve Štrasburku. O sto let později se stal součástí domácí vánoční výzdoby. Lidé si ho věšeli ke stropu špičkou dolů. Zdobili ho papírem, ořechy, perníčky, jablky a cukrem. První, kdo na něm rozsvítil svíčky, byla v roce 1611 vévodkyně Dorothea Sibyle von Schlesien. Od té doby se vánoční stromky staly módou hlavně ve Skandinávii, Francii a Rusku. Do Čech se dostaly až v roce 1812. Poprvé stromek postavil pro své přátele ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku. Do venkovských stavení u nás, pronikaly ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji než ve městech. Až do první světové války byla v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev. Okolo roku 1860 se na vánočním stromečku v Čechách rozsvítily poprvé lojové svíčky.

A pod stromkem nesmí chybět dárky. Najít pod stromečkem překvapení, jistě každého potěší. Málokdo ví, že tento zvyk pochází od tří králů, kteří Ježíškovi přinesli dary – zlato, kadidlo a myrhu. Zpočátku to ale s vánočními balíčky bylo trochu jinak. Třeba ve středověku měly podobu úplatku. Chudí lidé je dávali panstvu nebo vlivným úředníkům, aby k nim byli shovívavější. V 16. století se vyměňování dárků stalo projevem přátelství a lásky k bližnímu. Za dětmi u nás začal chodit Ježíšek až v 19. století. Nosil jim hračky, ořechy nebo ovoce.

Také přítomní doplnily další zvyky, které se tradují v jejich rodinách. Například házení pantofle nebo mistička, kde je česnek pro zdraví, med pro sladký život a patička chleba, aby nebyla bída. Také se pod talíře na Štědrovečerním stole dávají šupinky pro štěstí. V některých rodinách se dodržuje zvyk, nechat při Štědrovečerní večeři jeden talíř volný pro případného pocestného. Také jsme se dozvěděli, že můžeme pálit františka na papíru, který se umístí na sklenici vody. František se po zapálení časem propadne do vody, kde se zchladí a může se znovu zapálit.

A protože se budeme scházet i příští rok, tak jsem vybrala některé náměty. Připravuje se nová kniha o Kbelích. Některé kapitoly probereme i na setkáních, aby v knize nebyly nepřesnosti. Také si budeme povídat o jednotlivých kbelských čtvrtích a jejich zajímavostech. Když jsem pročítala zápisy z našich dřívějších setkání, zjistila jsem, že někde musíme některé údaje doplnit. Budeme více mluvit o spolcích, kultuře a sportu. Ve Kbelích také žilo a žije i mnoho zajímavých občanů. Také o nich si budeme povídat. Řekneme si též o prvenstvích, které se váží k naší republice. Například jak vznikla remoska nebo kostkový cukr. Na dnešním setkání jsme se ještě dověděli některé další zajímavosti o železnici, nebo kde ve Kbelích bydlely jeptišky. Ale o tom až příště. To se již sejdeme v novém roce v pondělí 7. ledna 2019.

Ivana Engelová, kronikářka Kbel

KBELY A JEJICH HISTORIE