Letopisecké setkání v roce 2015

Téma:

č. 29 – Spolky ve Kbelích

č. 30 – Zajímavé osobnosti Kbel

č. 31 – Kbely v letech 1945 – 1955 (škola, zdravotnictví, obchody, kultura)

č. 32 – Kbely v letech  1945 – 1955 (dvouletkový plán, doprava, průmysl, zemědělství)

č. 33 – historie podniků PAL a Letecké opravny

č. 34 – Promítání získaných fotografií a jejich upřesnění

č. 35 – Kbely v letech 1955 – 1965 (obchody, doprava, výstavba, průmysl)

č. 36 – Kbely v letech 1966 – 1975

č. 37 – Kbely v letech 1975 – 1985 (výstavba, obchody, doprava, sport a kultura)

č. 38 – Vánoce a vánoční zvyky

Na tomto lednovém Letopiseckém setkání jsme probírali spolky ve Kbelích. 

Mezi nejstarší spolek patří Sbor dobrovolných hasičů. Byl založen 1. 5. 1881. Prvním velitelem byl pan Černý. První hasičská zbrojnice stála v místech dnešní benzinové pumpy naproti závodu Pal, druhá pak ve stodolách ve dvoře. Dnes tam jsou obytné domy s obchodem Billa. Další, nově postavená, hasičská zbrojnice byla v Toužimské ulici vedle Lidového domu a současná  nová, moderní stojí ve Vrchlabské ulici.

V roce 1910 byl založen Spořitelní a záložní spolek pro Kbely. Starostou spolku se stal pan Karel Nekvasil. Kampelička byla ve Vrchlabské ulici čp. 66.

 V hostinci u Suldovských (na Mladoboleslavské ulici čp. 73) byl roku 1912 založen Sokol. Prvním starostou Sokola byl Antonín Svoboda. V roce  1912 bylo ve Kbelích založeno mnoho spolků. Dělnická tělovýchovná jednota začala svou činnost v hostinci U Karbusů (Toužimská čp. 100), kde se i cvičilo. Po dostavbě Lidového domu v roce 1928 členové DTJ cvičili v jeho sále.

Mezi další spolky se řadí Vzdělávací spolek mládenců, Všeodborový dělnický spolek, Národně socialistické všeodborové sdružení, Odbočka kovopracovníků, Skupina tesařů, Skupina lučebního dělnictva, Spolek pěstitelů králíků, Podporující spolek Karel Havlíček Borovský a Jednota českých střelců. Z dostupných materiálů není možné zjistit trvání a další činnost těchto spolků ve Kbelích, mimo Sokol, který pracuje dodnes. V roce 1918 byl založen Zpěvácký sbor tělovýchovné jednoty Sokol, který již také ukončil svou činnost.

V roce 1921 byl založen fotbalový klub AFK Kbely, který byl velmi úspěšný a hraje kopanou dodnes.  Mezi významné spolky patřil Divadelní spolek založený v roce 1927. Nejdříve se hrálo v hostinci Na Růžku (U Karbusů, Toužimská 100), později v hostinci U Suldovských, v Sokolovně a v Lidovém domě. Ochotníci hráli ještě v roce 1958, kdy z představení existují fotografie. V roce 1932 byl založen ve Kbelích Baráčnický spolek, jeho praporečníkem byl pan Rejzl. Od roku 1936 se schází děti ve Skautu. Jeho zakladatelem ve Kbelích byl bratr Škoda. Činnost Skautu byla několikrát zastavena. V současné době jsou ve Kbelích dva oddíly Skautů, vodní a pěší. Kolem roku 1960 bylo ve Kbelích několik Společenských organizací: Svazarm, který vedl pan Hanzálek, Pionýrská organizace při škole, Svaz mládeže, Svaz československo-sovětského přátelství (SČSP), Spolek modelářů, Svaz žen a Červený kříž. Také zde byl úspěšný Spolek chovatelů zvěře, který vedl pan Čupec. Pořádali výstavy králíků a slepic. Doposud je ve Kbelích Svaz zahrádkářů. Pokud by měl někdo ze čtenářů informace o těchto spolcích nebo fotografie, podělte se s námi o ně. Předem moc děkujeme.

O činnosti současných spolků budeme hovořit při některém dalším setkání.

Na únorovém setkání se sešlo 24 příznivců a zájemců o historii.  Měli jsme zajímavé téma: Kdo ve Kbelích žil a pracoval a o zajímavých kbelácích současnosti.

Začali jsme dávnou historií o Černínech z Chudenic. Jejich původ sahá až do 12. století. Pro Kbely se stali důležitými po zbudování pivovaru nad rybníkem v roce 1758. 

Václav Nekvasil žil v letech 1840-1906. Narodil se ve Kbelích, později se přestěhoval do Karlína. Jeho hlavní podnikatelskou činností bylo stavitelství. Mezi známé stavby v Praze patří Palác Koruna na Václavském náměstí.

Rod Bendlů se dostal do Kbel již před 300 lety a jeho potomci tu žijí dodnes.

Matěj Taufer se narodil r. 1893 a zemřel v r. 1971. Od roku 1926 žil ve Kbelích, kde pracoval na letišti jako letecký mechanik. Byl účastníkem povstání v boce Kotorské.

Josef Vágner, jeho kamarád, se narodil r. 1895 v Roztokách u Křivoklátu. Byl rovněž účastníkem povstání v boce Kotorské. Po roce 1918 se dostal do Kbel, kde se i oženil a měl čtyři kluky. Ve Kbelích založil orchestr, na který si pamětníci ještě pamatují. Zemřel v 80 letech v r. 1975.

Po panu Vágnerovi a Tauferovi jsou ve Kbelích pojmenované ulice.

Pan Kliment Štěpánek se narodil v Lipnici nad Sázavou v r. 1897. Později žil ve Kbelích, kde založil rodinu. Jeho jméno je spjato se spisovatelem Jaroslavem Haškem, kdy se stal jeho písařem. Hašek mu diktoval Dobrého vojáka Švejka. Zemřel náhle 30. března r. 1974.

František Strašil se narodil r. 1906 ve Vídni, ale velkou část života prožil ve Kbelích. Před 2. světovou válkou pracoval jako letecký mechanik na Kbelském letišti. Za války se zapojil do ilegálního odbojového hnutí. Byl zatčen a vězněn v Terezíně. V Berlíně byl odsouzen k trestu smrti, ale po krutém mučení zemřel v berlínské věznici r. 1943.

Dalšími umučenými v koncentračních táborech byli pan Kraml, Vitík a Slovačík – i  po nich  jsou pojmenované ulice ve Kbelích. V koncentračním táboře v Terezíně zahynul Karel Černý. Učitel Bedřich Kubice byl i se svojí manželkou Marií v roce 1942 popraven v koncentračním táboře v Mauthausenu. V koncentračním táboře zahynula i paní Albrechtová, jako jediná židovka ze Kbel.

Jediným čestným občanem Kbel se stal Dr. Ing. Karel Novák.  Pocházel z Benátek nad Jizerou, kde jeho otec byl starostou. Pan Novák žil později ve Kbelích a pracoval ve finanční komisi. Titul mu byl udělen u příležitosti jeho 70. narozenin v roce 1937.

Ing. Vaněček, který bydlel s rodinou v dnešní Krnské ulici, co je hotel Marie-Luisa, byl odborníkem přes barvy a vlastnil patent na latexovou nátěrovou hmotu. Zemřel v roce 1964.

Žili zde i významní občané spojeni s kulturou: zpěváci Roman Horák, Jaroslav Tříska,  divadelní ochotník František Veit, divadelní osvětlovač Moulis, dirigent Václav Zelinka, řídící učitel Kupka, který vedl hudební kroužek ve škole a také maloval. 

Ze současných žijících  herců a zpěváků bydleli ve Kbelích hudebník Karel Vágner a herec Miroslav Vladyka.

Další osoby z kulturního světa, kteří  žijí ve Kbelích: Tomáš Pergler – sochař a  výtvarník,  Miloslav Jenšík  - spisovatel a  publicista, Jan Říha – novinář, publicista a sportovní redaktor v rozhlase, Ester Janečková – moderátorka, profesorka Vladimíra  Dvořáková – politoložka, předseda akreditační komise, David Vondráček – reportér Čs. televize.

Ze známých osobností nesmíme zapomenout na prvního kosmonauta plukovníka Vladimíra Remka, který byl několik let ředitelem Muzea letectví a kosmonautiky ve Kbelích.

Kbely se dostaly do povědomí i přes rodiny kolotočářů – Alešovi, Janečkovi, Werthaimovi. Rodina Navrátilů je známá jako akrobaté Duo Navrátil a několik let zde žil i potomek Matěje Kopeckého Jan Kopecký.

Na setkání jsme si dále připomněli všechny sportovce, kteří žili a žijí ve Kbelích a proslavili se i ve světě. O nich bude povídání někdy příště.

Na březnových letopisech se sešlo 25 příznivců setkání, kteří nám pomáhají doplňovat historii Kbel, za což jim moc děkujeme.

Na tomto setkání jsme si připomněli 70 let od bombardování Kbel a okolí americkými bombardéry. Nálet trval 1hodinu a 20 minut (12,00 – 13,20 hodin). Podle odborníků spadlo na Kbely asi 42.000 tříštivých pum o váze 1 – 5 kg. O život přišlo ve Kbelích 117 osob a 184 bylo zraněno. Na jejich památku bylo po Kbelích zbudováno několik malých pomníčků, které již nejsou. Pomník obětem 2. světové války stojí v parčíku před tratí na Mladoboleslavské ulici. Na jeho vybudování v roce 1947 se uskutečnila sbírka s nečekanou výslednou částkou 51.477,- Kč. Pomník  z pískovce stával ve dvoře (dnes jsou v těchto místech bytové domy proti BILLA), kde se  předpokládalo, že bude v budoucnu náměstí. Další pomník je v areálu bývalé továrny Pal, proti benzinové stanici na Mladoboleslavské ulici. Při náletu bylo poškozeno více než ¾ všech domů. Byla rozbitá okna, střechy, ale i chodníky a silnice. Vše se postupně opravovalo.

V roce 1946 byla obec rozdělena na 5 čtvrtí a byly pojmenované všechny ulice (dosud tomu tak nebylo/) a označené novými cedulemi. Také domy dostaly nové cedule s číslem popisným a každý majitel domu zaplatil za domovní číslo 67,- Kč. V tomto roce rovněž začala nástavba na obecním domě (nynější místní úřad) pro úřadovny MNV. Dokončena byla 27.10.1947.

Rok 1948 přinesl velké změny celé naší republice. My budeme vzpomínat, jak se vyvíjely Kbely v dalších letech.  Tématy dnešního setkání byly dále škola, obchody, zdravotnictví, kultura a ostatní.

Škola: V roce 1946/47 byla při obecné škole zřízena pomocná třída.  V září 1948 byly pronajaty ve vile Ing. Vaníčka v přízemí 4 obytné místnosti pro dvě oddělení mateřské školy za roční nájem 18.000,-Kč. Děti se sem přestěhovaly z budovy obecné školy. V srpnu 1948 se rozšířila dětská obrna - 10 případů ve Kbelích a proto bylo posunuto zahájení školního roku až na 1. října. Ve školním roce 1947/48 navštěvovalo obecnou školu 257 žáků a měšťanskou školu 150 žáků. Do zvláštní pomocné třídy chodilo 13 žáků. Školní jídelna byla v 50. letech u Suldovských čp. 73 (dnešní pneuservis na Mladoboleslavské ulici). V roce 1947 byl vybudován a dán do provozu také školní rozhlas.

Zdravotnictví:  V roce 1949 byla provedena hromadná kalmetizace zubů u dětí do 11 let. Dále se v tomto roce uskutečnilo povinné očkování dětí od 1 do 20 let proti tuberkulóze. V roce 1950 byly otevřeny první jesle ve Kbelích v dnešní Albrechtické ulici na místě, kde dnes stojí nová mateřská škola. Lékárna v té době byla již na místě dnešní lékárny na Mladoboleslavské ulici. V té budově byli i praktičtí lékaři a zubař Dr. Šaněk. Další  zubař Dr. Brož  ordinoval na Vrchlabské ulici čp. 35 (dříve pošta u Vágnerů). Dětský lékař Dr. Husa měl ordinaci v nynější Hornopočernické ulici č. 6.

Obchody: V roce 1949 továrna Pal otevřela v červenci tři nové obchody Bratrství směrem do Huntířovské ulice – řeznictví, textil a koloniál.  Dále zde byli stále 4 řezníci, kteří dostávali maso z jatek z Holešovic, uzenářství Bendlů, ti měli uzeniny od Macešky z Vinohrad  a také zelenina, mlékárny, koloniály, potraviny, papírnictví, čistírna, drogérie tak, jak to bylo během války.

Kultura: Lidé se mohli po válce veselit, protože za války byly zábavy zakázané. Hned v květnu 1945 byla zábava U Suldovských. V roce 1946 v dubnu se uskutečnila v Lidovém domě pomlázková veselice a v sokolovně sportovní den. Kronikářem, druhým v pořadí, byl ustanoven Josef Zvánovec, odborný učitel měšťanské školy. Prvním kbelským kronikářem byl řídící učitel Kupka. Třetím pan Krampera. V prosinci 1946 a pak i v dalších letech byl na křižovatce Mladoboleslavská – Vrchlabská rozsvícen vánoční strom. V roce 1947 se 27. října konala v Sokolovně akademie ke vzniku republiky a 28. října byla přehlídka vojsk zdejší posádky. V tomto roce 26. srpna byla vyzvednuta z archivu Země české Obecní kronika. Poslední zápis tam byl z roku 1932, později za války dle nařízení se musely všechny kroniky odevzdat. Chybějící roky byly kronikářem dopisovány. Od roku 2006 je tato kronika  ztracená. V Lidovém domě se konalo v roce 1949 několik plesů pořádaných Rodičovským sdružením, Sokolem, vojskem, hasiči, sportovci a Dělnický ples. Divadlo zahrálo v tomto roce 5 divadelních her v deseti představeních. V sokolovně bylo promítáno 230x 116 filmů (36 sovětských, 24 československých, 26 anglických, 17 amerických, 4 francouzské, 1 maďarský, 1 dánský, 1 švýcarský, 3 polské, 1 švédský, 2 mexické). Promítalo se ve středu, sobotu a neděli. V Lidovém domě bylo 52 tanečních zábav. Veřejná knihovna ke konci roku 1949 měla 5.438 knih.

Ostatní:  V červnu 1948 začaly práce na stavbě hřbitova, který dosud ve Kbelích nebyl. Prvně se začalo pohřbívat 13. července 1949 až byl hřbitov vysvěcen. Dne 28. října byl zahájen provoz v nové telefonní budce umístěné na křižovatce u knihkupectví pana Alberta. V kronice se uvádí, že dne 17. května 1949 bylo zatčeno několik místních občanů za protistátní činnost. Jan Vencl, Miroslav Slanec a Miroslav Olmr. Byli odsouzeni na 22 až 24 let vězení (trest jim byl zkrácen), k peněžní pokutě a zabavení poloviny majetku. V roce 1950 byl přenesen podstavec s deskou věnovanou k 500 letům úmrtí mistra Jana Husa  ze spodní části Vrchlabské ulice, kde stál od roku 1915, do nově zbudovaného parčíku v Husově ulici, nyní Svijanská. V květnu roku 1950 bylo ve Kbelích založeno JZD.  Ve Kbelích v roce 1950 žilo 5.884 obyvatel.

Dostali jsme se do roku 1950 a na příštích setkáních budeme pokračovat dalšími tématy,  jako je např.  doprava, průmysl, zemědělství, výstavba, sport, dvouletkový plán až do roku 1955. Pokud našel někdo v článku nějaké nepřesnosti, tak mi je prosím sdělte. Vše je psáno podle vzpomínek Kbeláků, protože částečný opis původní kroniky je zapsán jen do roku 1949, roky 1950 až 1954 chybí a další kronika je vedená od  roku 1955.

V březnu jsme se sešli dvakrát, protože první pondělí v měsíci byly Velikonoce. První setkání bylo 2. března a druhé setkání 30. března.  I na tomto setkání se sešlo 20 příznivců historie Kbel.

Na programu jsme měli dvouletkový plán, dopravu, průmysl a zemědělství v letech  1945 – 1955.

Dvouletkový plán byl vyhlášen na léta 1945 – 1947.  Ve Kbelích bylo na programu:

1) Nástavba úřadoven MNV na původní dům čp. 43 (nynější ÚMČ).  Bylo dokončeno za podpory investora pana Vencla  a slavnostně otevřeno 28.10.1947.

2) Zřízení místního rozhlasu. Dne 9.7.1947 bylo předáno do užívání 17 amplionů  a 20 gramofonových desek.

3) Výstavba hřbitova. Kbely neměly dosud svůj hřbitov. Pohřbívalo se zejména ve Vinoři. Poprvé se pohřbilo na hřbitově po vysvěcení 13.7.1949.

4) Pořízení regulačního plánu středu obce. V plánu se počítalo s náměstím nad rybníkem a kolem s výstavbou obytných domů. Nebylo uskutečněno.

5) Zřízení jeslí. Na jesle byl odkoupen pozemek od podniku Letecké opravny (tovární budovy za základní školou). Původní budova dnešní MŠ v Albrechtické ulici. Podnik Pal (proti benzinové stanici a v současné době je zavřen) daroval na stavbu 60.000,- Kč. Dřevěné vybavení zhotovil truhlář  pan Zouplna. Jesle dány do provozu v roce 1950.

6) Kanalizace. Uskutečnilo se až se stavbou I. Sídliště na Mladoboleslavské ulici v roce 1953.

7) Odstranění bytového nedostatku. Obec postavila čtyři bytové jednotky a Pal osm bytových jednotek v nynější ulici Železnobrodská u hřiště.

8) Zajištění tělocvičny pro školy. Žáci základní (obecné) školy chodili cvičit do Sokolovny, protože obě školní budovy byly blízko.  Z budovy obecné školy je Dům s pečovatelskou službou a v budově měšťanské školy sídlí Palestra. Obec měla v programu ještě úpravu rybníka a potoka, což se nepodařilo.

Doprava: V Praze v roce 1946 jezdilo 15 autobusových linek označených písmeny. Do Kbel jezdila pražská linka F od roku 1927. Původní zastávky byly: Vysočany - Vysočanská serpentina – Letiště – Letecké kasárny – Vojenské dílny – Křižovatka kbelská – Kbely (konečná zastávka na konci ulice Vrchlabské,  potom končil autobus na křižovatce Mladoboleslavská x Vrchlabská a později zase na dolním konci ulice Vrchlabské). Za války v roce 1944 jezdil autobus  jen ze stanice Krocínka do Kbel k letecké továrně (Pal). Trasa Vysočany - Kbely jezdila znovu od 5. března 1946. Od 27. října 1948 začal jezdit  autobus ze Kbel do Hloubětína (na současnou světelnou křižovatku Kbelská x Kolbenova), kde byla konečná stanice tramvají č. 15 a 19. Označení autobusů písmeny skončilo k 1.1. 1952, kdy autobusy dostaly čísla. Do Kbel jezdila linka č. 119 a od roku 1965 byla přeznačena na číslo 110. Přes Kbely jezdil také státní autobus z Vysočan do Brandýsa nad Labem.

Něco z historie Státní autobusové dopravy: Předchůdce Československé autobusové dopravy byla od roku 1908 státní autobusová doprava. Jezdily první autobusové linky provozované rakouskou poštovní správou. Před první světovou válkou bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku postupně zavedeno 20 státních poštovních autobusových linek. Od roku  1927 byly autobusové linky v Československu provozovány také státními železnicemi. Současně od roku 1932 prosperovala i soukromá autobusová doprava. Státní ČSAD byla zcela zavedena od 1. ledna 1949 a od roku 1952 rozdělena na 19 samostatných krajských národních podniků (13 v Čechách a 6 na Slovensku). Od 1. října 1970 byly dány do provozu garáže a administrativní budova Praha – Klíčov. V současné době jsou budovy zbourané. V roce 1994 byla většina podniků ČSAD transformována na akciové společnosti a privatizována. Vlakové spojení nebylo nikdy přerušeno.

Průmysl: Ve Kbelích byl v té době jenom jeden velký podnik Letecké dílny, za války přejmenované na Ostmarkwerke. Při bombardování v roce 1945 byl značně poškozen. V květnu roku 1945 byl závod obsazen bez bojů. V roce 1946 se změnila výroba z vojenského spojového materiálu a přístrojů na automobilové příslušenství a vznikl podnik pod názvem PAL n.p., což znamenalo  Pomocný automobilový a letecký průmysl.  K 1. lednu 1950 se stává závod základním závodem Pal Kbely, kterému bylo podřízeno velké množství drobných závodů a dílen. Ale historii Palu si připomeneme na příštím setkání v květnu. Dalším závodem, který vznikl ve Kbelích, byly v roce 1952 Letecké opravny, vyčleněním z podniku Rudý Letov. Do podřízenosti Ministerstva národní obrany přešly v roce 1954.

Zemědělství: Do roku 1950, kdy bylo ve Kbelích založeno JZD (Jednotné zemědělské družstvo), zde byly soukromé statky a samostatně hospodařící rolníci. Sídlo JZD bylo ve dvoře (nad rybníkem, kde stál pivovar, byly i velké stodoly - dnes obytné domy a BILLA). Statkářům se sebrala půda i zvířata a byli nuceni vstoupit do JZD. Družstvo přešlo později pod Státní statek Vinoř.

Tématem květnového setkání byla historie podniků Pal a Leteckých opraven, v kterých řada účastníků letopiseckých setkání dříve pracovala.

Kbely byly svým původem zemědělské. Teprve v roce 1758 nechal hrabě Černín nad rybníkem postavit pivovar. V roce 1863 postavil Václav Nekvasil továrnu na krycí lepenku a byly zde i tři cihelny. Tak se začal pomalu rozvíjet ve Kbelích průmysl. Velkou měrou k tomu přispělo letiště a rozvoj leteckého průmyslu po první světové válce. Roku 1921 vznikla Čsl. vojenská továrna na letadla - Hlavní letecké dílny, které byly později přestěhovány do Letňan.

V roce 1922 začala vznikat další továrna (PAL). V Praze na Pohořelci byly vybudovány dílny pro opravy ještě rakousko-uherského spojovacího materiálu s názvem Vojenské telegrafní dílny. V roce 1926 byla dokončena výstavba nových dílen ve Kbelích a výroba přestěhována z Pohořelce do Kbel. Vojenské telegrafní dílny ve Kbelích začínají se sériovou výrobou telefonních a telegrafních přístrojů pro potřeby československé armády. Mezi dvěma světovými válkami zaznamenaly Vojenské telegrafní dílny nevídaný rozmach. Vyráběla se vojenská radiotechnika, radiovysílače, telefonní ústředny, měřicí přístroje pro dělostřelecké zaměřování, přístroje šifrovací, měniče a malé motorky. Po okupaci Československa byly Vojenské telegrafní dílny začleněny do německého koncernu Ostmarkwerke jako zbrojní podnik německé armády. V době okupace měl podnik téměř pět tisíc zaměstnanců. Těsně před koncem 25. března 1945 byly budovy závodu poškozeny bombardováním. Zahynulo mnoho zaměstnanců. Rovněž asi 40 zaměstnanců bylo zavlečeno do koncentračních táborů a 5 z nich tam také zahynulo. Všem těmto obětem stojí v areálu závodu pomník.

Po válce se vyvíjely snahy nepokračovat v tradiční vojenské výrobě, ale zaměřit se na rozvoj automobilového průmyslu. Začínají se vyrábět svíčky do zapalování, setrvačníková magneta, stěrače a další sortiment.  K 1. lednu 1946 se zřizuje z bývalých Vojenských telegrafních dílen, respektive Ostmarkwerke a několika dalších průmyslových závodů, podnik s názvem PAL (spojené závody Pomocného automobilového a leteckého průmyslu), který rozšiřuje výrobní program pro potřeby automobilů, motocyklů, traktorů a letadel. K 1. lednu 1950 dochází v rámci reorganizace průmyslu ke zrušení PAL spojených závodů a vzniká PAL národní podnik se sídlem ve Kbelích, jako kmenový podnik a další jeho pobočné závody v Hajnici, Žampachu a Horních Počernicích. V roce 1954 přejímá PAL celou výrobu palubních přístrojů pro motorová vozidla. S rozvojem automobilového průmyslu nestačí podnik pokrýt celou potřebu, a proto je některá výroba předána do dalších pobočných závodů např. PAL Kroměříž, Autobrzdy Jablonec, Auto Pal Nový Jičín, Jiskra Tábor a Motor Pal Jihlava. S další výstavbou automobilového závodu v Mladé Boleslavi vznikly kapacitní problémy, a proto byl v roce 1966 přičleněn k podniku PAL Kbely další pobočný závod v Berouně a v roce 1969 závod v Adršpachu.

Ze vzpomínek pamětníků jsme se dozvěděli, že Národním správcem těsně po válce byl Ing. Hálek, prvním ředitelem pan Pánek. Dalšími řediteli byli pánové Zdráhala, Češka, Řenč, Hejduk a Popek.

V podniku byla jídelna, lékaři, vlastní mateřská školka a jesle. První jídelna byla dřevěná a i některé budovy byly dřevěné. Na cihlové se postupně měnily až po válce. Hlavními dílnami byla lisovna, slévárna a nástrojárna. Lidé jezdili do zaměstnání hlavně na kole. Parkoviště na auta bylo v místech, co je dnes benzinová stanice. Vedle parkoviště stála stodola rozdělená na fotokomoru a druhá část sloužila pro motorizované stíhače. Hezká vzpomínka byla na dobu, kdy se pracovalo ještě i v sobotu. To se na konci pracovní doby ve 12 hodin zahoukalo a z podnikového rozhlasu se ozvaly písničky, které zpívaly paní Libšerová a Holečková.

Historie bývalého státního podniku Letecké opravny Kbely je spojena s počátky výstavby a rozvoje československého letectví. Počátky letecké výroby a činnost Leteckých opraven se datují od existence akciové společnosti Českomoravská Kolben-Daněk v Praze. Letecké oddělení firmy stavělo a zkoušelo různé typy civilních a vojenských letadel. V roce 1942 byly ve Kbelích vystavěny nové haly známé pod názvem AERO. K tomu přibyly ještě v roce 1943 další haly budoucích leteckých opraven ve Kbelích. Letecké opravny Kbely vznikly jako samostatný podnik v roce 1952, a to vyčleněním z podniku Rudý Letov Letňany.

Nosným programem podniku nezůstaly jenom opravy letadel. Sortiment oprav se rozšířil o leteckou zabezpečovací techniku a přestavbu letadel. Prováděl se zde vývoj a výroba bitevní verze vrtulníku Mi-1B a výroba a vývoj leteckých trenažerů a opravy vrtulníků typu Mi-4. Postupně byly postaveny nové výrobní provozy sloužící pro opravy agregátů, elektro speciálního vybavení a radiozařízení. Od poloviny osmdesátých let se podnik postupně specializoval na opravy vrtulníků Mi-8 a Mi-17 a pokračoval v opravách stíhacích letounů Mig-21. V roce 1992 se Letecké opravny staly státním podnikem, jehož zřizovatelem bylo Ministerstvo obrany ČR. V souvislosti s redukcí státních podniků dochází v roce 2003 ke sloučení Leteckých opraven Kbely se státním podnikem Letecké opravny Malešice (LOM). Od 12. ledna 2004 jsou kbelské opravny součástí Divize letecké techniky LOM Praha se zaměřením na opravy, modernizaci a přestavby letecké techniky, hlavně vrtulníků.

V budovách areálu Leteckých opraven sídlí různé firmy. Budova AERA u letňanského letiště je prázdná, chvíli tam byla pekárna. Druhá budova patří Muzeu letectví a kosmonautiky.

Na předprázdninovém setkání 1. června 2015 se sešlo 23 pamětníků, kteří se zájmem sledovali promítání fotografií se starými záběry Kbel. Pomohli nám rozpoznat některé ulice a časově zařadit některé fotografie. Celé setkání bylo velmi zajímavé a přítomným se ani nechtělo rozejít. Sešlo se nám mnoho fotografií s různými náměty, které jsme postupně třídili a skenovali. Všem, kteří nám poskytli vlastní fotografie, moc děkujeme, protože tím se nám daří dělat přehled, jak Kbely v různých letech vypadaly, což je krásné a dosud nic takového Kbely neměly. Ještě jednou všem velký dík.

Na tomto setkání jsme si povídali o Kbelích v letech 1955 – 1965.

Obchody:

V kronice jsem se dočetla, že v roce 1955 byly obchody a výroba rozděleny na národní, komunální, družstevní a soukromé živnostníky. Komunálních podniků bylo 5 s 12 zaměstnanci. Družstevní byly čtyři s 25 zaměstnanci. Obchodů s potravinami bylo osm, textil a oděvy dva, mlékárny tři, masny čtyři, obuv jedna, hračky a papírnictví jedno, zelinářství jedno, sběrač kožek jeden. Soukromých živnostníků bylo třináct – dva krejčí, dva zámečníci, čtyři truhláři, dva čalouníci, jeden obuvník, dva zahradníci a jeden kotlář. Musíme ještě upřesnit, kde všechny obchody byly a kdo v nich prodával nebo pracoval.

Sběrna surovin byla přemístěna ze dvora (v místech dnešního obchodu BILLA) do domu na křižovatce čp. 5 (směrem do Krnské ulice), kde byla stodola. Sběrnu vedl několik let pan Vlasák.

Při stavbě 2. sídliště kolem Toužimské ulice se již počítalo s obchody. Byla postavena samoobsluha potravin, mlékárna, masna a byla sem také přestěhována spořitelna. Na konci Katusické ulice se postavil hotel „Erko“, který se otevřel v roce 1963. V témže roce se místo nevyhovující prodejny potravin U Slanců (roh Nymburské a Mladějovské ulice) upravily další prostory a vznikla nová samoobsluha. Komunální podnik měl v roce 1965 dvacet devět provozoven s 57 zaměstnanci. O sídlištní domy se starala Domovní správa, která měla 8 údržbářů, 7 topičů (v některých domech byly kotelny na uhlí a na koks) a 6 administrativních pracovníků.

Zdravotnictví:

Zdravotní středisko bylo v té době v domě na Mladoboleslavské ulici, kde je nyní stále lékárna. O zdraví kbelských lidí pečovali lékaři Čistín, Došek a Krhounek. Zubním lékařem byl Dr. Mach. Dětská poradna je umístěna v domě Dr. Husy, dlouholetého lékaře v obci (na Hornopočernické ulici vedle Sokolovny). Dětskými lékaři byli Dr. Dostřel, později Dr. Vobořilová a sestra paní Nováčková. Byla rovněž zřízena lékařská služba v nočním čase. O tuto službu byla požádána paní Doubková, která bydlela v domě vedle MNV. Byl jí zřízen telefon do bytu. Např. od března do prosince roku 1956 vyřídila celkem 276 případů volání pomoci a převozu do nemocnice. Za první republiky a až do roku 1950 zajišťovaly zdravotní a sociální služby sestry „Klárinky“. Bydlely v domě, který stával na místě dnešní zahrady Klubu Mašinka vedle kostela. Pokud by někdo doma našel fotografii tohoto místa a mohl nám jí zapůjčit, bylo by to úžasné.

Doprava:

Do Kbel jezdil pražský autobus označen písmenem F. Změna nastala 31. prosince 1951, kdy byly autobusy označeny čísly. K nám jezdil autobus č. 119, který v té době končil v Hloubětíně u konečné tramvají č. 15 a 19. Dnes je tam světelná křižovatka ulic Kbelská a Kolbenova.  Státní autobus z Vysočan do Brandýsa nad Labem měl zastávku před továrnou Pal (zavřená továrna proti benzinové stanici na Mladoboleslavské ulici) a proti lékárně, kde je dnes zastávka autobusu č. 375. Nádražní budova s čekárnou byla v místě, kde je dnes nový obytný dům a před ním dřevěná vlaková zastávka.

Výstavba:

Na počátku roku 1955 bylo rozhodnuto o výstavbě dalšího sídliště mezi silnicí Ctěnickou a ulicí Nádražní (dnes Toužimskou). V té době se již stavělo 1. sídliště na nynější Mladoboleslavské ulici. Z historických pramenů se dovídáme, že v místech 1. sídliště se měl kolem roku 1930 postavit veliký kostel. Před stavbou 2. sídliště byl proveden průzkum o dostatku pitné vody z obou studen u rybníka. Vypustily se oba rybníky a nechala se přitékat nová voda. Při průzkumu bylo zjištěno, že je pod obcí vodní průrva a zatím i dostatek vody. Negativní bylo, že při čerpání vody se ztratila několika lidem na Letňanské a Čakovické ulici voda ze studní. Po skončení průzkumu se voda lidem vrátila zpět do studní. V roce 1955 má obec 597 čísel popisných. V roce 1956 se prováděl výkop pro uložení vodovodního potrubí pro nové sídliště. V roce 1957 se začal zavážet odvodněný menší rybník hlínou vykopanou při stavbě 2. sídliště.  V témže roce se rozšířilo osvětlení ulic o další lampy a do ulic byly dány odpadkové koše. Před dokončením dostavby 2. sídliště vypukl 13. ledna 1961 požár skladiště, kde bylo uloženo kuchyňské zařízení pro dva bloky domů. Požár zavinil noční hlídač, kdy odešel od přetopených kamen. Pamětníci vyprávěli, že většinou ve Kbelích hořelo v thérovně, původně Továrna na výrobu krycí lepenky založená stavitelem Nekvasilem. Dnes na tom místě stojí pošta. Také si vzpomněli na nebezpečí, když v Satalicích hořela plnírna plynových bomb. A na konci Kbel směrem na Vinoř stával Hanušův statek, který vyhořel asi v roce 1955. Stavbou sídliště nastala nutnost a potřeba nové školy. Základní kámen byl položen v roce 1959 a otevření nové základní školy v Albrechtické ulici bylo v roce 1961. V roce 1958 se započalo se stavbou 6 bytových jednotek v nynější Železnobrodské ulici. V lednu 1962 se za pomoci vojenské posádky začíná bourat pivovar. V témže roce se také započalo se stavbou zdravotního střediska v místech, kde kdysi stával poplužní dvůr. V roce 1964 byla dokončena stavba požární zbrojnice vedle Lidového domu. V roce 1965 bylo otevřeno nové zdravotní středisko v nynější Železnobrodské ulici. Rovněž v tomto roce byla vyasfaltována řada ulic a vydlážděny chodníky.

Různé:

V roce 1955 se přes obec přehnala dvakrát vichřice. Jednou 19. ledna a podruhé 19. července. Na hlavní silnici z Prahy na Vinoř, před tehdejším zdravotním střediskem, byla vyvrácena lípa, která zpřetrhala elektrické vedení. Bylo poškozeno mnoho střech a stromů na silnici do Vinoře. V roce 1956 vybudovala místní vojenská posádka chodník od vrat kasáren až k Palu. V lednu roku 1957 se objevil na obloze krásný přírodní úkaz „polární záře“ mezi 22. a 23. hodinou. K ránu se strhla velká sněhová bouře. Ke Dni dětí v červnu 1957 byl na letišti připraven program. Pro špatné počasí se neuskutečnily vyhlídkové lety. Skoro celou hodinou trval velký ohňostroj a vodní fontána. Slavnost pokračovala druhý den na hřišti Sokolovny za již krásného počasí.

V roce 1961 (1. března) proběhlo v republice sčítání lidu. Obec má celkem 6 742 obyvatel, z toho 3 300 mužů, 3442 žen a 1792 dětí do 14 let;

rodinných domků - 565

zemědělských usedlostí – 9

bytových domů – 130

léčebných zařízení – 2

nebytových budov – 17

provizorních (nouzových) staveb – 88                                                                               

Pro srovnání – v roce 1785 bylo ve Kbelích 57 domů a 475 obyvatel.

V roce 1965 rozvodněný Dunaj zatopil na Slovensku celou oblast a byla organizována pomoc zatopeným krajům. Peněžitá pomoc zaměstnanců podniků a sbírka po obci vynesla několik tisíc korun. Také byla z rybníka vytažena nevybuchlá bomba z náletu na Kbely. Byla zneškodněna vojenským pyrotechnikem.

Na tomto říjnovém setkání jsme se věnovali Kbelům v letech 1966 – 1975.

Rok 1966

V srpnu se začal bourat domek s číslem popisným 1, který stál za zdravotním střediskem. Na ztrouchnivělých trámech nebylo možné najít žádný letopočet, abychom se dozvěděli, kdy se domek postavil. V některých ulicích směrem k Čakovicím se dělaly nové chodníky. Národní výbor zakoupil dlaždice a majitelé domů přidali svojí práci. Chodník byl vydlážděn také kolem základní školy v Albrechtické ulici. O kulturní život v obci se starala Osvětová beseda. V knihovně pořádala paní knihovnice Krejčíková estrády pro děti základních škol za součinnosti učitelského sboru a různé besedy. Knihovna měla přes 5 000 svazků knih. V kině se promítal celý týden film Lásky jedné plavovlásky za nebývalé účasti. Obcí projel 10. května po druhé hodině 19. ročník Závodu míru Praha – Berlín – Varšava. V tomto roce 1966 byl v obci ustaven Klub důchodců na základě pokynů ONV (Obvodní národní výbor). První předsedkyní byla zvolena paní Černá. Klubovní místnost měli důchodci v místnosti u kaple ve Vrchlabské ulici čp. 42. Teprve v roce 1978 se klub přestěhoval do nových prostor v nově postavené požární zbrojnici vedle Lidového domu. Během roku 1966 pracovníci z Ústavu geodezie zaměřovali v obci domy, parcely a polnosti pro nové zmapování pro katastrální mapy.

Rok 1967

Ve Kbelích byl zrušen státní statek a půda připadla farmě v Miškovicích. V provozu zůstala jen slepičárna v bývalé cihelně hraběte Černína ve čtvrti u letiště. V Čakovické ulici bylo provedeno částečné odkanalizování povrchových vod. V březnu a dubnu tohoto roku se začaly kácet stromy (stromová alej) směrem k Vinoři. Stromy prý byly staré.

Rok 1968

Od 1. ledna 1968 se stávají Kbely součástí Prahy 9 s názvem Praha 9 – Kbely. U příležitosti 50. výročí osvobození se konala na kbelském letišti „Výstava letectva“.  V prosinci navštívil výstavu i tehdejší prezident republiky Ludvík Svoboda. Přes zimu byla výstava zavřená a od následujícího roku byla výstava otevřena již jako stálá expozice. V rámci oslav byly ve Kbelích na různých místech vysázeny lípy zvané „stromy svobody“. Víme, že jedna je v sídlišti na Novákově náměstí, ostatní se nepodařilo zjistit. Na hlavních křižovatkách (není uvedeno na kterých) bylo nainstalováno výbojkové osvětlení. Začaly se pokládat do země kabely pro telefonní linky. Obec měla v té době kolem 7 000 obyvatel.

Rok 1969

Obec zůstává hospodářsky samostatná a řízená Místním národním výborem s právem rozhodujícím na svém katastrálním území. Bylo zde celkem 12 prodejen s potravinami, 3 trafiky, 7 průmyslových prodejen a 5 restaurací. Z 12 prodejen potravin byly 4 prodejny samoobslužné, 1 prodejna lahůdek, 1 pultová prodejna, 3 prodejny masa, 2 prodejny zeleniny a 1 cukrárna. V té době byly všechny organizace pod Národní frontou. Ve Kbelích byly tyto organizace a spolky: KSČ, Čs. strana lidová, Čs. Svaz žen, Svazarm, Místní skupina Červeného kříže, Svaz protifašistických bojovníků, Pionýrská organizace, Místní organizace ovocnářského a zahrádkářského svazu, Český svaz chovatelů drobného zvířectva, Místní jednota K. H. Borovského, Sdružená obec Baráčníků E. Těšínského, Klub mladých a Svaz československo-sovětského přátelství. Na zdravotním středisku byly mimo jiné již dvě lékařky pro dospělé a dvě lékařky pro děti a dorost. Pokračovalo dláždění chodníků.

Rok 1970

V tomto roce mají obě Základní devítileté školy 925 žáků a 51 učitelů. Do obou mateřských školek chodí 171 dětí a stará se o ně 12 učitelek. Zvláštní škola má 12 žáků. Místní knihovna má 9 353 svazků a 19 hudebnin. Pro školní mládež bylo uspořádáno 16 besed. Kino promítlo 106 filmů. Obec má 2 161 bytů. Ze 7 000 obyvatel je 1 176 důchodců.

Roky 1971 – 1975

V těchto letech se podařilo napojení vodovodu na pražskou síť. Vybavila se místnost Klubu důchodců. Za druhým sídlištěm směrem k trati ke Ctěnicím se postavilo svépomocí 72 bytových jednotek. Opravovaly se chodníky silnice i veřejné osvětlení. Provádělo se čištění rybníka a potoka Chobot. Na hřbitově se vybudovalo nové kolumbárium. Roku 1973 k 50. výročí prvního vysílání rozhlasu připravila Základní organizace Svazarmu besedu s účastníky prvního vysílání. Knihovna pořádala besedy o spisovatelích a básnících, kteří měli různá výročí. V roce 1973 začala rekonstrukce Lidového domu.

Tématem 37. Letopiseckého setkání bylo „Kbely v letech 1975 – 1985“. Jaká byla výstavba, obchody, doprava, sport a kultura v těchto letech.

Výstavba:

V roce 1978 byla dokončena rekonstrukce Lidového domu, která trvala 5 let. V roce  1982 byla dokončena přístavba z Bakovské ulice a otevřen nový bar. Úspěšně se dokončila stavba sportoviště ve čtvrti „U letiště“, kde občané odpracovali mnoho brigádnických hodin. Byla dokončena stavba kanalizace ve čtvrti „Za dráhou“ a pak i „Pod dráhou“. Po celých Kbelích se rozváděla voda z veřejné sítě a postupně se dokončovala kanalizační síť. Poslední byly „Uličky“ a „Nouzov“. V roce 1980 – 81 se provedla výstavba komunikací ve čtvrtích „Za dráhou“ a „Pod dráhou“. V dalších letech se opravovaly komunikace a chodníky v ostatních čtvrtích. Prováděly se rozsáhlé údržbové práce na veřejném osvětlení a v některých čtvrtích bylo úplně nové. Mělo se začít i s plynofikací, ale vzhledem ke snížení investic Středočeským plynárnám, nemohla být plynofikace realizována. Podařila se obnova zeleně. Po celých Kbelích bylo vysázeno 3 765 stromů a keřů, zakoupeno 110 laviček a 50 ks odpadkových košů. Podařilo se docílit snížení prašného spadu způsobeného Maltárnou (dnes Knauf) ve čtvrti u letiště. V podniku Pal se vybudovala čistička pro čištění odpadní vody při galvanizování.

Obchody:

V roce 1979 byla na nynější Mladoboleslavské ulici dokončena výstavba obchodních pavilonů. Stavěly se převážně v akci „Z“, což bylo za pomocí občanů. I konečný úklid provedli občané sami. Otevřela se samoobsluha s potravinami, v další části byl řezník a v posledním bloku ovoce a zelenina. Výstavbou obchodů se zrušila samoobsluha v Nymburské ulici a místnosti byly využívány pro schůzovní činnost. Obchody v ostatních čtvrtích zůstaly nezměněné.

Doprava:

Do Kbel jezdily tyto linky městské hromadné dopravy. Autobus č. 110 měl trať Čakovice – Kbely – Kyje, linka 201 Bohnice – Kbely – Hloubětín (jen ve špičce a bez sobot a nedělí), linka č. 259 Vinoř – Kbely – Vysočany, linka 185 Kbely – Vysočany, jednou denně jezdily spoje 262, 263 a 269 z Čakovic přes Kbely do Horních Počernic. Vlaky jezdily z Prahy přes Kbely na Turnov. Státní autobusy měly zastávku na Mladoboleslavské ulici u Palu (Huntířovská) a u lékárny (Kbely) a jezdily z Vysočan do Brandýsa nad Labem.

Kultura a sport:

V Lidovém domě se konaly různé kulturní akce. Každoročně nechyběly plesy a karnevaly. Paní ředitelka Smékalová zajišťovala vystoupení mnoha známých zpěváků, např. tu zpívaly paní Pilarová, Simonová nebo Zagorová. Pořádaly se módní přehlídky, výstavy, koncerty vážné hudby, taneční kurzy, jazykové kurzy nebo kurzy šití. Lidovému domu budeme věnovat celé jedno setkání v příštím roce. Rovněž o sportu ve Kbelích budeme mluvit v některém dalším setkání. Připomeneme si úspěchy různých sportovních oddílů např. fotbalu, pozemního hokeje nebo košíkové, ale i jednotlivých sportovců. Také Svazarm pořádal kurzy řidičů malých motocyklů a automobilové soutěže. Začala úprava místností U Sládků pro prostory lidové knihovny a rekonstrukce kulturního domu ve čtvrti u letiště.

Různé:

Patnáctiletým dětem byly na Místním národním výboru ve svatební síni slavnostně předávány občanské průkazy. Dvakrát do roka se také na úřadě vítali noví občánci a děti z mateřské školky přednášely básničky, zpívaly písničky a přivítaly děti mezi sebe. Nezapomínalo se ani na důchodce. Jezdily na výlety i na týdenní rekreace. Bohužel se mi zatím nepodařilo zjistit kam všude jezdili. Navštěvovali se kbelští občané v domovech důchodců. Nezapomínalo se ani na životní jubilea. Oslavencům se předávala gratulace a dárkový koš.

Na předvánoční Letopisecké setkání přišel pan starosta Žďárský a popřál všem přítomným hezké prožití Vánočních svátků a hodně zdraví a pohody v novém roce. Všem popřála i paní místostarostka Šestáková a pan tajemník Nykles.

Měli jsme krásné téma „Vánoce a vánoční zvyky“. V českých lidových obyčejích se mísí pohanské zvyky s křesťanskými. Přítomní se dozvěděli, že předchůdcem vánočního stromku byly betlémy a jesličky. První jesličky postavili v Českých zemích jezuité v roce 1526 ve svém kostele. Z Německa se postupně dostávaly stromečky do ostatních zemí. V Praze se první stromek objevil v rodině ředitele Stavovského divadla Liebicha v roce 1812. Na Moravu přišel až počátkem roku 1900. Vánočním svátkům předchází adventní čas. Trvá čtyři týdny před Štědrým dnem a 25. prosincem, kdy se podle pověsti narodil Kristus. Na adventních věncích se postupně každou neděli zapaluje jedna svíčka. I adventní neděle mají svoje názvy – železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Adventní věnec vynalezl hamburský kněz Heinrich Wichern. Na kolo od vozu připevnil 23 svíček a sirotci z jeho útulku směli každý den jednu zapálit. Po roce 1860 se přidalo chvojí a 23 svíček nahradily čtyři. V prvních týdnech adventu se slaví také svátek svaté Barbory, která byla podle pověstí připravená o hlavu vlastním otcem, který byl proti křesťanům a nesnesl, že jeho dcera ne. Další postavou je svatý Mikuláš. Víte, že je to reálná historická postava? Byl biskupem, který pomáhal lidem a proslul svou štědrostí. Dne 6. prosince pravděpodobně roku 345 zemřel. Zvyk, kdy Mikuláš navštěvuje a obdarovává děti, se u nás drží už od 14. století.

Všichni přítomní se rozhovořili o zvycích ve svých rodinách a zavzpomínali, jaké byly Vánoce za jejich dětství a mládí. Zaujalo je také povídání o vánočce, která se u nás stala také jedním ze symbolů Vánoc. 

Historie vánočky se začala psát již v 16. století a až do 18. století byla výsada péct vánočku svěřena jen řemeslníkům a pekárnám se zvláštním povolením. Vánočka do té doby sloužila zejména jako dar pro tehdejší šlechtu a úředníky. Teprve od 18. století si ji začali lidé péct i doma. Pro vánočku vznikla i spousta zajímavých pojmenování:  štědrovečernice, vandrovnice, štědrovka, pleténka, calta, nebo štrucla. Pečení vánočky provázela i řada zvyků. Například se do ní zapékala mince. Kdo ji pak při krájení našel, měl zdraví a bohatství na celý rok „zajištěno“. Dalším zvykem bylo to, že hospodyně, která zadělávala na vánočku, musela být oblečena v bílé zástěře a šátku. Při zadělávání těsta navíc nesměla mluvit a při kynutí těsta musela vyskakovat do výšky. Také křížové pletení vánočky mělo svůj smysl. Mělo za cíl ochránit nás před zlými vlivy. Tradičně se pletla z devíti pramenů. Základ tvoří první patro složené ze čtyř pramenů. Ty mají symbolizovat slunce, vodu, zemi a vzduch. Druhé patro tvoří tři prameny představující rozum, vůli a cit. Poslední patro tvoří dva prameny, které spojují vědění a lásku.

Na konci vánočního povídání jsme si všichni navzájem popřáli krásné a klidné vánoční svátky a hodně zdraví a pohody v novém roce.