Letopisecká setkání v roce 2017
Téma:
č. 49 – Kbelská výročí v roce 2017
č. 50 – Jubilejní setkání mělo slavnostní ráz i povídání
č. 51 – Majitelé a představitelé Kbel z historie do současnosti
č. 52 – Výstavba Kbel z historie do současnosti – 1. část
č. 53 – Výstavba Kbel z historie do současnosti – 2. část
č. 54 – Výstavba Kbel z historie do současnosti – 3. část
č. 55 – Příroda a zeleň ve Kbelích a s tím související geologie a vodní plochy
č. 56 – Průmysl ve Kbelích z historie do současnosti
č. 57 – Zemědělství ve Kbelích, Kbely a zahrádkářství
č. 58 – Předvánoční povídání o zajímavých Kbelácích a různých událostech.
49. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 2. ledna 2017
Téma prvního lednového setkání bylo: Kbelská výročí v roce 2017, identifikace fotografií zapůjčených panem Minaříkem a různé zajímavosti.
Kbelská výročí v roce 2017:
rok 1722 – Kbely odkoupil František Černín, 295 let
rok 1872 – přes Kbely projel první vlak na trati Praha – Neratovice, 145 let
rok 1892 – byla otevřena první obecná trojtřídní škola, 125 let
rok 1907 – přístavba obecné školy na pětitřídku, 110 let
rok 1912- založení Sokola ve Kbelích, 105 let
rok 1927 – postavení Sokolovny, 90 let
rok 1927 – založen divadelní spolek, 90 let
rok 1927 – zavedení první autobusové linky F do Kbel se zastávkou u letiště, 90 let
rok 1932 – otevření měšťanské školy, 85 let
rok 1932 – byla odkoupena stodola a pozemek Družinou sv. Kláry a přebudována na kapli
sv. Alžběty a vysvěcena 28. 10. 1932, 85 let
Kbelské zajímavosti:
Rok 1797 – Žitavská cesta (byla to obchodní cesta, která vedla ze Žitavy přes Český Dub, Starou Boleslav i Kbely do Prahy), byla přebudována na Císařskou silnici vinořskou, 220 let.
Roku 1827 postavil hrabě Černín první cihelnu ve Kbelích v místech, co dnes stojí Knauf, 190 let.
V roce 1857 bylo ve Kbelích 80 domů a 734 obyvatel, 160 let.
Roku 1867 věnoval Kbelům Václav Soukup Kříž, který kdysi stával u brány do dvora (co je vjezd k obytným domům z Vrchlabské ulice) a v současné době je umístěn na konci hlavní cesty na kbelském hřbitově, 150 let.
Roku 1912 bylo ve Kbelích založeno mnoho spolků, ale jejich ukončení není známo. Byly to Vzdělávací spolek mládenců, Všeodborový dělnický spolek, Národně socialistické všeodborové sdružení, Odbočka kovopracovníků, Spolek pěstitelů králíků, Skupina tesařů, Skupina lučebního dělnictva, Jednota českých střelců, Dělnická tělocvičná jednota a Podporující spolek Karel Havlíček Borovský, 105 let.
V roce 1922 probíhala elektrifikace obce, 95 let.
Roku 1932 byla zřízena železniční zastávka po pravé straně směrem na Vinoř. Bylo to po šedesáti letech, co přes Kbely projel první vlak. Téhož roku byl založen také Baráčnický spolek ve Kbelích, 85 let.
Roku 1937 bylo přistaveno další poschodí k měšťanské škole, 80 let.
Roku 1947 byla dne 28. 10. otevřena nová budova Místního národního výboru, na místě dnešní radnice, a byl předán do služeb MNV první místní veřejný rozhlas a zároveň pořízeno 17 amplionů a 20 gramofonových desek. V roce 1947 byl také založen Spolek zahrádkářů, který je ve Kbelích dodnes. Zajímavá byla informace o kbelském majáku, který spustil světlo, které bylo vidět až do Jičína. Byla to krásná podívaná. Je to 70 let.
Roku 1957 byla dokončena výstavba II. sídliště a předávaly se dekrety na byty. V kronice je také psáno, že v lednu 1957 se na obloze objevila mezi 10. a 11. hodinou večerní polární záře, která byla kolem 4. hodiny ranní doprovázena bouří, přesto že mrzlo a padal sníh, 60 let.
V roce 1962 měly Kbely 745 čísel popisných a 96 čísel nouzových, 55 let.
V roce 1967 stálo ve Kbelích 811 domů a žilo zde 7 000 obyvatel. Pro upřesnění, jsou to domy, ale ne čísla popisná. Každý sídlištní dům má několik čísel popisných. Proto to nelze porovnávat s rokem 1962. Rovněž v roce 1967 se na jaře začala kácet kaštanová alej, vedoucí podél silnice do Vinoře, 50 let.
Na dalších setkáních se budeme podrobněji věnovat tématům jako např.:
Jak vznikly jednotlivé kbelské čtvrti; Kdo vlastnil Kbely, a s tím spojená jména starostů a předsedů ve Kbelích; Známí kbeláci; Průmysl ve Kbelích; Zemědělství ve Kbelích; Letiště Kbely; Současní podnikatelé.
V letošním roce je to již pět let, co se scházíme se zájemci o historii Kbel na Letopiseckých setkáních. Děkujeme všem, kteří nám pomohli svými vzpomínkami a fotografiemi doplnit historii Kbel.
Ivana Engelová, kronikářka Kbel
50. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ, 6. ÚNORA 2017
Dnešní Letopisecké setkání mělo slavnostní ráz. Konalo se již jubilejní 50. setkání a na tento den připadlo i 5 let, kdy se společně na letopisech scházíme. Na prvním setkání se sešli pamětníci 2. března 2012 z iniciativy knihovnice paní Ivety Novotné a konalo se v knihovně. Nestíhali jsme zpočátku ani zaznamenávat všechna vyprávění, neboť si každý vzpomněl na něco jiného a zajímavého a chtěl nám to říci. To byl moment, kdy jsme si uvědomili, že toto vzpomínání je důležité a je třeba v něm pokračovat, už jen proto, že se ztratila původní kronika a v dochovaných zápisech bylo jen málo zmínek o „životě“ ve Kbelích. Paní kronikářka spolu s Ing. Zámyslickou se ujaly přípravy a vedení Letopiseckých setkání, pro které bylo vždy připraveno určité téma. Postupně nám začali účastníci setkání, ale i ostatní čtenáři Kbeláku, nosit fotografie a různé zajímavé dokumenty, které společně skenujeme a zakládáme. Získali jsme plno zajímavého materiálu, který ani v původní kronice nebyl. První kbelská Kronika se začala psát od roku 1918 a byla retrospektivně dopisována. V době 2. světové války se musely všechny kroniky odevzdat a byly vydány jednotlivým městům a obcím až v roce 1946. A opět se kronika dopisovala. Druhá kronika je vedená od roku 1955 do roku 2009 a třetí je psaná od roku 2010.
Tentokráte setkání slavnostně zahájila paní místostarostka, kdy osobně předala každému přítomnému účastníkovi letopiseckých setkání „Pamětní list“, a pan tajemník poděkoval všem za pomoc při doplňování historie a poskytnutí dobových fotografií. Postupně jsme zavzpomínali na všechna uplynulá setkání a promítali si fotografie z prvního setkání.
Podařil se nám všem velký kus práce s doplněním historických údajů. Např. jsme sestavili seznam všech obchodů, restaurací a hostinců, které byly ve Kbelích v provozu za posledních cca 50 let. Dále jsme také doplnili informace o škole, sportu, divadle, spolcích, dopravě, zdravotnictví nebo výstavbě a při jednom setkání jsme měli pozvaného i hosta pana Karla Vágnera, který se narodil a žil ve Kbelích. Od přítomných, ale i dalších občanů, jsme získali velké množství fotografií ze škol pro připravovanou publikaci o škole a také fotografie Kbel pro další publikaci o Kbelích. Všem patří velké poděkování, protože jinak bychom nemohli obě publikace zpracovat. Rovněž díky nashromážděnému materiálu můžeme vydávat i nástěnné kalendáře, pro rok 2017 jsme vydali již čtvrtý v pořadí.
Na Letopiseckých setkáních nejen upřesňujeme historii Kbel, ale někteří přítomní doplňují povídání i různými historkami ze života. Např., že dcera Jindřicha Bělohříbka (vrchního ředitele Živnobanky), který koupil v roce 1925 od Černínů zámek ve Vinoři, po roce 1945 pracovala v závodu Pal (bývalá továrna na Mladoboleslavské ulici proti benzínové pumpě), a vždy po skončení pracovní doby čekal na ni před branou závodu kočár tažený koňmi, který ji vozil do Vinoře, ostatní chodili z práce pěšky nebo na kole.
Bohužel dosud je nám nejasné spojení jmen posledního sládka v pivovaře u Černínů pana Barborky se studnou Barborka a majitelem stáčírny piva v nynější Hornopočernické ulici čp. 141, který se rovněž jmenoval Barborka. Naopak se podařilo zjistit křestní jméno bývalého kbelského lékaře, který se tedy jmenoval František Husa. Nebo jsme byli upozorněni, že porodní asistentka v gynekologické ordinaci se jmenuje Iva a ne Ivana, jak bylo uvedeno v prosincovém čísle Kbeláku.
Na setkání dostali všichni přítomní také notýsek s propisovací tužkou na poznámky o tom, co například v rodině nejraději jedí, jaké mají elektrické spotřebiče, kam rádi jezdí, jaké čtou knihy, jak sportují a další věci, které by přiblížily život v současné rodině pro záznamy do kroniky.
Zpestřením setkání bylo také promítání fotografií ze starého alba. Tímto bychom chtěli požádat čtenáře o zapůjčení fotografií z 20. až 80. let minulého století s domácí tématikou. Zařízení kuchyní nebo pokojů, různé oslavy doma nebo na zahradě či dvorku, zajímá nás jaké bylo oblečení, kočárky, hračky, jak se zdobily vánoční stromky. Samostatné fotografie nebo celá alba naskenujeme a vrátíme, popřípadě si i pro album dojedeme. K naskenování alba na počkání můžete kontaktovat přímo Ing. Zámyslickou, 1. patro, č. dv. 125, tel: 284080863 nebo na e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..
Také z iniciativy pana Frühbauera, účastníka setkání, který nám vyprávěl o kbelském letišti a jeho vlivu na rozvoj Kbel, rádi bychom na příští rok při příležitosti výročí 100 let založení letiště připravili výstavku, a proto rovněž prosíme všechny o zajímavé fotografie týkající se nejen letiště, ale i pilotů a pracovníků letiště, kteří žili ve Kbelích. Chtěli bychom tak propojit letectví s obyvatelstvem a děním ve Kbelích. Víme, že již vyšlo hodně publikací o letišti, ale snad se nám s vaší pomocí podaří uspořádat výstavku z dalšího, dosud nepublikovaného materiálu. K tomu by nám měla posloužit především vaše rodinná alba.
Na závěr Letopiseckého setkání natočil pan Spilka pro TV Kbely rozhovor s nejstarším účastníkem panem Oldřichem Šafářem. Letos v únoru se dožívá krásných 95 let. K jeho narozeninám mu přejeme hodně zdraví a spokojenosti a děkujeme za pomoc při doplňování historie Kbel. I v tak vysokém věku si pamatuje hodně věcí a událostí, což je velkým přínosem pro nás všechny.
Povídání a vzpomínání trvalo neuvěřitelné tři hodiny a neradi jsme se loučili až kolem 17. hodiny. Všem ještě jednou děkujeme a těšíme se na další setkání, které bude 6. března 2017.
Ivana Engelová, kronikářka Kbel a Ing. Ivana Zámyslická, odbor tajemníka
51. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 6. BŘEZNA 2017
Téma: Majitelé a představitelé Kbel z historie do současnosti
Březnové setkání bylo opět velmi zajímavé. Připomněli jsme si první majitele Kbel a další představitele. Společně s pamětníky jsme chronologicky sestavili seznam všech jmen starostů Kbel a předsedů národního výboru. Jak již víme, první zmínka o Kbelích je z roku 1130, kdy kníže Soběslav I. věnoval jedno popluží kustodu Vyšehradského kostela. Dalších majitelů bylo mnoho a Kbely byly různě rozděleny podle vlastníků.
Rok 1360 – Kbely měly několik držitelů: jeden dvůr byl kanovníka Jana Pavlova, část Kbel vlastnil kanovník Mikuláš ze Saska. Jeden dvůr vlastnil Reinbot Goldner z rodu Velfloviců, který jej daroval Matěji od Věže.
Rok 1364 – 1395 – Matěj od Věže prodal dvůr Ondřeji a Martinovi Stachovým, kolem roku 1386 zaniklá tvrz byla v držení Mikuláše Litoměřického. Roku 1386 přešel majetek do rukou pražského měšťana Augustina. V letech 1379 – 1395 vlastnil část Kbel kanovník Jan z Nežic a v roce 1395 se stal majitelem části Kbel Mareš ze Kbel.
Rok 1395 – 1492 – V roce 1406 zde byl Petr Meziříčský a po něm Václav z Chval. V dalších letech obec patřila bohatému rodu, který převzal i její jméno - František Kbelský, Václav Kbelský a Johánek Kbelský. Od kdy do kdy byl tento rod majitelem Kbel, není známo. Byly zde statky vladyčí a měšťanů. Část obce patřící kapitule, naposledy kanovníkovi Ondřeji z Brodu, byla během husitských bouří konfiskována. Roku 1438 patřily Kbely sirotkům Prokopa z Olšan. Roku 1445 zde byl Martin Mejsnárek z Lužné a roku 1492 Vít z Vrbčan.
Rok 1492 – 1720 – Dále se o obec dělilo několik majitelů. V letech 1595 se dostala část Kbel do majetku pražského purkrabství, ve kterém byly tři velké statky. Největší zvaný Hozovský grunt koupil braniborský kurfiřt. Dále víme, že v roce 1604 vlastnila část Kbel Kateřina Smiřická z Házmburku. Od roku 1627 patřila další část Kbel bratrům Joachymu ml. a Michalovi ml. Slavatovým z Chlumu a Košumberka. Za účast ve stavovském povstání byl jejich majetek konfiskován a v roce 1646 prodán Janu Pavlovi svobodnému pánu z Briaumontu. Po jeho smrti koupil tuto část obce kurfiřt Kristián Vilém z Brandenburgu. Zde se údaje rozcházejí. Podle dalších pramenů se stal majitelem jedné části Jan Albrecht Slavata z Chlumu a Košumberka. Svojí část prodal Zuzaně Slavatové, rozené z Rappachu. Ta však za koupi nezaplatila a roku 1645 je musela vrátit zpět Janu Albrechtovi. Roku 1651 se stal novým majitelem části Kbel Kristián Vilém z rodu Hohenzollernů až do roku 1657. Kurfiřtský díl koupila v roce 1657 Markéta Anna Thunová a v majetku Thunů byl téměř 100 let.
Rok 1720 – 1918 – Roku 1720, po smrti Jana Františka Thuna prodali jeho dědici část Kbel Václavu Klimentovi ze Salzy a ten je dal v roce 1722 do dražby. Roku 1722 získali thunovskou část Kbel Černínové z Chudenic a lze předpokládat, že došlo k odkoupení i purkrabské části, která v té době patřila statku Vinořskému. Černínové vlastnily Kbely do roku 1918.
Je známé také jméno prvního rychtáře obce, kterým byl v roce 1799 Johan Pancz. Do kdy byl rychtářem, se mi zatím nepodařilo zjistit. Víme jen, že jedním z rychtářů byl i pan Dobeš.
Tolik z nejstarší historie majitelů Kbel, tak jak se mi jí podařilo zjistit z pramenů: Pavel Vlček a Kolektiv autorů - Umělecké památky Prahy, Velká Praha A-L, r. 2012 a Augustin Sedláček – Místopisný slovník historický Království českého, r. 1909 a Věstník sdružených korporací okresu karlínského z roku 1912.
Po skončení první světové války v roce 1918 a vzniku Československé republiky byly voleni v obcích i ve městech starostové.
1918 – 1919 - Adolf Soukup
1919 –1923 - Antonín Suldovský – V roce 1919 se konaly první volby dle všeobecného hlasovacího práva. Volba starosty ve Kbelích byla dne 3. srpna 1919. Byli dva kandidáti. Václav Franc a Antonín Suldovský. Protože žádný nezískal nadpoloviční většinu hlasů, bylo rozhodnuto losem pro Antonína Suldovského.
1923 – 1924 – František Koudela – Nové volby se konaly roku 1923 v celé republice. Dne 21. listopadu 1923 také ve Kbelích. Víme, že pan Koudela nezanechal své zaměstnání v pojišťovně a proto úřadoval denně od 18,30 do 20,00 hodin a v sobotu a neděli celý den. Jinak úřadoval Antonín Bendl jako II. náměstek. V roce 1924 se stal pan František Koudela starostou karlínského okresu a vzdal se funkce ve Kbelích.
1924 – 1927 – Karel Málek
1927 – 1929 – Karel Franc
1929 – 1936 – Eduard Chlost – Ten v roce 1936 ve 40 letech zemřel.
1936 – 1939 – Rudolf David, který v roce 1939 zemřel.
1939 – 1941 – Roman Bystřický – Úřadoval do roku 1941, kdy na funkci rezignoval.
1941 – 1942 – Václav Jíša – Byl ve funkci starosty do nových voleb v roce 1942.
1942 – 1943 – Josef Týč - V září 1942 se konaly nové volby. Zvolený pan Svoboda neovládal němčinu, tak se musely volby opakovat. Ve druhé volbě nedosáhl nikdo nadpoloviční většinu a tak v užší volbě byl zvolen za starostu pan Josef Týč.
1943 – 1945 - Od listopadu 1943 spravuje obec správní komise. Jejím předsedou byl Němec Stanislav Laad do roku 1945. Od května do července roku 1945 řídil Obecní samosprávu pan David.
Od roku 1945 do roku 1990 byly národní výbory jako orgán československé státní správy na úrovni obce, města, okresu a kraje a jeho představitelem byl předseda.
1945 – 1945 – Emanuel Petržílka – V červenci 1945 byl zvolen předsedou Místního národního výboru a v říjnu téhož roku byl ze své funkce odvolán.
1945 – 1946 – Antonín Čermák – do funkce zvolen 30. 10. 1945
1946 – 1950 – Antonín Erban
1950 – 1954 – Vladimír Šlechta
1954 – 1957 – František Kysel
1957 – 1961 – Karel Souček – V roce 1961 se konalo sčítání lidu. Obec měla v té době 6.742 obyvatel, z toho 1792 dětí do 14 let.
1961 – 1964 – Vladimír Šlechta – Zvolen podruhé předsedou MNV.
1964 – 1971 – Karel Havelka – Předsedou MNV byl dvě volební období.
1971 – 1976 – Josef Rada
1976 – 1981 – PhDr. Karel Štěpka
1981 – 1990 – Jaroslav Kratochvíl
1990 – 1996 – Ing. Petr Kučera – Jmenovaný zastával ještě osm měsíců funkci předsedy MNV a pak byl název funkce přejmenován zpět na starostu obce nebo města.
1996 – 1997 – Ing. Vladimír Matěna
1997 – dosud – Pavel Žďárský – V roce 2011 proběhlo sčítání lidu, kdy obec měla 6.627 obyvatel, z toho 1.107 dětí do 14 let a rozloha je 600,3 ha.
Ještě zbývá dodat, že první Obecní úřad – kamenný dům, stál v nynější ulici Krnské, hned za neotevřeným obchodem na křižovatce s Mladoboleslavskou ulicí. Druhý úřad byl v tzv. dvoře v prostranství za bývalým pivovarem nad rybníkem. Dnes tam stojí obytné domy a obchod BILLA. Další a poslední dům pro úřad byl postaven v místech dnešního úřadu v roce 1947. Přestavěn do dnešní podoby byl v roce 2004.
Zapsala Ivana Engelová, kronikářka Kbel
52. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 3. DUBNA 2017
Téma: Výstavba Kbel z historie po současnost – 1. Část
Dubnové setkání bylo věnováno výstavbě ve Kbelích. Přestože jsme se v některých minulých setkáních výstavbě věnovali, rádi bychom zpracovali ucelený přehled o všech stavbách ve Kbelích. Vzhledem k velkému rozsahu tohoto téma, budeme pokračovat ještě v dalších Letopiseckých setkáních. Možná se někomu bude zdát, že již o některých věcech slyšel, ale stále je co objevovat a doplňovat.
Když Soběslav I. věnoval v roce 1130 jedno popluží kustodovi Vyšehradského kostela, stával v té době ve Kbelích pravděpodobně jen jeden dvůr u rybníka. Dále víme, že v roce 1363 zdědil po svém tchánovi selský dvůr s jedním člověkem Matěj od věže. Dvory byly asi také kolem rybníka, později se začaly stavět dále od rybníka. Nejstarší domy jsou v ulici Vrchlabské a Mladoboleslavské. Nedá se určit, které domy jsou úplně nejstarší, pokud tam není někde napsán datum. Bezpečně víme, že dům s čp. 45 v Železnobrodské ulici tzv. Nekvasilův, je z roku 1376. Mezi další starou stavbu patří stodola Bendlových v čp. 14 ve Vrchlabské ulici, na které je rok 1713. Domy se začaly číslovat, jak jsme si již také říkali, za vlády Marie Terezie v roce 1770. Dům s číslem popisným 1 stával vedle zdravotního střediska, je již zbourán a nenašel se žádný letopočet, kdy byl postaven. Někdy se letopočty vypalovaly na trámy. Další domy s čp. 2 a 3 jsou ve Vrchlabské ulici.
Víme, že v roce 1785 bylo ve Kbelích 57 domů a 478 obyvatel. V roce 1880 to již bylo 89 domů a 898 obyvatel. V roce 1920 bylo ve Kbelích 133 domů a 1 706 obyvatel.
Kbely byly v minulosti převážně zemědělské, ale po postavení pivovaru hrabětem Černínem v roce 1758 a výstavbě cihelen (první kruhová hraběcí z roku 1827 stála v polích před Kbely, druhá byla z roku 1863 a stávala směrem k Miškovicím a v dalších letech byla postavena třetí cihelna směrem na Ctěnice), začaly mít Kbely více průmyslový ráz. Pivovar stával nad rybníkem. Pivo se v něm vařilo do roku 1930, pak zde byla nějaký čas stáčírna piva. Po ukončení provozu začal postupně chátrat a v roce 1965 došlo k jeho postupnému bourání. V místech dnešní pošty na Semilské ulici stávala Továrna na výrobu dehtové lepenky, kterou postavil v roce 1864 stavitel Václav Nekvasil. Rozmach průmyslu začal hlavně po první světové válce, kdy se ve Kbelích v roce 1918 začalo budovat letiště. V roce 1921 se postavila Československá vojenská továrna na letadla, která se později přestěhovala do Letňan. V roce 1926 se hlavní vojenské telegrafní dílny přestěhovaly z Pohořelce do Kbel na nynější Mladoboleslavskou ulici proti čerpací stanici. Nejprve továrna vyráběla telegrafní přístroje, později byla výroba rozšířena pro potřeby automobilů a motocyklů. Továrna se přejmenovala na PAL (Pomocný automobilový a letecký průmysl). V současné době továrna již neexistuje, je to areál Park Kbely a plocha a budovy budou využity pro komerční účely.
Po roce 1920 se stavěly čtyři důstojnické domy v Hůlkově ulici u letiště pro důstojníky a jejich rodiny.
V roce 1928 byla dokončena stavba majáku s vodárenskou věží.
Začaly se utvářet jednotlivé kbelské čtvrti výstavbou rodinných domků.
Kolem roku 1925 se začalo stavět hodně rodinných domů ve čtvrti Za dráhou a Pod dráhou a k Čakovicím. Musela být dodržována určitá pravidla. Ze zajímavých dokladů z roku 1928, poskytnutých paní Semeckou uvádím, např. žádost o parcelaci pozemků a stavbu rodinných domků ve čtvrti Za dráhou:
„Parcelní povolení mohlo by býti vydáno po právoplatném schválení regulace tohoto území. Předzahrádky u jednotlivých stavenišť musí býti nejméně 5 m široké a vzdálenost domků od hranice souseda nejméně 5 m. Zastavení jednotlivých stavenišť stane se domy obytnými v zahradách, co do výšky přízemními a podkrovím, nejvýše jednopatrovými. Krytina střech budiž červená z hlinitého páleného materiálu.“ Protokol končí vyjádřením zástupců obce – „Zástupci obce nečiní žádných námitek proti povolení této parcelaci v rámci působnosti obce Kbelské, když pány žadateli bude před vydáním povolení zaplacen poplatek výše stavebním znalcem podotknutý a veškeré plochy uliční zdarma knihovně a bez závad obci předány budou.“
Čtvrť zvaná Nouzov vznikala v době největší krize v roce 1933. Protože se počítalo s jejím pozdějším zbouráním, byly pozemky občanům pronajaty (původně na 25 let) a nemohli si domky přistavovat. To samé bylo i v části zvané Uličky. Byla zde tzv. stavební uzávěra. Proto byla do těchto čtvrtí přivedena voda a plyn až naposledy z celých Kbel. Teprve po roce 2000 si mohli občané domy odkoupit do osobního vlastnictví.
Zahrádkářská kolonie v místech dnešního Centrálního parku byla založena v roce 1941 a po roce 2000 byla zrušena vzhledem k výstavbě Centrálního parku, který se slavnostně otevřel 24. 10. 2009.
V roce 1946 byla obec rozdělena na 5 čtvrtí.
I. čtvrť tvoří severní část obce od Letňanské (Toužimské) silnice severně. Patří sem např. ulice Nádražní (Toužimská), Čakovická (Semilská), Alšova (Bakovská), Sukova (Žacléřská).
II. čtvrť je ohraničena na severní straně silnicí Letňanskou (Toužimská), na jihu Pražskou (Mladoboleslavská) a na východě železnicí. Patří sem např. ulice Klicperova (Pelnářova), Tylova (Albrechtická) nebo Palackého (Vrchlabská).
III. čtvrť je na severu ohraničena silnicí Pražskou (Mladoboleslavská) a na východě železnicí. Jsou zde ulice Komenského (Slovačíkova), Husova (Sojovická) nebo V uličkách (Dětenická a Předměřická).
IV. čtvrť tvořila východní část obce Za dráhou a Pod dráhou, např. ulice Jiráskova (Nymburská), Bezručova (Bojetická), Nerudova (Mladějovská).
V. čtvrť je u letiště s ulicemi Košařova, Novákova (Hůlkova) a Příčná (Všejanská).
V roce 1947 byla provedena úprava katastrálních hranic mezi Prahou a Kbely. Katastr Kbel se zvětšil o 45 ha, 64 arů a 37 m2 na celkovou plochu 564 ha, 91 arů a 27 m2.
V roce 1949 byly postaveny dva bytové domy v Železnobrodské ulici vedle nynějšího kostela. Čísla popisná 595 a 606.
Ve Kbelích od roku 1952 sídlili Letecké opravny Kbely na dnešní Toužimské ulici vyčleněním z podniku Rudý Letov Letňany. Dnes je továrna součástí Divize letecké techniky LOM Praha a část objektu je využívána pro komerční účely.
Teprve v roce 1953 se začalo s výstavbou I. sídliště u silnice Mladoboleslavské a v roce 1957 - 1959 II. sídliště v ulici Toužimské. Pro zajímavost uvádím, že na ploše, kde je první sídliště, se měl stavět kolem roku 1930 velký kostel. Plány byly zhotoveny, ale z jeho stavby později sešlo.
V roce 1966 se provádělo zaměřování celé naší obce. Měřily se domy, parcely, polnosti i rybník, protože staré katastrální mapy byly již nevyhovující.
Další pokračování o výstavbě ve Kbelích bude na příštím Letopiseckém setkání 15. května 2017.
Ivana Engelová, kronikářka Kbel
53. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 15. KVĚTNA 2017
Téma: Výstavba Kbel z historie po současnost – 2. část
Při minulém setkání jsme povídání skončili u výstavby I. sídliště v roce 1953 a II. sídliště v roce 1959.
S další bytovou výstavbou se počítalo v 80. letech minulého století, kdy bylo v plánu zastavit střed obce. Došlo k tomu až později.
Velkou stavbou v akci „Z“ (svépomocí) byla stavba obchodních pavilonů na Mladoboleslavské ulici, která začala v roce 1974. Prodej byl zahájen v prosinci roku 1979. Byla zde samoobsluha potravin, prodejny masa a uzenin a třetí prodejna byla zelenina. V současné době je v tomto objektu drogerie Cyan, kadeřnictví, restaurace U tří volů a prodejna barev. Ostatní prodejny byly umístěny již v dřívějších dobách v obytných domech, nebyly to samostatné stavby.
Za objektem na konci Katusické ulice, kde byl v provozu hotel ERKO, se kolem roku 1976 v Jilemnické ulici stavěly svépomocí bytové domy.
V roce 1997 byl odsouhlasen prodej obecních pozemků jejich současným nájemcům v lokalitě Nouzov. Rovněž se rozprodávaly byty i pozemky v I. a II. sídlišti. Část bytů zůstává ve vlastnictví MČ Praha 19.
V roce 2000 byly dokončeny bytové domy v Toužimské ulici vedle již nyní zbourané hasičské zbrojnice a dva domy při Semilské ulici ve čtvrti Pod Nouzovem. V roce 2001 začala rekonstrukce domů v I. a II. sídlišti. V roce 2002 byly rozparcelované pozemky v Ledečské ulici a v roce 2004 započala výstavba bytů. V roce 2005 začala výstavba dalších obytných domů Pod Nouzovem, které stavěla společnost EXCON. V roce 2007 byly dokončeny bytové domy v Žacléřské ulici a začalo se s výstavbou bytových domů nad rybníkem mezi ulicemi Žacléřská a Vrchlabská, které byly dokončeny v roce 2009.
Mimo bytovou výstavbu se budovaly i další důležité stavby, které se časem také měnily.
V první řadě to byly školy. První budova obecné školy jako obecní dům, v Mladoboleslavské ulici čp. 20 byla postavena a otevřena v roce 1989, kdy se v ní začalo poprvé učit, ale patřila ještě pod vinořskou školu. Když zemská školní rada v roce 1892 povolila vyškolení Kbel ze školní obce Vinoře, byla budova v témže roce vysvěcena, a tím získaly Kbely svojí vlastní školu. Druhá budova měšťanské školy ve Slovačíkově ulici čp. 400 byla otevřena roku 1932. Třetí budova školy v Albrechtické ulici čp. 732 byla jako experimentální otevřena v roce 1961 a poslední budova školy, která je propojena s třetí budovou, je z roku 2015 a byla rovněž vysvěcena.
V budově obecné školy se přestalo učit školním rokem 1981 – 1982. Z budovy školy je nyní Dům seniorů, který byl dán do užívání v roce 2001. V měšťanské škole skončilo vyučování rokem 1985 – 1986. Nejprve byla pronajata na několik let podniku ČKD pro učiliště, dále Křesťanské střední škole a od roku 2003 byla budova pronajata Vysoké škole tělesné výchovy a sportu – Palestra, která budovu školy v roce 2015 koupila od MČ Praha 19. Školy v Albrechtické ulici jsou stále v provozu.
Budova Sokolovny na Hornopočernické ulici čp. 286 je z roku 1927 a stále je využívána různými sportovními oddíly.
Lidový dům v Toužimské ulici čp. 244 byl otevřen v roce 1928 (rekonstrukce byla v roce 1979, v roce 1982 byla dokončena přístavba a po roce 2000 se započalo s novou rekonstrukcí a stavbou obřadní síně, rekonstrukce interiéru byla dokončena v roce 2006).
Kaple sv. Alžběty Durinské vznikla adaptací stodoly čp. 42 v roce 1932 v Železnobrodské ulici. Kaple se stala časem nevyhovující a na jejím místě byl postaven moderní kostel sv. Alžběty Durinské, který byl vysvěcen 13. června roku 2004.
V roce 1943 byla postavena nádražní budova, která sloužila až do roku 2004. V roce 2014 se objekt zboural a na jeho místě se staví obytný dům. V současné době je na vlakové zastávce pouze malý dřevěný přístřešek.
V roce 1949 byl vysvěcen hřbitov, který se nachází na konci Kbel v Semilské ulici. V roce 1974 byla dokončena výstavba kolumbária a v roce 2012 prošel hřbitov rekonstrukcí a byla upravena i rozptylová loučka.
První samostatná budova Mateřské školy v ulici Letců čp. 731 se stavěla společně s II. sídlištěm a byla dána do provozu v roce 1960. V roce 2006 proběhla v MŠ rekonstrukce. Na pozemku MŠ v Albrechtické ulici čp. 598 stála původně budova jeslí, které byly v provozu od roku 1950 do roku 1970, kdy na vedlejším pozemku byly postaveny nové jesle, které byly v provozu do roku 1997. Do původní budovy jeslí se přemístily děti ze školky v Krnské ulici. Tím vznikl celý školský komplex: jesle, školka, škola. Budova MŠ se později od základu přestavěla a byla slavnostně otevřena v roce 2010. V budově druhých jeslí v Albrechtické ulici je z části školní družina a v druhé části ze Železnobrodské ulice čp. 764 jsou umístěny kanceláře ÚMČ Praha 19.
První Dům seniorů v Borovnické ulici čp. 476 byl otevřen v roce 1989, kdy byl přestavěn z obytného domu. Druhý Dům seniorů na Mladoboleslavské čp. 20 byl dán do užívání v roce 2001.
Současná budova Radnice v Semilské ulici čp. 43 prošla velkými změnami. Původní obecní domek byl z roku 1903. V roce 1947 - 1949 byla provedena rozsáhlá přestavba na dvoupatrovou budovu a další velká rekonstrukce proběhla v roce 2004, kdy vznikla budova v současné pěkné podobě.
Mezi budovy, které jsou stále v provozu, patří také Zdravotní středisko v Železnobrodské ulici čp. 764, které se otevřelo v roce 1965.
V roce 1968 bylo na kbelském letišti otevřeno Letecké muzeum a v roce 2016 v historických leteckých budovách muzeum Stará Aerovka v Hůlkově ulici.
Také kbelští hasiči měli zázemí v několika zbrojnicích. První byla v rodinné domku u Tejneckých, druhá ve stodole, obě v místech dnešní čerpací stanice na Mladoboleslavské ulici, třetí na křižovatce Toužimské a Bakovské otevřená v roce 1965 (v roce 2016 byla zbourána) a poslední je ve Vrchlabské ulici čp. 1042 z roku 2009.
V roce 1979 se započalo se stavbou Maltárny na začátku Kbel na Mladoboleslavské ulici. Do provozu byla dána v květnu roku 1982. Dnes je to podnik Knauf.
Mezi další stavby patří také Česká pošta z roku 1986 na Semilské ulici čp. 885. Původní pošta byla v rodinném domku ve Vrchlabské ulici čp. 36. Od letošního roku je vstup na poštu bezbariérový.
Po roce 2000 byl v Krnské ulici čp. 350 otevřen Hotel Marie-Luisa, přebudován z bývalé vily továrníka Ing. Vaníčka. Určitý čas ve vile sídlila mateřská škola. (v letech 1949 – 1971.)
V prosinci v roce 2009 byl otevřen obchod BILLA v areálu bytových domů nad rybníkem.
V roce 2014 byl v Centrálním parku otevřen multifunkční Srub ve stylu Gočárových domů, kde je nekuřácká restaurace „Zastávka u Srubu.
Ve Kbelích se nachází i budovy, které již neslouží svému původnímu účelu.
V březnu roku 1963 byl otevřen hotel ERKO ve II. sídlišti na konci Katusické ulice. V současné době je zavřen i s restaurací, která byla jeho součástí.
V březnu, také roku 1963, bylo dáno do provozu i první kino ve Kbelích. Do té doby se promítalo v sále Sokolovny. Kino bylo širokoúhlé. Bylo přestavěno z bývalé restaurace U Suldovských v čp. 73 na Mladoboleslavské ulici. Stavělo se v akci „Z“ (tj. svépomocí) od roku 1961. Kino bylo v provozu do roku 1994. V současné době je v budově pneuservis a Kbely kino nemají.
Rovněž Motorest nacházející se na Mladoboleslavské ulici za přejezdem (původně hostinec a hotel Morsteinů) již není v současné době v provozu.
Poslední část tohoto tématu budeme probírat ještě v dalším Letopiseckém setkání 5. června 2017
Ivana Engelová, kronikářka Kbel
54. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 5. ČERVNA 2017
Téma: Výstavba Kbel z historie do současnosti – 3. část
I toto setkání jsme věnovali výstavbě Kbel, kdy jsme se dostali až do současnosti. Nejprve jsme si povídali o komunikacích a inženýrských sítích, a tím se doplnily i některé údaje z Letopiseckého setkání v listopadu roku 2016.
Nejstarší silnicí ve Kbelích je současná silnice ve Vrchlabské ulici, Mladoboleslavské ulici a Toužimské směrem k Letňanům. Ty byly také jako první vydlážděné a opatřené veřejným osvětlením. Již v dubnu roku 1894 se na zastupitelstvu projednávalo zřízení svítidel – petrolejových lamp v počtu osmi kusů (jak je uvedeno v zápisech v archivu v Přemyšlení). Teprve až v roce 1923 požádala obec o zřízení elektrického osvětlení. Kbely měly v roce 1924 třináct veřejných světel a postupně přibývaly další do všech ulic. V roce 1968 byla provedena rekonstrukce veřejného osvětlení a pokládaly se do země i telefonní kabely. V roce 1979 byly provedeny další údržbové práce, vyměnily se dřevěné sloupy za betonové. Po roce 2000 se postupně provádělo odstraňování sloupů a pokládání kabelů do země. Zůstaly sloupy veřejného osvětlení. Všimli jste si, že každý sloup má svoje číslo? Má to svůj význam. Například budete v cizím městě a budete potřebovat rychle sanitku a nevíte, jak se jmenuje ulice, ve které se nacházíte. Na záchrance nahlásíte číslo, které je na nejbližším veřejném osvětlení a oni si vás již podle tohoto čísla najdou.
O osvětlení se ve Kbelích stará firma ELTODO.
Silnice i chodníky byly dříve velmi prašné. Kolem byly škarpy na dešťovou vodu. V roce 1924 se dehtovala první silnice, a to kolem letiště. Jak jsme si již také říkali, prvními vydlážděnými silnicemi kostkami byly v roce 1932 nynější ulice Mladoboleslavská a Vrchlabská. Další, ale betonová silnice, se budovala za 2. světové války a vedla ze Kbel do Satalic. Od roku 1960 se začalo postupně s asfaltováním silnic a úpravou chodníků. V dalších letech se prováděla jejich údržba. V roce 1998 se začala zavádět nová koncepce komunikací v obytných čtvrtích. Někde se zrušily chodníky, „vznikaly obytné zóny“, v ulicích se pokládala zámková dlažba a tvořila se zelená pásma. Hlavní silnice zůstávají asfaltové. Před zdravotním střediskem v Železnobrodské ulici bylo upraveno v roce 2007 parkoviště pro auta. Na silnicích jsou vyznačeny přechody pro chodce a na hlavních křižovatkách jsou světelné signalizace, které se průběžně vyměňují. Velká stavba komunikace z posledních let je propojovací silnice ulic Toužimská a Mladoboleslavská. Stavba byla zahájena v listopadu roku 2009 a výstavbu prováděla společnost Geosan. Provoz na komunikaci začal v roce 2012, ulice nese název Polaneckého.
Další velkou akcí pro Kbely bylo v roce 1966 pokládání plynového potrubí pro zásobování plynem i Horní Počernice a Klánovice. Úplná plynofikace Kbel začala až v roce 1997. Do té doby se v rodinných domcích topilo tuhými palivy a rovněž na sídlištích byly kotelny na tuhá paliva. V roce 1994 začaly přípravné práce na stavbu horkovodu pro I. a II. sídliště vedené z Mělníka.
Úpravou silnic a chodníků jsme se postupně dostali až do dnešní doby, kdy se začaly budovat cyklostezky. Kbely jsou první městskou částí v Praze, která začala systematicky podporovat cyklodopravu, a to již od roku 2005, kdy začalo projednávání prvního kbelského generelu cyklodopravy. V roce 2006 byl dokončen základní desetikilometrový systém cyklotras celé Prahy 19 s názvem Kbelský okruh. O čtyři roky později – v návaznosti na otevření tunelu pod tratí v roce 2010 – byl průjezd centrem Kbel upraven do dnešní podoby. Byly dokončeny cyklotrasy Kbely – Kyje a Kbely – Hloubětín. Poslední je cyklostezka v úseku mezi Knaufem a Beladovou ulicí směrem k metru. Připravuje se trasa do Vinoře. Všechny kbelské cyklostezky se na jaře čistí a upravují. Jsou označeny žlutými cedulemi s číslem cyklostezky a popisem kam vede a kolik je to kilometrů. Rovněž na silnicích jsou označeny pruhy pro cyklisty.
Do výstavby patří také hřiště a sportoviště. Z historie víme, že první fotbalové hřiště z roku 1912, kterému se říkalo „plácek“, bylo za Kbelami směrem na Vinoř. Dnes jsou tam rodinné domky. Další fotbalové hřiště bylo v místech před Lidovým domem a další vedle bývalého hostince u Trantů v současné ulici Svijanské a Benecké. Dnes tam stojí rodinný dům. Další hřiště bylo u Sokolovny z roku 1927. V roce 1942 bylo vybudováno hřiště s vchodem ze Železnobrodské ulice. Hrával se tam fotbal, volejbal, nohejbal, pořádaly se dětské dny. Za tribunami na menším hřišti se v zimě i bruslilo. Dnes má hřiště novou povrchovou úpravu, původní tribuny se zbouraly a vybudovaly se na jiném místě. Další hřiště, kde se hrál volejbal, bylo u prvního sídliště. Dnes tam jsou garáže. Hřiště, kde se hrál také volejbal, bylo u trati ve druhém sídlišti.
Dosud jsou hřiště u bývalého hotelu Erko (ve II. sídlišti) a ve čtvrti u letiště ve Všejanské ulici. Kbely mají také několik nových dětských hřišť. V roce 2008 byla provedena pasportizace všech dětských hřišť na území Kbel. Na konci Xaverovské ulice bylo dětské hřiště, které se upravilo do současné podoby. Dětské hřiště bylo také v Husově parku v ulici Sojovická. Rovněž i toto hřiště se upravilo a přidaly se prolézačky, skluzavka a houpačky. Hřiště s vybavením pro dětské hry jsou v Centrálním parku, který byl otevřen 24. 10. 2009. Další najdeme v Lesoparku za tunelem, menší také u rybníka. Hřiště jsou dále v ulicích Chotětovské, Luštěnické, Jilemnické, Hůlkově a také na náměstí v Nouzově a v ulici Pod Nouzovem. Nové zařízení na dětském hřišti je v Rožďalovické ulici. Na některých hřištích jsou umístěny stoly na ping-pong. V Centrálním parku jsou pro veřejnost i cvičící stroje. Máme také hřiště s venkovním cvičením – Street workout. Byla zbudována v roce 2016. Jedno je umístěno v Centrálním parku a druhé Pod Nouzovem.
Děkuji všem, kteří na Letopiseckých setkáních svými vzpomínkami a znalostmi pomáhají doplňovat naší kbelskou historii a těším se na další setkání po prázdninách.
Ivana Engelová, kronikářka
55. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 4. ZÁŘÍ 2017
Téma: Příroda a zeleň ve Kbelích a s tím související geologie a vodní plochy.
Kbely se rozkládají na rozlehlé náhorní planině při východním okraji Prahy. Tvoří jí především ordovická břidlice stará více než 400 milionů let. Kbelské území se nachází na spodní vodě. Hladina podzemní vody je 4 – 10 metrů pod terénem. Proto také název Kbely. Víme, že v historických knihách je napsáno, že význam slova „kbel“ je např. vykotlaný pařez, kterému byly odřezány kořeny, a vkládal se do studánky proti sesouvání břehů. Dále slovo „kbel“ nebo také „bel“ označuje studánku, či rybník. Později se tento výraz začal používat i pro škopek nebo nádobu na vodu. Slovo „zbel“ znamená také nádobu na vodu nebo nádrž na vodu a slovo „Quelle“ značí pramen. První známky pravěkého osídlení jsou datovány mezi dobou kamennou a bronzovou, tedy v době staršího neolitu. Dokladem života na území Kbel jsou různé vykopávky a existence rozsáhlého pravěkého sídliště. O osídlení svědčí i to, že tudy vedla tzv. Žitavská stezka – z Prahy, přes Brandýs nad Labem do Žitavy.
Ve Kbelích nejsou žádné větší vodní toky nebo plochy. Přes Kbely protéká potok zvaný Chobot, Kbelský nebo Vinořský, který vytéká z většího rybníka. Protéká Centrálním parkem do malé nádrže v parku a teče dál lesoparkem. Za katastrem Kbel teče v polích do Vinoře a ústí do Biologického rybníka ve vinořské oboře. V dřívějších dobách byly ve Kbelích dva rybníky vedle sebe a oddělovala je jenom hráz. Zatím se mi nepodařilo zjistit, ze které doby tu rybníky jsou. Menší rybník se začal v roce 1957 zasypávat zeminou ze stavby druhého sídliště za Toužimskou ulicí. Prameny rybníku byly zabetonovány. Rybník se v dřívějších dobách používal pro plavení koní, které vlastnily statkáři nebo drobní zemědělci. Větší rybník se několikrát čistil. Ve starých zápisech jsem se dočetla, že již v roce 1903 žádalo zastupitelstvo Černíny (v té době vlastnili Kbely) o vyčištění a úpravu rybníka. Rybník se také čistil v roce 1977 a byl upraven na požární nádrž. Ve zprávě z průzkumu při rekonstrukci rybníka, kterou provedla v roce 1977 Stavební geologie n. p. je napsáno „ V rámci hydrogeologického průzkumu byl proveden vrt HJ 1 do hloubky 40,0 m. Vrt zastihl příznivé hydrogeologické poměry křídového souvrství cenomanu a byl definitivně vystrojen jako jímací zdroj schopný dlouhodobého vodárenského využití. Vydatnost založeného zdroje byla ověřena čerpací zkouškou 1, 92 litrů za sekundu, při snížení hladiny podzemní vody na úrovni 8,30 m“. Kolem byly vysázeny dřeviny, které jsou u rybníka dodnes. K další úpravě došlo po roce 2000, kdy se rybník změnil do současné podoby. Rybník byl také součástí rybníkářského revíru Vinořský potok I. Chovají se zde ryby a dělají se výlovy. Kolem rybníka je i několik pramenů, které jej zásobují vodou.
V dřívějších dobách používali lidé vodu ze studní. Byly zde studny veřejné a soukromé u rodinných domků. Veřejná studně byla u rybníka ve spodní části Vrchlabské ulice, studna je tam doposud. V horní části Vrchlabské ulice poblíž křižovatky byla další studně, které se říkávalo „líná pumpa“. Tam se scházeli za první republiky nezaměstnaní. Dále byla studna podle pamětníků před nynějším obchodem Krmiva pro zvířata na křižovatce. Obě studny byly pravděpodobně zazděny, když se upravovaly silnice a chodníky. (nejprve kostky, později asfalt). To jsem se zatím nikde přesně nedočetla. Jedna studna byla také v bývalém dvoře, kde jsou nyní bytové domy za BILLOU. Dvě studny najdeme také na kbelském hřbitově. Jedna studna je i v lesoparku blízko plotu, kde je tzv. PRALES.
Další, pro Kbeláky asi nejznámější, je studna zvaná „Barborka“, která zásobovala vodou bývalý pivovar. Památné místo se nyní upravuje.
Při stavbě letiště a domů kolem byla potřeba také voda. V roce 1928 byl dán do provozu maják, který byl zároveň i jako vodárenská věž. Do věže se voda čerpala z vodárny v Hloubětíně na nynější Kbelské ulici v blízkosti příjezdu pod tratí před světelnou křižovatkou. Odtud pak samospádem byla rozváděna potrubím nejprve na letiště a okolí, později i do I. sídliště. Teprve v letech 1972 – 1988 byla do celých Kbel zavedena novým potrubím městská voda. Přečerpávací stanice je na kraji Kbel na Mladoboleslavské ulici před odbočením ke stanici metra Letňany. Kbely jsou zásobovány vodou ze Želivky.
Přesto že ve Kbelích nejsou žádné lesy, považují se za zdravé místo k bydlení, protože tu máme hodně zeleně.
Místo zahrádek pod I. sídlištěm vznikl Centrální park a tunelem pod tratí se vejde do lesoparku. Z bývalého zahradnictví na konci Kbel směrem na Vinoř je tzv. PRALES. Je to zkratka Pražského lesního střediska, které vybudovaly Lesy hl. města Prahy. Celý prostor je otevřen a upraven a dá se jím projít až na konec Kbel k nechráněnému přejezdu na Jilemnické ulici směrem ke Ctěnicím. Mezi Kbely a Letňany vznikl Letňansko-Kbelský lesopark. Nachází se zde několik menších parčíků např. Husův park nebo parčík u rybníka. Hodně zeleně je také v prvním i druhém sídlišti a u nově postavených bytových domů, u rybníka nebo Pod Nouzovem. Zeleň je také kolem rodinných domů a v ulicích ve všech kbelských čtvrtích. Vysazují se také nové stromy, např. na konci Kbel podél Toužimské ulice směrem k Letňanům byly vysázeny duby. Další stromy jsou za pomníkem padlých při trati, v prvním sídlišti a podél silnice Mladoboleslavské od Polaneckého ulice směrem ke Knaufu. Za zmínku také stojí i alej na Mladoboleslavské ulici ze Kbel směrem na Vinoř. V roce 1785 dali Černínové vysázet podél silnice, v té době zvané Císařská, kaštany jako přístupovou cestu do jejich zámku. Alej byla ještě dvakrát obnovena.
Kbely mají také Památný strom – lípu srdčitou, která se nachází v Krnské ulici u plotu zahrady Domu seniorů. Vysazena byla v roce 1918.
O čistotu a zeleň ve Kbelích se v současné době stará firma Pražské komunikace.
A ještě něco mimo daného tématu. O Kbelích se mluví také v televizi. Např. 26. června se vysílal na ČT2 pořad k výročí letiště Ruzyně „Příběh letiště Praha“ a začínal letištěm ve Kbelích. Byl to krásný a zajímavý pořad s pěknými záběry na kbelské letiště. Také v pořadu „Kde domov můj“ na ČT1 byla jedna z otázek, kdy bylo první vysílání rozhlasu v Československu. Pan Háma, který pořad uvádí, četl, kdy a kde to bylo, tudíž o Kbelích. A do třetice na ČT1 to nebylo přímo o Kbelích, ale v Toulavé kameře mluvil kbelský farář z poutního místa z Hájku, které patří řádu františkánů jako kbelský kostel. Při jednom setkání s panem farářem jsem se dověděla, že právě v Hájku by měl být i zvon z původní kbelské kapličky, která stála v místech dnešního kostela. Také velký dřevěný kříž z kapličky je zase v areálu františkánského kostela Panny Marie Sněžné v Praze.
Ivana Engelová, kronikářka Kbel
56. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 2. ŘÍJNA 2017
Téma: Průmysl ve Kbelích z historie do současnosti.
Než jsme začali povídání o průmyslu, ptala jsem se přítomných, zda si nepamatují, jak se dříve ve Kbelích slavilo posvícení. Našla jsem, že výraz „posvícení“ znamená jako „posvěcení“, a to posvěcení kostela. Traduje se, že první posvícení slavil v Jeruzalémě král Šalamoun. Vzhledem k nejednotnosti oslav nařídil císař Josef II. roku 1786 slavit je po celé zemi třetí říjnovou neděli po svátku sv. Havla. Ten den se v celém císařství nepracovalo. V roce 1918 po vzniku Československé republiky silně ožila tradice svatováclavská. Jak je to ale ve Kbelích? Traduje se, že posvícení se slaví po svátku sv. Ludmily. Nikde jsem ale nenašla, proč tomu tak je. Ptala jsem se i pana faráře z Vinoře a ten mi slíbil, že se podívá do kronik. Do Vinoře proto, že Kbely neměly kostel (jen od roku 1932 kapli) a farností spadaly pod Vinoř. Z pozdější doby si pamětníci vzpomínali na kolotoče, které stály u rybníka a v místech dnešního zdravotního střediska. Stánky byly podél současné Vrchlabské ulice. Doma se pekly posvícenské koláče. Po posvícení bývala v neděli v sokolovně tancovačka a v pondělí se tancovačka nazývala „Pěkná“. Pokud si někdo vzpomenete na historii kbelského posvícení, nebo máte staré fotografie, podělte se, prosím, o to s námi.
A nyní se již vrátíme k původnímu tématu. Jak jsme si již dříve říkali, Kbely byly převážně zemědělské. Průmysl se začal rozvíjet po stavbě pivovaru v roce 1758, který postavili Černínové. Pivovar vlastnili do roku 1923. Pak bylo vlastníkem Sociálně demokratické družstvo bednářské a pivovar měl název Družstevní pivovar Kbely u Prahy. Pivo se v pivovaru vařilo do roku 1930, pak zde byla pouze stáčírna piva. Další stáčírna piva byla v dnešní Hornopočernické ulici v čp. 141. Na Odboru výstavby jsou uloženy plány z roku 1944, jak přestavět budovu pivovaru a hlavně budovy statku na byty. K tomu však nedošlo a v roce 1965 začalo s jeho demolicí. Kbely ale budou mít opět pivovar, který se buduje v horní části Vrchlabské ulice a měl by být otevřen v příštím roce.
V roce 1864 stála v místech dnešní pošty Továrna na střešní lepenku, kterou postavil stavitel Nekvasil a v roce 1898 jí odkoupila firma Lukeš a Hák. V roce 1867 vznikla „Firma Václav Nekvasil, stavitel“, kterou po jeho smrti v roce 1906 převzal jeho syn Ing. architekt Otakar Nekvasil. Firma postavila mnoho známých budov jako např. Koruna na Václavském náměstí v Praze nebo Vodárnu v Praze – Podolí a také některé domy ve Kbelích.
Dále tady byly cihelny – kruhová hraběcí (patřila Černínům) cihelna z roku 1827 byla v místech dnešního Knaufu na kraji Kbel na Mladoboleslavské ulici. Další dvě cihelny postavil Václav Nekvasil. Jednu v roce 1863 směrem k Miškovicím a druhou v roce 1869 v polích ke Ctěnicím. O této cihelně nám pan Martinec řekl, že cihelna byla v místech, kde má postavený dům. Pozemek odkoupili jeho předkové a na srovnání terénu po cihelně, se na pozemek vozila zem z kopce zvaný „Říhák“ na konci Bakovské ulice. Cihelna byla v provozu do roku 1930. Pak zde ještě byla poblíž hřbitova Patrasova pískovna, kde se těžil písek.
Velký rozvoj průmyslu nastal ve Kbelích po skončení 1. světové války a vyhlášení samostatné republiky v roce 1918. Bylo to především letiště, které se budovalo na vykoupených pozemcích Černínů na okraji Kbel. První plátěné hangáry stály na letišti již v prosinci roku 1918.
V blízkosti vznikla v roce 1921 Továrna na letadla, která sem byla přestěhována z Pražského výstaviště. V roce 1918 se na Pražském výstavišti začali shromažďovat bývalí příslušníci rakousko-uherských leteckých útvarů a ukládali zde i dostupnou leteckou techniku a byl tady vytvořen první letecký vojenský podnik s názvem Letecký arsenál, kam nastoupil i později velmi známý inženýr Alois Šmolík, tvůrce prvního vojenského letounu československé konstrukce „Šmolík ŠM – 1“. Podnik Letecký arsenál se v roce 1921 přestěhoval do Kbel a změnil svůj název na „Československá vojenská továrna na letadla Praha – Kbely“. Roku 1924 se výroba přestěhovala do nových prostor do Letňan, kde se vyráběly a opravovaly letadla. V roce 1942 byly ve Kbelích vystavěny nové haly známé pod názvem AERO. K tomu přibyly v roce 1943 další haly budoucích leteckých opraven ve Kbelích. V roce 1952, kdy vyčleněním z Rudého Letova, vznikly Letecké opravny Kbely a přestěhovaly se do nové továrny, která byla postavena na konci Kbel na dnešní Toužimské ulici. V té době patřily pod Letecké opravny Kbely (LOK) i Letecké opravny Malešice (LOM). Ty se v roce 1954 osamostatnily. Dne 12. 1. 2004 došlo k výmazu LOK z obchodního rejstříku a došlo k transformaci tří podobných subjektů a vznikla nová organizace LOM Praha s. p., jejímž zakladatelem bylo Ministerstvo vnitra. Novým programem nezůstaly jenom opravy letadel, ale sortiment se rozšířil o leteckou zabezpečovací techniku a přestavbu letadel. Dnes sídlí v části celého objektu také různé firmy.
Další velkou továrnou ve Kbelích postavenou v roce 1926 na nynější Mladoboleslavské ulici (naproti je nyní čerpací stanice OMV) byly „Hlavní vojenské telegrafní dílny“, které vyráběly především vojenskou radiotechniku, telefonní ústředny nebo radiovysílače. Původní továrna s názvem Hlavní vojenské telegrafní dílny vznikla v roce 1922 na Pohořelci. Odtud se v roce 1926 továrna přestěhovala právě do Kbel. Po okupaci byly Vojenské dílny začleněny do německého koncernu Ostmarkwerke jako zbrojní podnik německé armády. Po válce se výroba zaměřila hlavně na automobilový průmysl. Začaly se vyrábět svíčky do zapalování, stěrače a jiné. K 1. lednu 1946 se zřizuje z Vojenských telegrafních dílen a několika dalších přidružených závodů podnik s názvem PAL (spojené závody Pomocného automobilového a leteckého průmyslu) s hlavním závodem ve Kbelích. Důležitými dílnami byla lisovna, slévárna a nástrojárna. Vyráběly se palubní přístroje pro automobilový podnik Škoda Mladá Boleslav. Pal, jako národní podnik, byl z rozhodnutí ministerstva v prosinci roku 1990 zrušen. Měl několik majitelů a výroba se snižovala, až se podnik zavřel úplně. Postupně se rušily i ostatní podniky po republice, které pod koncern spadaly. Dnes je v místech bývalého podniku areál zvaný Park Kbely a pronajímá se pro komerční účely. Částečná výroba zůstala ještě v Klecanech s názvem PMP Pal International a vyrábí se tam stěrače pro zahraniční automobilové závody. Další je společnost Continental v Brandýse nad Labem, kde se vyrábí autorádia a palubní přístroje.
Menší dílnu za 1. republiky s čp. 475 na nynější Mladoboleslavské ulici vlastnil pan Tlustoš. Vyráběly se tam rybářské navijáky a tlumiče. Vyučilo se tam i několik kbelských občanů. Zajímavostí je výroba dvou motorek TAP. Další výroba motorek již nepokračovala.
Mezi novější závody ve Kbelích patřila Maltárna, otevřená v roce 1982 na okraji Kbel na Mladoboleslavské ulici. Továrna na výrobu suchých maltových směsí byla prvním zařízením svého druhu v Československu.
V roce 1992 převzal a rozšířil výrobu podnik KNAUF, což je poslední organizace – továrna zřízená na území Kbel.
Chtěla bych poděkovat všem účastníkům Letopiseckých setkání za vzpomínky a doplňování daných témat, ale také všem, kteří čtou zápisy ve Kbeláku a posílají mi prostřednictvím e-mailu informace, vzpomínky i připomínky.
Ivana Engelová, kronikářka Kbel
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
57. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 6. LISTOPAD 2017
Téma: Zemědělství ve Kbelích, Kbely a zahrádkářství
V dřívějších dobách byly Kbely od svého počátku převážně zemědělské. Na půdě hospodařilo několik majitelů Kbel, jak jsme si o nich říkali na Letopiseckém setkání č. 17. V neposlední řadě to byli také Černínové. Ve Kbelích bylo později i několik statkářů (Soukup, Suchý, Nekvasil, Kubeš, Vyhnálek, Ryčl, Bendl, Racek) a soukromě hospodařících rolníků, kteří vlastnili pole na kbelském katastru. Pěstovalo se zde hlavně obilí a cukrová řepa. Na statcích se rovněž choval dobytek, převážně koně, krávy, kozy, prasata a slepice.
Výpis z kroniky z roku 1941:
„Podle soupisu ze srpna 1943 je v obci 120 chovných koz. Podle zákona má býti na 40 koz chován 1 kozel. Proto je nutné, aby obec zakoupila dva kozly v částce 5 820,- korun. Náklady spojené s vydržováním kozlů rozvrhne obec na držitele plemenic. Na 1 kozu 40,- korun. Chovatel kozlů obdrží 3 000,- korun na krmivo a 3 000,- korun odměny“.
Soukromé hospodářství trvalo do roku 1948, kdy se postupně utvářela JZD (Jednotná zemědělská družstva) a Státní statky. Ve Kbelích bylo založeno JZD v roce 1950. Sídlo bylo ve dvoře nad rybníkem, kde stály i velké stodoly. Začalo se jednat s místními statkáři, zda by byli ochotni vstoupit do družstva. Ani jeden neměl zájem, přesto se družstvo založilo. Soukromníci museli odevzdávat povinné dávky. Při kontrole se zjistilo, že někteří tuto povinnost neplní. Někdy jim bylo i znemožněno dávky odvádět, protože byly nastaveny tak, aby je nemohli plnit. Z tohoto důvodu jim pak mohly být polnosti i zvířata odebrány, jako např. panu Františku Kubešovi. Ten si potom zakoupil nové koně a splácela je ještě dlouho celá jeho rodina. Pamětníci uvádějí, že se za doprovodu hudby vedly krávy do dvora, které se odebíraly statkářům. To byla pro statkáře smutná a krutá chvíle. Odebrané polnosti byly na základě ústavního zákona č. 55/1947 odejmuty a předány do hospodaření MNV, který je předal založenému družstvu. Ze zápisu v kronice víme, že např. pan Suchý předal svojí usedlost Státnímu statku v Ďáblicích. Byly předány budovy a polnosti. Živý inventář byl ponechán panu Suchému k prodeji. JZD ve Kbelích začalo pracovat na 64 ha. Další polnosti získalo družstvo od města Prahy. JZD bylo ve Kbelích krátce, do roku 1955, a předalo všechen majetek (polnosti i živočišnou výrobu) Státnímu statku v Ďáblicích. Státní statek Ďáblice se pro malé výnosy a špatné hospodaření zmenšoval a asi od roku 1967 přešel pod Státní statek Miškovice, který si stačil obdělávat polnosti sám. Ve Kbelích zůstala strojní traktorová stanice v bývalém statku u Ryčlů zřízená v roce 1953 a slepičárna v bývalé Černínově cihelně ve čtvrti u letiště. Ve dvoře nad pivovarem byl sklenář a měla zde sklady Mototechna, kde pracovala paní Houžvičková jako vedoucí. Bydlelo zde i několik rodin. Ve statku byla chvíli i úřadovna místního úřadu, místní knihovna a byla zde také třída obecné školy. Ve dvoře se i mlátilo obilí. Lidé z továren chodili na žně na brigády a také okopávat a jednotit cukrovku.
Zahrádky - Zahrádky byly nejdříve kolem rodinných domků. Teprve v roce 1941 byla ve Kbelích založena zahrádkářská kolonie ve středu obce, kde se dnes nachází Centrální park. Zahrádky tam byly do roku 2007. Další větší zahrádkářská kolonie byla za domy podél nynější Mladoboleslavské ulice od ulice Žacléřské k Vrchlabské. Dnes tam stojí obytné domy. Tyto zahrádky měl na starosti pan Čupec. V roce 1947 došlo k přejmenování kolonie „Náš domov Kbely“ na nový název „Spolek zahrádkářů ve Kbelích“. Zahrádky ve Kbelích jsou také v Nymburské ulici podél trati, v Semčické ulici u potoka, další zahrádky jsou podél ulice Polaneckého, několik zahrádek je ještě za bytovými domy za BILLOU. Zahrádky jsou také na rozhraní Kbel a Satalic, které kdysi patřily továrně PAL. Byla tu ještě tzv. rackova zahrada poblíž železničního přejezdu u Ctěnic, na které v současné době stojí bytové domy. Také jsou ještě zahrádky ve čtvrti u letiště.
Včelařství - Ve Kbelích byl také spolek včelařů. V roce 1955 měli kbelští včelaři zaregistrovaných 97 včelstev. Vysazovaly se keře pámelníku, aby měly včely dosti pylu pro tvorbu medu. Důvěrníkem spolku včelařů byl pan František Kujala. Včelařský kroužek byl i při základní škole.
Myslivost – Také členové myslivecké společnosti, která byla ve Kbelích v 60. letech minulého století, se starali o své svěřence, o ptactvo, zvěř pernatou i o zajíce. Předsedou svazu byl pan František Janda, hospodář František Černý a jednatel Václav Pomahač.
Do kdy oba spolky pracovaly, se mi nepodařilo zjistit. Ví to, prosím, někdo?
Výlov rybníka – První výlov kbelského rybníka se konal 29. října 1983. Byly vyloveny ryby: kapr, bílá ryba, sumec, štika i úhoř. Rybník obhospodařoval Český rybářský svaz Čakovice, později Rybářský svaz Vinoř. Výlovy v rybníce se konají každoročně až dosud.
Od pamětníků jsme se také dozvěděli, že zde pěstoval pan Hajn bourec morušový a pánové Ježek a Havel chovali nutrie.
Prosím čtenáře, pokud budou mít historické fotografie, jak k danému tématu, tak i jiné, prosíme o jejich zapůjčení. Rovněž pokud budete mít k danému tématu ještě další informace a upřesnění, prosím o sdělení na e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., na telefon 737 124 066 nebo můžete přijít na úřad, kde jsem každou středu od 8,00 do 11,00 hodin a odpoledne od 15, 00 do 18,00 hodin. Všem předem moc děkuji. Ivana Engelová, kronikářka
58. LETOPISECKÉ SETKÁNÍ 4. PROSINEC 2017
TÉMA: Předvánoční povídání o zajímavých Kbelácích a různých událostech.
Ve vánočně vyzdobené zasedací místnosti se sešlo mnoho příznivců Letopisů, kteří byli svátečně naladěni.
Na předvánoční setkání přišla pozdravit účastníky Letopisů a popřát jim vše nejlepší do nového roku místostarostka Ivana Šestáková, která všem předala blahopřání – PF 2018. Také pan tajemník JUDr. Josef Nykles přítomné obdaroval kytičkou jmelí pro štěstí. Další povídání bylo trochu netradiční. Přítomní se rozhovořili o problémech nebo nedostatcích, které se jim ve Kbelích nelíbí a mohly by se zlepšit. Např. osvětlení nové cesty kolem rybníka u pramene Barborky a nebezpečí uklouznutí, přidat odpadkové koše na Toužimské ulici u školy a další věci. Představitelé radnice byli rádi, že si přítomní všímají věcí kolem sebe a slíbili, že se na vše podívají, aby byli lidé ve Kbelích spokojeni.
V zasedací místnosti byl na monitorech promítnut připravovaný nástěnný kalendář na rok 2018, který byl sestaven z kbelských výročí.
Poté se sami účastníci setkání rozhovořili o různé historii Kbel. O přejmenování ulic, o letišti, o tom, jaká měla být výstavba na místě po pivovaru a celém statku před rokem 1989, jaké měl pivovar sklepy.
Naše Letopisecké setkání bylo 4. prosince na svátek sv. Barbory. K tomuto svátku se váže tato pověst. Barbora se narodila počátkem 3. století v maloasijské Nikomedii. Její otec byl velký nepřítel křesťanů a i svojí dceru chtěl před křesťanstvím uchránit. Nechal jí zavřít do věže. Ale nepodařilo se mu to. Na jeho dvoře byl jeden sloužící křesťan, který Barboru obrátil na křesťanskou víru. Jednou otec našel u Barbory křížek a ta se přiznala, že je křesťankou. Otec jí chtěl na místě zabít, ale ta mu utekla. Když jí vypátral, předal jí soudci a ten jí nechal mučit a nakonec sám otec sťal Barboře hlavu mečem. Na její památku chodívaly v předvečer svátku po venkovských domech „Barbory“, ženy a děvčata zahalené do bílých prostěradel. V jedné ruce měly košíky s ovocem a sladkostmi a podělovaly děti a v druhé ruce měly metlu a tou hrozily zlobivým dětem. V řadě zemí střední Evropy řezali lidé 4. prosince třešňové větvičky, které se dávaly do nádoby s vodou. Někdy děvčata pojmenovala každou větvičku jménem některého chlapce a věřila, že která rozkvete nejdříve, toho chlapce si vezme. Jindy se počítalo, kolikátý den po sv. Barboře větvička vykvete, bude ten měsíc v příštím roce nejlepší. Trhání větviček se udrželo dodnes, ale spíše jen na ozdobu.
Zajímavé události:
Dne 21. listopadu 2017 jsem se zúčastnila setkání pražských kronikářů s paní primátorkou v její rezidenci v prvním patře Městské knihovny na Mariánském náměstí. Bylo to historicky první setkání pražských kronikářů s primátorem. Setkání bylo velmi příjemné a seznámila jsem se s dalšími kronikáři. Záběry ze setkání byly i v televizi.
Také jsem navštívila Oblastní archiv v Jindřichově Hradci, kdy po pátrání v několika archivech jsem se dozvěděla, že mají historické spisy k našemu pivovaru. Spisů bylo málo a psané německy, tak jsem vše ofotila. Historický materiál je uchován v Jindřichově Hradci proto, že Černínové z Chudenic, kteří byli ve Vinoři, vlastnili také zámek právě v Jindřichově Hradci.
A nyní již ke kbelské historii. Ze zajímavostí jsem vybrala následující:
První Spořitelní a záložní spolek pro Kbely byl založen roku 1910 v hostinci pana Karla Soukupa a valná hromada zvolila za starostu spolku pana Karla Nekvasila, rolníka ve Kbelích. Spolková místnost se nacházela na tehdejším obecním úřadě ve statku pana Soukupa Adolfa až do roku 1919, kdy byla přestěhována k panu Františku Vyhnálkovi. Při založení měl spolek 41 členů a vklad činil celkem 1 725,69 korun. V roce 1923 to bylo již 60 členů a vklad byl 314 435,27 korun. Z internetu se mi podařilo zjistit, že Spořitelní a záložní spolky byly kolem roku 1934 změněny na Kampeličky, jedna z nich byla i ve Kbelích. Později byly Kampeličky přejmenovány na spořitelny.
Koncem roku 1936 měli být exekučně vystěhováni obyvatelé bývalého dvora. Šlo o 80 lidí. Exekuce byla odložena na březen roku 1937, ale ani ta se neuskutečnila. V únoru roku 1941 odkoupila obec od Pivovarského družstva, které bylo majitelem pivovaru, pozemky, rybník i pivovar za trhovou cenu 100 000,- korun. Na odboru výstavby kbelského úřadu jsou plány z roku 1942, jak přestavět dvůr i část pivovaru na byty. K tomu však již nedošlo. Objekt začal chátrat. Někteří lidé bydleli ve dvoře až do jeho počátku demolice v roce 1972.
V roce 1927 byla v září dostavěna a otevřena Sokolovna. S její stavbou bylo započato v březnu téhož roku.
Počátkem roku 1938 byl ve Kbelích založen Červený kříž.
V únoru roku 1999 udělil předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus Kbelům znak a prapor.
Bylo stále o čem povídat a nikomu se nechtělo domů. Nestačili jsme probrat celé téma a tak budeme pokračovat v příštím roce. Musíme také upřesnit některé údaje z minulých setkání, které se nám podařilo zjistit.
Rozcházeli jsme se s přáním hezkých vánoc, pohody a hodně zdraví v novém roce. A to vše přejeme také všem čtenářům Kbeláku.
Ivana Engelová, kronikářka a Ing. Ivana Zámyslická, odbor tajemníka
